Václav Kopta (21.března 1845, Kožlany - 16.července 1916, Santa Monica, Kalifornie) byl český houslista a hudební pedagog v USA. Václa Kopta se narodil v Kožlanech jako syn Jana Kopty a Josefy, rozené Kroftové. Hudebního vzdělání získal v mládí od vynikajícího hudebníka Erazima Lauba, rodáka z Kralovic. Školní vzdělání Václav získal na farní škole sv. Ducha v Praze. Po ní ve třinácti letech vstupuje na pražskou konzervatoř, kde po celou dobu studií je prvním žákem a po šesti letech končí studia jako první houslista. Od roku je 1863 člen orchestru Prozatimního divadla. V devatenácti letech, po absolvování pražské konzervatoře, odjíždí Václav Kopta jako koncertní houslový mistr do Ameriky, kde se stává prvním houslovým solistou opery v New Yorku. Během tří let absolvuje v největších městech Spojených států přes 400 koncertů a všude je jeho umění přijímáno s obrovským nadšením. Stává se profesorem hudby na konzervatoři ve Filadelfii a finančně se zajišťuje. Seznamuje a zasnubuje se svojí žačkou, zámožnou dědičkou a dcerou vynálezce šicích strojů a sestrou Thomase Wilsona, pozdějšího prezidenta Spojených států v letech 1913 - 1921 a velkého přítele českého národa, který vypracoval program o uspořádání světa po I. světové válce, s požadavkem autonomie národů Rakousko-uherské monarchie, včetně utvoření samostatného Československa. Po svatbě Václava Kopty s manželkou, rozenou Florou Pavlou Wilsonovou, odjíždí v roce 1872 manželé Koptovi na svatební cestu do Evropy. Při této příležitosti zajíždí do Čech, aby Kopta navštívil své rodiče, sourozence a své známé a jemu stále blízké, rodné městečko Kožlany. A protože si Václav Kopta přiváží z Ameriky finance, zařizuje svým rodičům v Praze pohodlnější byt s moderním zařízením a bohatě je obdarovává. Svého bratra Antonína, učitele v Kožlanech a jeho spoluučitele Vojtěcha Boháče, bohatě vybavuje na Světovou výstavu ve Vídni, která se právě koná. Sám kupuje Kotopecký zámek u Zbiroha od vdovy po generálu Rumerskirchovi, aby ho nákladem 100.000 zlatých ještě nově upravil. Svého mladšího bratra ustavuje správcem statku kotopeckého a pokračuje dále na svatební cestě do Itálie a Švýcar. V té době bylo Václavu Koptovi, kožlanskému rodáku a slavnému houslistovi teprve 28 let. Po svatební cestě se vrací manželé Koptovi opět do Čech, a protože se paní Floře pobyt v Čechách a krásná příroda natolik zalíbila, rozhodli se manželé natrvalo usadit na zámku v Kotopekách. Václav Kopta jako houslový virtuos pořádá občas dobročinné houslové koncerty. Vystupuje v Praze, Plzni, ale také v rodném kraji v Kralovicích, na počest svého bývalého profesora hudby Erazima Lauba, kralovického rodáka. Koncert pořádá i v Kožlanech, ve svém rodišti, kde dveřmi do sálu i mladý vlasatý blonďák, čistecký student a básník Jaroslav Vrchlický. V čase pobytu na zámku byla rodina Koptových často zvána správcem uhelného dolu v Hlohovicích Vojtěchem Holým, vynikajícím hudebníkem a bývalým učitelem v Kožlanech, k společným lovům v tamním revíru. Správce dolu byl příjemným společníkem, horlivým nimrodem a velkým příznivcem a ctitelem hudby. Byl otcem Josefa Holého pozdějšího hudebního skladatele a profesora hudby v Charkově v Rusku, kde 29 let působil. Po návratu žil u své sestry v Kožlanech, později se oženil a zakoupil si tam dům. Manželka Václava Kopty, paní Flora vášnivě holdovala lovu. Kopta často se svojí manželkou navštěvuje svého bratra Antonína v Kožlanech, který měl za manželku druhorozenou dceru poštmistra Vondráška Bábinku. Návštěvy se odehrávaly většinou na poště, kterou pravidelně navštěvoval i městský lékař doktor Josef Jirousek bývalý vojenský lékař, který po zranění v bitvě u Solferina roku 1859 se v Kožlanech trvale usadil. Poštu také často