Podnik založil v letech 1882-84 Julius Otto Petzoldt jako brusírnu bílé dřevoviny. Předpokladem pro postavení podniku bylo množství lesů v okolí a možnost využít spádu řeky Úhlavy. Tři dlouhé kanály přiváděly vodu do tří turbín, které vyrábly elektřinu pro celý podnik a okolí. Tři brusy a dva odvodňovací lepenkové stroje vyráběly dřevovinu jen pro prodej, nikoli další zpracování, roku 1892 byla dřevovina vyvážena též do Saska. V roce 1901 přešla továrna do majetku Huga Fischera, který vlastnil ještě papírnu v pruském Slezsku. Roku 1905 byla továrna rozšířena o kotelnu s vysokým továrním komínem. Ing. Petzoldt založil podle smlouvy z 25.9.1911 společnost s ručením omezeným pod názvem Továrna na dřevovinu a elektrochemická továrna Gustavsthal (Holzstoff und elektrochemische Fabrik Gustavsthal) s kmenovým kapitálem 320 000 K. Předmětem podnikání byla výroba dřevoviny, kyslíku, vodíku a dalších chemických výrobků, opatřování k tomu potřebných hmot a pomocných látek a prodej výrobků. Podle kupní smlouvy z 30.10. a 9.11.1911 odkoupila pak společnost objekt papírny od Huga Fischera za 350 000 K. V letech 1912 a 1913 byly rozšiřovány provozní budovy přistavěním skladu na zařízení pro výrobu kyslíku a kompresní místnosti, dílny u kotelny, rozšířením čistírny dřeva a komory na dřevovinu. Byl taktéž postaven nový parní stroj. ro zlepšení dopravy byla v letech 1919-1922 vystavěna lanová dráha na nádraží Hamry-Hojsova Stráž, která byla obdobné konstrukce jako např. lanovka na Petřín a z které se dodnes zachovalo celé těleso s pražci a částí kovového vybavení. Kolem roku 1919 byla v Praze otevřena obchodní pobočka pro prodej výrobků ze dřeva a kožené lepenky, dále ruční a strojní lepenky a dalších výrobků lepenkového stroje. Svůj podíl na značně zadlužené firmě postoupil roku 1930 za odstupní cenu 50 000 Kčs ing. Petzoldt JUDr. Stanislavu Koutkovi, řediteli kartelu výrobců dřevoviny a lepenky Kartonia v Praze. JUDr. Koutek odkoupil od Státních lesů roku 1936 i pilu s obytným domem (č.p. 58 - Horník), jejímž správcem ustanovil zaměstnance továrny Josefa Leracha. Posléze roku 1937 získal za 20 000 Kčs podíl na papírně i od R. Engela. Na základě kartelových dohod byla v roce 1931 ukončena výroba chemikálií - kyslíku, vodíku a dusíku. Roku 1934 proběhl pokus o výrobu izolačních stavebních desek na strojích, zapůjčených firmou Hormanit v Praze. Rozšíření výroby o lepenku se projevilo v názvu až v roce 1937: Továrna na dřevovinu, lepenku a elektrochemické výrobky Gustavsthal. Po připojení pohraničí k hitlerovskému Německu byl správcem podniku ustanoven Josef Lerach. Dne 22.6.1939 došlo v Praze k podpisu smlouvy, podle níž JUDr. Koutek prodal papírnu Gustavsthal a k ní patřící pilu firmě Weiss za 600 000 Kčs, přičemž se firma Weiss zavázala převzít dluhy továrny ve výši 525 000 Kčs u živnostenské banky v Plzni. Ředitelem firmy byl Karel Weiss, prokuristou Josef Lerach. Po smrti Karla Weisse roku 1942 zůstaly jedinými společnicemi firmy C a W Weiss jeho manželka Eugenie Weissová a dcera Marie Wolfová. V majetku firmy Weiss byla továrna po celou dobu okupace. 8.5.1945 vydal ONV v Plzni zajišťovací příkaz, jímž veškeré nemovité i movité jmění firmy Weiss zajistil pro další opatření úřadů a správcem ustanovil Bedřich Chlupa. Továrna i její zařízení byly nalezeny v naprostém pořádku a předány dosavadním ředitelem Josefem Lerachem. Zároveň požádal o navrácení továrny předválečný majitel JUDr. Koutek s odůvodněním, že prodej firmě Weiss byl vynucen německými úřady. Ministerstvo průmyslu zavedlo do majetku a podniku firmy dočasnou národní správu a národním správcem byl ustanoven JUDr. Koutek. Název byl změněn na Úhlavský mlýn, továrna na dřevovinu a lepenky spol. s.r.o. Továrna