Šumavský rozcestník: Zadní Chalupy

Zadní Chalupy

detailní info

kategorie: města a obce / města a obce
lokalita: špičácko
GPS: 49°14'51.494"N, 13°5'49.478"E

popis

Zadní Chalupy je zaniklá osada, která ležela na severním úbočí Ostrého a poblíž prameniště Chodské Úhlavy. První zmínka o dnes obci pochází z roku 1701, kdy je uvedena v pozemkové knize panství Bystřice nad Úhlavou. Podle tereziánského katastru z roku 1757 zde údajně bylo 12 domů. Stejný počet domů byl i v roce 1789. Podle popisu Království českého z roku 1854 byla katastrální obec Zadní Chalupy osídlena již 234 obyvateli a náležela k nýrské farnosti. V roce 1878 zde byla zřízena jednotřídní škola. Podle sčítání obyvatel žilo v obci v roce 1890 167 osob ve 30 domech, v roce 1930 bylo v obci 150 osob, z toho 140 německé národnosti, a 29 domů. Při poslední evidenci v roce 1939 žilo v obci 140 obyvatel. Po 2. světové válce obec zanikla vznikem železné opony a vojenského újezdu – byl sem zaveden zákaz vstupu. V roce 1950 byly budovy určeny k demolici i budovy finančních stráže č.p. 23 a školy č.p. 28. Dnes je místo klidným turistickým cílem, které propojuje česko-bavorské pohraničí přes turistický hraniční přechod Zadní Chalupy – Helmhof. Osobností spjatou s obcí je klasik šumavské německé literatury Anton Schott (8.února 1866, Uhliště - 4.dubna 1945, na svém panství Hub bei Mettmach, Horní Rakousko ) byl rakouský spisovatel autor množství povídek, padesátky samostatných knih a prastrýc spisovatele Josefa Holuba. Anton Schott se narodil 8. února roku 1866 v Uhlišti (Kohlheim) čp. 23 svobodné matce Theresii Zierhutové, dceři Johanna Zierhuta, podruha v Uhlišti č.p. 23, a Theresie, roz. Altmannové ze Svaté Kateřiny (Sankt Katharina). Jako manželské bylo dítě, pokřtěné původně jménem Anton Zierhut, legitimizováno až sňatkem chalupníka ze Zadních Chalup Franze Schotta, syna Antona Schotta a Barbary, roz. Windové ze Zadních Chalup s Theresií Zierhutovou. Protože nebyla na Zadních Chalupách škola, naučil se číst a psát od svého otce, teprve v roce 1878 byla v obci zřízena jednotřídka a v ní získal první školní vědomosti. Otec byl pouhým tkalcem, těšil se však obecné úctě svého okolí. V roce 1879 ho dal otec na reálku do Plzně, pro nedostatek prostředků musel studia ukončit. V patnácti letech nastoupil jako písař u advokáta Dr. Rennera v Nýrsku. Vlastním studiem se ale nadaný mladík nakonec dopracoval až k maturitní zkoušce na německém učitelském ústavu v Praze a v letech 1883–1895 působil jako učitel v blízkém Červeném Dřevu. Tehdy i otiskl své první povídky. V roce 1902 získal za román „Gottesthal“ (Boží údolí) významné ocenění, nechal učitelování a koupil si v obci Zadní Chalupy stará kasárna finanční stráže s několika polnostmi a stal se rolníkem. Věnoval se botanickým studiím a zajímal se o veřejné záležitosti natolik, že byl zvolen starostou obce. Když děti odrostly, prodal v roce 1918 usedlost a usadil se v Rakousku. Během své literární činnosti vydal na padesát svazků knih a třicet svazků povídek a novel. V románu Der letzte Richter (Poslední rychtář) popsal zánik výsad obyvatel Královského hvozdu, tzv. Králováků, v letech 1847–1848. Ve svých knihách opěvoval přírodní krásy šumavské země a šumavského sedláka. Zemřel v 79 letech 4. dubna 1945 na svém statku Hueb v Mettmachu v hornorakouském okres Riedl. Po jeho smrti bylo vydáno rozsáhlé dílo pod názvem „Einer der Stillen im Lande“ (Jeden z tichých v zemi). Anton Schott je prastrýcem německého prozaika se šumavskými náměty Josefa Holuba, rodáka z Nýrska a autora románu „Der rote Nepomuk“. Anton Schott získal v roce 1901 Cenu německé literární společnosti, v roce 1923 2. cenu Herder nakladatelství, udělení stříbrné medaile z Rakouské republiky roku 1929. Jeho literární dílo zahrnuje romány, povídky a historické romány, v jehož středu je život na venkově. Německý název: Hinter Helmhof.