navštěvoval skladatel a profesor hudby Josef Holý, poslední to žák Bedřicha Smetany, který se v Kožlanech také usadil. Dále kožlanský rodák a uznávaný zpěvák, ředitel Alois Majer z Prahy, blízcí poštmistra Vondráška bratři Šnajdaufové, Vojtěch a Antonín, básník který měl blízké styky s Janem Nerudou. Bratři Klírové, student Karel a akademický malíř Josef Klír, bratři Burešové Václav a Ladislav. Student jičínského gymnazia Václav Fuks, Václav Beneš, Vojtěch Běláč a v době prázdnin i vnuk poštmistra Vondráška student Jaroslav Fryček, syn řídícího z Křečova. Ale na poštu docházel i čistecký student a básník Jaroslav Vrchlický, jehož některé básně paní Flora překládala do angličtiny. Později se stala překladatelkou i básní Jana Nerudy, Svatopluka Čecha a Adolfa Hejduka. Přes sedm let žili manželé Koptovi v zámku u Zbiroha, načež přesídlili do Štýrského Hradce, kde virtuos Václav Kopta umělecky působil a tam se také roku 1884 narodil Floře Koptové syn Imry. Po skončení umělecké činnosti Václava Kopty ve Štýrském Hradci přesidlují Koptovi do Mnichova a po několika letech do centra hudebního světa a sídla rakousko-uherské habsburské monarchie Vídně. Avšak ke konci roku 1900 již zase vyměňují 2 domy ve Vídni za zámeček a statek v Podmokách u Sušice a stěhují se na venkov. Do této doby pobytu na zámečku v Podmokách spadá převážně všechna literární tvorba Koptovy manželky Flory Wilsonové - Koptové, která svými spisy šíří příznivé zprávy o naší zemi a českém národu ve Spojených státech amerických. Její "Bohemian Legends an Ballads" zobrazuje historii českého národa a "The Forestman of Vimperk" líčí drsný život prostých lidí na Šumavě. Paní Flora překládá také některá stěžejní díla českého písemnictví a část díla Českých národních písní a čeští básníci Jaroslav Vrchlický a Adolf Hejduk projevují paní Floře veřejné uznání za překlady jejích děl. Flora překládá do angličtiny i některá díla Jana Nerudy, Julia Zeyera, Josefa Václava Sládka, díla Svatopluka Čecha a dalších českých spisovatelů. Do jedné předmluvy k anglickému vydání výboru z díla Jaroslava Vrchlického pak vkládá Flora tolik vlasteneckého cítění s kritikou národnostních poměrů v Rakousko-uherské monarchii, že je po té celá rodina Koptova ještě dlouho sledována c.k. rakouskou policií. Do Podmokel k Václavu Koptovi si v té době zajíždí před odjezdem do Ameriky pro informace i hudební skladatel Antonín Dvořák, aby získal nějaké informace a tipy na osobnosti amerického kulturního života, neboť manželka Václava Kopty Flora se již odmala pohybovala v nejvyšších amerických politických a kulturních kruzích. Mimo informací o tehdejším americkém kulturním životě získává Antonín Dvořák i tip na společnici a vychovatelku jeho dcer při pobytu v Americe, a to na Barboru Klírovou, mladší sestru kožlanského rodáka, akademického malíře Josefa Klíra, která pak rodinu Antonína Dvořáka jako společnice dětí také doprovází (po návratu z Ameriky se Barbora provdala za Tomáše Škuderu z Kožlan čp. 96 a obě dcery Antonína Dvořáka jí byly v Kožlanech za družičku). Ještě před I. světovou válkou manželé Koptovi zámek Podmoky prodávají a vracejí se do Ameriky, aby prakticky zaopatřili své dospívající syny. Zakupují si v Americe rozsáhlé pozemky u řeky Sakramento v Cornigu u San Franciska, v kterém si zařizuje virtuos Václav Kopta svoji hudební školu. V roce 1911 ještě jednou navštěvuje v Čechách rodinu své provdané dcery a vrací se zpět do Ameriky. S manželkou v USA zakoupil rozsáhlé pozemky u San Franciska, kde si zřídil i hudební školu. Tam je při strašném zemětřesení v San Francisku zasypán, ale poté i šťastně z prostoru pod zkříženými trámy zachráněn. Jeho dům je úplně zbořen a u Kopty dochází k velkým finančním ztrátám a