byla posléze zkonfiskována jako bývalý německý majetek, proti čemuž se odvolal JUDr. Koutek s argumentem, že byl továrnu nucen prodat z národnostních důvodů pod nátlakem. Papírna s lesy a loukami mu byla navrácena, proti čemuž se odvolala národní správa firmy C a W Weiss s tím, že JUDr. Koutek prodal továrnu z vlastní vůle a bez nátlaku. Spor skončil zavedením národní správy Západočeských papíren a jmenováním zmocněnce Bedřicha Chlupa. Papírna byla uzavřena roku 1967 a převedena Západočeským státním lesům. Dva katry šíře 100 a 60 cm pořezávaly kulatinu na řezivo. Pro neekonomičnost provozu byl pořez ukončen 31.12.1975. Lesní závod vydal souhlas pro demontáž sušárny, ale nenechavými Čechy bylo odmontováno a odvezeno, co se dalo. Dalším vlastníkem se stalo JZD Janovice, ale k žádným opravám nedošlo. Po revoluci odkoupil objekt za směšnou cenu nový majitel, který vyřezal turbíny a další strojní vybavení, které ještě v továrně zůstalo a v současné době požaduje za papírnu cenu natolik vysokou, že ji nikdo není ochoten koupit. Proto stojí se zřícenou částí střechy.
Parkoviště, restaurace s krbem a BTV, sauna (kapacita 6-7 osob), ruský kuželník, terasa, zahradní posezení, ohniště, grill, půjčovna sportovního náčiní.
bar
bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L, 3L, 4L (jedna místnost nebo dvě průchozí ložnice) se sprchou a WC. 2L-pokoj č. 9 má vlastní WC na chodbě o patro níže.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrNově postavené útulné prázdninové byty, parkoviště, úschovna kol a lyží, zahradní posezení, pískoviště.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímJeden dvoulůžkový byt (barevná televize se satelitem, sociální zařízení, kuchyňský kout). Dva čtyřlůžkové byty se skládají ze dvou dvoulůžkových pokojů s barevnou televizí se satelitem, vlastního sociálního zařízení, kuchyňského koutu (el. dvouvařič, varná konvice, překapávač, lednice, nádobí, utěrky).
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Hrady, zámky, zámečky ovesných baronů a nekonečná zeleň protkaná sítí horských potoků, volný prostor a čerstvý vzduch – to je jedna z mnoha tváří Šumavy. Dlouhé horské pásmo, které se táhne podél jihozápadní hranice Čech s Německem a Rakouskem. Najdete zde také největší tuzemský park s rašeliništi, ledovcovými jezery a zbytky pralesových porostů a vodopádů. Příroda a lidové tradice lákají v každém ročním období. Lidské ruce na Šumavě dokázaly vyrobit zázračné kousky skla doložené trvalými výstavami ve zdejších muzeích. Řadu úžasných míst najdou na Šumavě milovníci dalekých výhledů – a spatřit můžete až Alpy. Za pozornost stojí návštěva technických památek, skanzenů lidové architektury či návštěva nejedné městské rezervace a vesnické památkové zóny. Jedno je zcela jisté - Šumava nabízí spousty romantických míst uprostřed historických měst, středověkých pevností a hradů. Láká Vás dovolená na Šumavě? Hledáte vhodné místo pro konání firemní akce, školení nebo pro rodinnou dovolenou s dětmi? Vybírat můžete z ohromné řady nabídky ubytovacích kapacit. K poznávání Šumavy jsou Vám k dispozici kempy, horské chaty, prastaré chalupy, ubytování v soukromí, penziony a hotely, hotelové komplexy, apartmánové domy. K výbavě běžně patří zahrady s posezením u grilu, úschovny Vašich kol a lyží, parkoviště, vybavení pro rodiny s dětmi. K vnitřnímu vybavení společenské místnosti, restaurace, bary pro společné posezení. Pokud se nechcete zdržovat s vařením, je vám k dispozici celá řada restaurací, hospod a hospůdek ať již ve městech nebo výletních restaurací na osamělých horských chalupách a chatách. Samozřejmě Vám řada ubytovacích zařízení nabídne pobyt se snídaní a večeří (polopenze), nebo i s obědem (plná penze).
