Šumavský rozcestník: Steidl Antonín, MUDr.

Steidl Antonín, MUDr.

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: domažlicko
GPS: 49°26'24.459"N, 12°55'41.418"E

popis

Antonín Steidl (31. března 1832, Domažlice - 26. srpna 1913, Domažlice) byl rakouský a český lékař a politik, v 2. polovině 19. století a počátkem 20. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Antonín studoval na gymnáziu v Klatovech, pak přešel na Akademické gymnázium v Praze. Na něm, v době bachovského neoabsolutismu, patřil do protirakouské odbojové studentské skupiny nazvané Řád rudého praporu. Skupinu odhalila policie a Steidl byl původně odsouzen k trestu smrti, což pak zmírněno na dvanáct let žaláře. Tři roky si odpykal ve věznici Mukačevo za mírných podmínek, později však byl přesunut do věznice v Olomouci, kde byly podmínky daleko ostřejší. V květnu 1857 mu byla udělena amnestie. Hned po návratu na svobodu dokončil střední školu. Protože mu byla Praha zapovězena, maturoval v Chebu. Dále vystudoval lékařství na Vídeňské univerzitě, kde se stal asistentem profesora Johanna von Oppolzera. S ním se roku 1864 ve francouzské Nice dostal k léčbě ruského prince Nikolaje Alexandroviče a působil pak jako jeho osobní lékař. Pobýval na evropských panovnických dvorech a čekala ho možnost stát se vysokým vládním úředníkem v Petrohradu. Ze služeb ale na vlastní žádost odešel roku 1872 zpět do Čech. Působil jako příležitostný lékař, který zadarmo léčil chudinu. Usadil na velkostatku Baldov. Od roku 1873 byl okresním starostou a na tomto postu setrval třicet let. Zasadil se o výstavbu Českomoravské transverzální dráhy a později i železniční trati Domažlice - Tachov. V 80. letech 19. století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1880 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Domažlice, Nová Kdyně) do Českého zemského sněmu. Mandát zde obhájil ve volbách v roce 1883 a volbách v roce 1889. Politicky patřil k staročeské straně. Do sněmu se po jisté přestávce vrátil po volbách v roce 1901. Zasedal také v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam byl zvolen již ve volbách roku 1873 za kurii venkovských obcí, obvod Plzeň, Kralovice, Klatovy atd. Tehdy ovšem ještě trvala česká politika pasivní rezistence (bojkot vídeňského parlamentu), takže se z politických důvodů nedostavil do sněmovny, čímž byl jeho mandát prohlášen za zaniklý. Aktivně se do práce Říšské rady zapojil až po volbách roku 1879, kdy byl zvolen za týž obvod. Slib složil 30. listopadu 1880. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1885. Byl členem ústředního výboru Národní jednoty Pošumavské a členem prezídia Národní rady české. Zemřel v srpnu 1913. Před smrtí utrpěl úraz na dráze u rakouského Gmündu a po něm se jeho zdravotní stav zhoršoval. Stěžoval si na špatné dýchání. Bezprostřední příčinou smrti bylo selhání srdce. Životopis domažlického rodáka MUDr. Antonína Steidla sepsala v románové formě spisovatelka Marie Majtánová publikující pod dívčím jménem Korandová. Autorka žije na Slovensku, píše ovšem o Chodsku, odkud pocházeli její prarodiče. Knihu Evropan z Domažlic napsala za finanční podpory Muzea Chodska, potomků doktora Steidla a České lékařské komora. Kniha mapuje životní osudy dosud plně nedoceněné a v literatuře nepopsané domažlické osobnosti MUDr. Antonína Steidla (1832 – 1913). Autorka v románu zachycuje první Steidlovy vzpomínky na léta čtyřicátá v rodném městě, pobyt v rakouském vězení, studium lékařství i služby carské rodině. Dále zavádění moderních průmyslových technologií v Domažlicích i Steidlovo působení v místní a celostátní politice. Svoje místo v románu má i smutná kapitola v životě domažlického lékaře a patologa. Jako osmdesátiletý duševně i fyzicky zdatný muž se v roce 1913 stal obětí železniční nehody u rakouského Gmündu, kde byl těžce zraněn. Antonínu Steidlovi byl v parčíku u ulice Boženy Němcové v roce 1920 vystavěn pomník podle návrhu sochaře Čeňka Vosmíka.