škodám na majetku, a proto překládá svoji hudební školu do Los Angeles. V roce 1916, uprostřed I. světové války Václav Kopta ve věku 71 let v Kaledoni ve Venici umírá. Jeho manželka Flora Pavla Koptová, rozená Wilsonová, sestra prezidenta Spojených států amerických, umírá roku 1921 v San Antoniu v Texasu. Život Václava Kopty nebyl naplněn jen poctami a slávou, ale i velkým životním zklamáním, když zjistil, že přes veškerou snahu a péči nikdo z jeho synů nikdy virtuosem nebude. Přesto ale i jeho syn Imry, jako otec, obohatil lidskou společnost uměleckými díly jako sochař amerických indiánů, jeho některá díla jsou uložena v Heard Museum ve Phoenixu ve státě Arizona, kde jeho syn žil. Kožlanský rodák, houslový virtuos Václav Kopta byl prvním, kdo proslavil pražskou houslovou školu za oceánem a seznámil svět s českou hudbou.
Šumavská roubená chalupa u lesa, nedaleko kempu Annín na řece Otavě.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup
domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímParkování u objektu, hala s krbem, kuchyně s tekoucí vodou, tenisový kurt 1 hod. denně zdarma.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrŠumavská roubená chalupa u lesa, nedaleko kempu Annín na řece Otavě.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímParkování u objektu, hala s krbem, kuchyně s tekoucí vodou, tenisový kurt 1 hod. denně zdarma.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Dnešní Bavorský les se rozprostírá v nadmořské výšce mezi 300 - 1.456 m na území o rozloze cca. 5.000 km2. Zvedá se nad levým břehem Dunaje od Regensburgu, Deggendorfu a táhne se až k Pasovu. Více než 70 vrcholů dosahují nadmořské výšky 1000 m n. m. Typickou a velkou oblast Bavorského lesa tvoří náhorní plošiny, slatě, močály, romantická údolí a horská jezera. Na svazích pohoří rostou horské smíšené lesy se zbytky pralesa. Ve vyšších polohách se táhnou rozsáhlé smrkové porosty. Nejvyšší a nejnavštěvovanější horou Bavorského lesa je Velký Javor (1456 m n. m.) - jeho vrchol tvoří čtyři skály - Grosser Arber, Bernstein, Richard Wagner-Spitze a Ostspitze. Je dosažitelný kabinovou lanovkou nebo pěšky a nabízí rozhled do všech světových stran. Další zajímavou horou je nápadný dvojvrchol Ostrého, který dosahuje 1293 m n.m. a nachází se na státní hranici s Německem. Podle siluety byl také nazýván "Prsa Matky Boží". Vyšším vrcholem Velký Ostrý prochází státní hranice. Stojí zde kříž a na bavorské straně turistická chata z roku 1897. Nižší vrchol Malý Ostrý 1266 m n. m. leží na bavorské straně. Druhý nejvyšší vrchol národního parku Bavorský les je Luzný 1373 m n. m., typický svým holým temenem tvořeným žulovou sutí a vrcholovým křížem. Leží necelý jeden kilometr od státní hranice na bavorském území. Příroda je na bavorské straně chráněna Národním parkem Bavorský les, který má třetinu rozlohy Národního parku Šumava a s nímž tvoří jeden unikátní celek. Pro pohodlné poznávání Šumavy, lyžování, cykloturistiku, pěší turistiku, běžecké lyžování (Bílá stopa), houbaření, in-line, sjíždění řek využijte široké nabídky pohodlného levného ubytování. Například využijte ubytování v soukromí, rodinný penzion, pronájem chaty, chalupy či apartmánu. V nabídce jsou také hotely, hotelové komplexy, horské chaty. Většina ubytování je uzpůsobena pro rodiny s dětmi, pro sportovce a jejich vybavení a velmi často i pro milovníky domácích zvířat, kteří cestují se svými majiteli.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Na lících všech posluchačů bylo lze čisti hrůzu, kterou způsobilo v jich duších toto vypravování. Tu a tam padlo dušené slovo; jinak bylo ticho, jedva kdo přecházeli se osmělil. Apolena seděla schoulena na klubíčko, s vytřeštěnýma očima, jedva dýchajíc.