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Loudavě vlekly se hodiny odpolední. Co dělat nebylo, a čáka, že se vrátí Václav neb aspoň otec, jenž přinese o něm zprávu, udržovala celý dům v jakémsi nervózním rozechvění, jež nedalo pomýšlet na práci.
Déšť ustal úplně, ale obloha se nevyjasnila. Šedé mrtvé šero vládlo, doléhalo na ves kraj, skličovalo mysl, zachmuřovalo ducha, ubíralo mu dělné energie.
Přišel večer, byl ještě chmurnější dne. O slunci ani památky, jako by ho nikdy na nebi nebývalo.
„Táta nám nejde," zahořekovala matka; „je to strašné soužení... Nedej Pánbůh, aby se mu bylo přihodilo něco zlého..."
„Chcete-li mámo, vydám se mu naproti," ozvala se Apolena; „zajdu do Pašic; snad tam někdo o něm bude vědět."
„Doma buď ty, nikam nechoď!" odpověděla matka v samých slzách; „chybělo by ještě, abych se i o tebe musila strachovati. Co nevidět bude tu noc; tma a hrůza by tě pozřely..."
„Nebojím se, mámo..."
„Samotná jít nemůžeš."
„Půjde se mnou Vojta, nechcete-li, abych se sama vydávala..."
„Vojta tu není, kdovíkde se potlouká. A kdyby krásně tu byl, nesmíš s ním chodit, nejméně v noci. Nevěřím mu, klukovi!... Připadá mi, jako by byl synem té tmy a hrůzy. Doma budeš, vyčkat musíš. Nepřijde-li táta, ty taky ho nepřivedeš."
Přes tento zákaz matčin Apolena se vydala přece. Daleko nemínila zacházet, pouze za ves, kousek cesty za kapličku směrem k Pašicům. Nemohla si pomoci, nevydržela doma, COSI tajemného ji pudilo neodolatelně ven. Použila chvíle, kdy matka poodešla k dojení do stáje, a vyklouzla, nikým nebyvší viděna.
Šero vůkol, chladné, hluboké bláto, do něhož se bořily bosé nohy. Za vsí ještě hůř, cesta tak bezedná, že z ní vybočila a raději po mezích a po mokrém pažitě běžela. Vlevo Blata, za polními lány. Zapadala v mokrém šeru, nic o nich neviděla, ač mlhy prchly; rozlité po nich vody se neleskly. Vpravo dřímal Volešek rybník, naplněný do samého kraje. Jeho ohromná rozlitina se nehýbala, nečeřila, neleskla. Nesmírné, hrobové ticho nad nim leželo: nezaštěbetala kachna, nezalálo káně, nezašplouchal vymršťující se z vody kapr, pouze z kterés kalužiny nedaleko cesty ozývalo se střídavě několik kuněk jediné hlasy vod a zatopených, vlhkem zalehlých Blat i polních lánů. Nikde nikoho, všude na nebi totéž duši tísnící šero, ještě ponuřejší houstnoucím večerním soumrakem. Žádný strom, žádný keř donedohledna; zeleň pažitu ztrácela svou barvu; vysoké rákosí na kraji rybníka, vysílající tu úzké, onde široké výběžky daleko do hladiny vod, vrhalo černé stíny; žluť dozrávajícího mokrého žita zvrhla se ve špinavou hněď, žíhanou těmitéž černými stíny.