„A ten, co takovou věc udělal?" ozvala se hospodyně; „můj Bože, jsou to lidé na světě! — Že se nebál božího trestu! Naházet do pece lidských kostí!"
„Nu vjidíš, ty má zlatá!" odvětila bába. „Člověk by nevěřil, že by se člověk našel, kerej by se na to vopovážil! Vodpusť mu Pánbůh hřích a vjinu, ale špatně ten člověk skončil. Brali z něho hrůzu takovou, že tu nevydržel; tak potom vodešel do světa a jednou sem přišlo z daleký ciziny ňáký lejstro na vobec, že ňákým nechčestím bjídnej konec vzal. Ale ty kosti odpočívají v svatým pokoji, zasypali je hlinou, prsti navezli a boží objilíčko nad nima roste každým rokem. — A roste taky nad třema kostrama, co je jinde vykopali a zase v zem uložili. Tři kostry velkejch Udí, pravejch obrů, přes sáh dlouhejch. Nejspíš to byli ňácí vojáci, protože se našly eště zbytky modrýho mundúru a mosazný záponky. Kdo vjí, jak a kdy přišli vo život. Ale to se vjí, že krve moc teklo na Blatech a člověk by řek, že pro tu prolitou krev samo slunce tak krvavě vycházívá a zapadává a mlhy do krvavá zbarvuje a váží vodu krvavou. Třeba vzpomenout při modlení na všecky ty zemřelý neznámý, na něž nikdo nevzpomíná, a prosit Boha všemohoucího, aby je vzal na svou milost a dal jim lehký odpočinutí; a potom, aby tý krve už bylo dost a žádná už se neprolila na Blatech a na našich lánech..."
Apolena se schoulila ještě více, všecka krev jí prchla z líček, vytřeštěné oči obrátily se v sloup. Zaběhlyť myšlenky od slov bábiných k černým, klikatě se vinoucím vodám Soudného potoka, nedaleko jehož břehu prodlely nad bezduchým tělem lidského syna, ležícího tam v hluché, němé stepi. Vlasy měl spečené, černající krví, ustláno měl v zelené trávě a mlhy ho přikryly šedým, lehkým, a přece neprostupným rouchem svým! Krve teklo dost už na svobodných Blatech, krve hříšné i krve nevinné — děla bába — znovu dnes tam prolita byla!...
Hrůza lomcovala tělem dívčiným... A jak těkavé myšlenky, šklebícím se děsem jaty a odvlečeny, zapuzeny, do širých Blat uletěly, viděly tam stáda nečistých vepřů, ani odevšad se přiháněli k zabitému člověku... I započnou příšerný kvas, rozvlekou mrtvé tělo, na strašné cáry je rozederou jako před lety onoho starého žebráka, jejž náhlá smrt překvapila na cestě z Plástovic do Zbudova a z něhož se pak našly pouze kusy bídného oděvu a potroušené ohryzené kosti... Ráno, jak prvý zákmit dne se rozlije nad Blaty, zakrouží nad místem hrůzy davy černých havranů, zakrákorají mu píseň pohřební, zachechtají se posupně bílí rackové, slétnuvší se odevšad od širých hladin rybničních, zakvílí nad rozsápaným pestré, cho-cholaté čejky...
Mluvili vůkol ní, neslyšela; toliko zvěstem vracejících se myšlenek naslouchala. Tu bába zpozorovala, jak všecka se změnila v obličeji, jak se choulila a chvěla.
„Co je ti, dítě?" tázala se, sama všecka polekána.
Apolena nemohla odpověděli; jí bylo, jako by železná ruka hrdlo svírala; jen její ruce se křečovitě spínaly.
„Bojí se — není divu, mámo!" ozval se syn hospodář; „povídáte tak strašné věci, že mne sama hrůza obchází. Na vás vždycky jako by něco hrozného lehlo, kdykoli vídáte mlhy na Blatech. Během časů všude se udály hrozné věci, nejen u nás..."
Vtom vešel drobný človíček, všecky zraky se k němu obrátily. Znali ho všickni; byl to krejčí Mejstřík ze Selce, živý přebíhající deník pro Blatsko a okolí. Pracoval málo, zato mnoho chodil ze vsi do vsi, ze statku do statku, roznášeje svoje zprávy, obsahující vše, co viděl a o čem slyšel; dosti zhusta jej uváděla v omyl ovšem také bujná jeho fantazie, jejíž přeludy bral za pravdu, začež lidé střízlivých názorů jej viní-vali ze lži a z přehánění; vcelku však jej všude rádi vídali a on dobře se míval, tím lépe, že věci rozuměje obyčejně přicházel v čas obědu, svačiny nebo večeře.
„Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!" pozdravil; „chčasnej dobrej večer všem!"
»Navěky, amen! Dejž to Pánbůh!" odpovídali mu zevšad, a již ho zvala hospodyně, aby usedl. On pak se drahnou chvíli z místa nehýbal, funěl a frkal, jako by byl právě jen s největší námahou ušel smrti udušením; pak vyňal z kapsy zmačkaný modrý šátek a utíral si pot a vodu s čela, vlasů, knírů a kabátu.
„Tak jsem zrovna letěl/' promluvil pak, „jen abych vám tu novinu přinesl. A zle je venku, na krok nevidět a hustě přitom mží. Z Plástovic přicházím rovnou nohou — Pánbůh bud pochválen za to, že mě chránil! To mi věřte, na krok se odchýlit z cesty, a byl bych zabloudil..."
„Nu, a co se stalo v Plástovicích?" tázal se sedlák.
„Co se stalo ? — Stalo se! — Šeredná věc je, co se stalo! Tak si pomyslete..."
Vtom spatřil a poznal Apolenu, hledící naň vytřeštěnými zraky, v nichž se zrcadlilo největší zděšení. Zarazil se a odmlčel.
„Pověz, pověz!" dorážel naň sedlák.
„Nu — namouduši, tuhle holka se lekne a bába taky — ale co plátno ? Dovědět se to musíte, tak to povím, jak je to. Ale není třeba se lekat přemoc, ta kaše se nesní za tak horka. Musí v tom být mýlka..."
„Tak co je? Co?"
„Inu, co je! Uslyšíte. Tak tedy, už se smrákalo, jdu ze Zlivi — byl jsem tam u Blahů — a přijdu tamhle pod Překážkou k prvnímu mostu, jak se jde k Vomáčce, a najednou potkám četníka. Vedl někoho, nepoznal jsem pro tmu hned, kdo to byl. Myslím si: ňáký syčák nebo cikán — ale ne!... kouknu, na mou duši, byl to Váša Potužákojic!"
Nastalo ohromné zděšení. Bába sklesla na kolena, rukama zalomila. Apolena se chytila oběma rukama stolu, sedlák přiskočil, zadržel ji, aby nespadla; selka pak se dala do křiku a pláče a „Ježíši! Maria! Josefe! — četník že ho ved! — Není možná, dyť ten chlapec nic neudělal!..."