Tu jakoby jedním rázem šedý závoj na západě přioděl se růžovým nádechem, slabounkým zpočátku, ale rychle se stupňujícím v sytou, nachovou červeň, která se intenzívně rudými proudy počala šířiti, takže vbrzku zaujala téměř polovici obzoru, vysílajíc paprsky daleko přes zenit. Podobalo se, že ohromný požár se vzňal bezprostředně za šedou rouškou oblaků, že rouška sama zahořela bengálským ohněm. Rudá záře se dělila hladině rybniční i vzdáleným vodám po Blatech rozlitým: vítězný, a přece příšerný poslední boj slunce zapadajícího za dálný obzor, za neviditelnými horami skomírajícího, s příbojem mraků a mlh, jež po tak dlouhou dobu jeho záři odolávaly.
Vidouc tuto rudou záplavu, Apolena se zachvěla. Připadala jí hrozivou, příšernou, zlé a děsné věci věštící. Neurčitý strach se jí zmocnil: bylo jí, že vydá-li se vpřed, nenajde zpáteční cesty, že zář za ní planoucí ji požene v neznámou dál, a až zhasne, zůstaví ji kdesi samotnou, ode všech opuštěnou, v nepovědomých končinách, kde vládne věčná tma, bez konce noc. Litovala, že proti zákazu matčinu se ven vy¬dala. Obrátila se — tváří v zář tu hleděla, v zář tak nevýslovně strašnou, že při pohledu všecka strnula. Zdálo se jí, že každým krokem dopředu se požene do čehosi hrozného, do jakési zátopy krve a pekelné výhně, z níž nebude vyváznutí, a jako dříve zář do tmy, tak požene ji nyní v týle za ní přichvátající tma do těchto příšerných plamenů, které i duši stráví...
A rudá zář jako by už i Plástovice byla zachvátila. Viděla je před sebou, zdi, střechy, stromy sadů, všecky obrysy, vše jako by krví bylo zalito, vše jako by hořelo rudými plameny.
Vzpomněla na otce, vracejícího se z krušné cesty, na niž se byl vydal, a který nyní spěchal domů, tma za ním úporná a před ním tato děsná, příšerná záplava, jež vrhala svůj odlesk na jeho ustaraný obličej...
Nemohla z místa, stála, jako by do země byla zakořeněna, oblita tímže nachovým světlem; maně zabloudily oči vpravo, kde za Blaty, za zatopenými, za rovněž temně nachovými vodami vystupovala jakási vysoká hradba, zčásti taktéž rudě ozářená, ale posetá černými a fialovými rýhami: vysoké topoly u Zbudova a za nimi Zbudov sám, také napohled v plamenech. Tam je bába, vetchá, stařičká, jíž utekla dnes, odešla proti její vůli. Tohle je trest za tuto její neposlušnost... Přežila mžikem ještě jednou všecky události od včerejška od rána, svůj útěk ze Zbudova, svou cestu, setkání se s Vojtou, svůj návrat... a co předcházelo, své poselství ve Zlivi, děsný výjev s pěšákem na Blatech, strávené s Vojtou chvíle na břehu Soudného potoka, vášnivý výbuch jeho lásky, jemuž bezmála by byla podlehla a který se dnes ráno opakoval. Bylo jí, že vše, co učinila, bylo těžkým proviněním, snůškou smrtelných hříchů. Zavinila neštěstí, jež potkalo Václava, snad i otci přivodila záhubu; snad se nevracel, protože zhynul v kalných vodách, chtěje stůj co stůj se dostati nejbližší cestou na Hlubokou ... A nezahynul-li, co úzkosti, hanby, bolu, ztrát naň uvalila. A co včera bába vypravovala!... Velkým hrobem jsou Blata... Blata krvavá... a věci hrůzné se dějí, jež nikdo nedovede vyložiti, věci, ležící daleko za lidským rozumem... Och, Blata krvavá, kam oko se zadívá, nic nevidí než krev, krev na nebi, na zemi — a vody v krev se proměnily... A střed této krve ona tu stojí samotná, bez pomoci všem děsům vydána... O své ujmě, dobrovolně se sem vydala, vzdorujíc matčině vůli... Dobrovolně?... Ba nikoli!... Vyhnalo ji sem cosi neznámého, tajná, neodolatelná moc ji vypudila z domova... Trest za vinu spáchanou!
