Pateříková huť, byla údajně založená sklářem Jakubem Rüpplem kolem roku 1565 asi 1,5 km jižně od kostela sv. Anny v Zejbiši (dnešní Javorná). Také se uvádí, že vznikla až později - kolem roku 1698, kdy se stěhovala z Javorné na nové místo Eisnerova pateříková huť. Tu vedl na počátku 18. století po Johannu Jakubovi Eisnerovi jeho syn Lorenz a po něm Jakub Eisner. V roce 1740 ji koupil Josef Adler, který zde vyráběl páteříky a tabulové sklo. Sklárna zanikla po jeho smrti asi po polovině 18. století. Oba skelmistři z rychty Svaté Anny, jak Johann Jakub Eisner, tak Johann Phillip Gerl z Gerlovy huti se podíleli v letech 1698 a 1700 zásadní měrou na výstavbě nové kaple Svaté Anny v Javorné. Javorná tak zůstávala svorníkem všech zdejších skláren, i když přímo v ní již sklárny poté nepracovaly. V kapli najdeme také dodnes náhrobky zdejších skelmistrů z 18. a 19. století. Vybudování skelných hutí v místech dnešní Páteříkové huti a Starého Brunstu předcházelo ve druhé polovině 16. století vypalování lesa nastojato – tím se získával popel k výrobě potaše. To dalo název celé oblasti - Brunst. Lesy vypaloval roku 1578 Jakub Rüppel, páteříkový sklář z Onoho Světa, a Jan Thumbs, skelmistr v Zejbiši. Z toho je odvozováno založení Páteříkové huti v tomto roce. Jiné údaje uvádějí rok 1565 jako dobu vzniku této huti. Nástupce Jukuba Rüppla Jan Ripl je již uváděn jako majitel dvora Páteříková huť. Osudy Páteříkové huti jsou poměrně úzce spjaty se skelnou hutí na Brunstu, neboť byla její součástí pro výrobu páteříků, zatímco na Brunstu se vyrábělo tabulové a duté sklo. Roku 1672 získává Jan Jakub Eyssner sňatkem s dcerou Jana Preisslera celý Brunst, kam roku 1698 překládá huť zvanou Hüttenhanselhütte. Jejím vybudováním se stává jedním z nejbohatších sklářů Královského Hvozdu! Jan Jakub Eyssner zemřel roku 1705 a po jeho smrti vedla huť na Brunstu jeho manželka Anna Marie až do roku 1707, kdy 24. dubna prodala huť včetně veškerého příslušenství a pronajatých lesů za 1600 zl. druhorozennému synu Jiřímu Jakubu Eyssnerovi. Pátý syn Vavřinec zřejmě dostal Páteříkovou huť, ten ji prodal svému bratru Jiřímu Jakubovi. Dne 18. listopadu 1727 provdává Jiří Jakub Eyssner svou dceru Ludmilu za sklářského mistra Josefa Adlera a dochází tak ke spojení těchto sklářských rodů. Jiná svatební smlouva ze dne 31. července 1753, uzavřená mezi ženichem Janem Václavem Adlerem a nevěstou Marií Annou Hafenbrädlovou, předává nastávajícímu zeti obě brunstské hutě (die Brunst und Paterlhütte) se vším příslušenstvím, pozemky i lesy. Za Jana Václava Adlera brunstské hutě velmi dobře prosperovaly. Na Páteříkové huti se dál vyráběly umělé perle a páteříky, v brunstské huti sklo křídové. Veškerý majetek přešel na vdovu Marii Annu Adlerovou, která ale po necelých sedmi měsících smlouvou z 30. května 1800 prodala celý Brunst svému synu Janu Křtiteli Adlerovi, narozenému 30. července 1775. Majetek přechází na druhého syna Antonína Josefa Adlera – je to celý gerlovský majetek získaný jeho otcem roku 1793 v dražbě, a Páteříková huť. Antonín Josef Adler zemřel roku 1816 a majetnicí se stává pozůstalá vdova Marie Anna Adlerová. S ní podává koncem roku 1822 Jan Křtitel Adler žádost za účelem zápisu firmy do směnečného a obchodního rejstříku a ve znovuudělené výsadě výrobní se hovoří o Brunster Glashütte (Brunstská skelná huť) v souvislosti s majitelem Janem Křtitelem Adlerem a o Patterlhütte (Páteříková huť) jako o majetku Marie Anny Adlerové. Ta roku 1831 předává synu Ignáci Gerlovský les včetně skelné hutě a hospodářství Páteříková huť. Prací na huti se lidé zaměstnávali zejména v zimním období, tak jako na jiných zejbišských usedlostech. I když od roku 1804 je na Brunstu uváděna jen jedna huť, výroba korálků a sklíček mohla pokračovat nejméně do poloviny 19. století. Po krizi, kterou rodina Adlerova jako jiní skláři prošla, zůstala Adlerům jen Páteříková huť (v úřeních relacích zvaná také Stará brunstská huť) až do roku 1945. Páteříková huť byla někdy nazývána též Perleťka. V roce 1868 se uvádí pod názvem Paterlova huť jako bývalá huť na skleněné korále se třemi staveními, v roce 1877 s dvěma obytnými staveními. Obytné stavení Páteříkové hutě bylo výstavné, jednopatrové, zčásti zděné, zčásti sroubené, se stěnami pokrytými pěkně profilovaným šindelem. Nad částí domu, kde byl hlavní vchod, byla zvonička se zvonem, na který se zvonilo nejen k motlitbě, ale i tehdy, když na huti někdo zemřel - aby v širokém okolí na jiných hutích slyšeli tuto smutnou zprávu. Po roce 1945 všechna stavení zpustla a ve své původní podobě rychle a zcela zanikla. Z obytného stavení, stodoly a chlévů, stavěných rovněž do čtverce, jsou dnes upraveny přízemní rekreační chalupy s podkrovím. Tuto historii z´dnes známe především díky badateli Vilému Kudrličkovi!
Nově postavené útulné prázdninové byty, parkoviště, úschovna kol a lyží, zahradní posezení, pískoviště.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb
nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímJeden dvoulůžkový byt (barevná televize se satelitem, sociální zařízení, kuchyňský kout). Dva čtyřlůžkové byty se skládají ze dvou dvoulůžkových pokojů s barevnou televizí se satelitem, vlastního sociálního zařízení, kuchyňského koutu (el. dvouvařič, varná konvice, překapávač, lednice, nádobí, utěrky).
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrByt 1 + 1 v nově postaveném bytovém domě, je kompletně zařízen pro 4 osoby, obytná kuchyň (sporák, lednice, varná konvice, lednice), obývací pokoj se dvěmi lůžky, BTV, sociální zařízení (sprchový kout, WC). Parkovací místo, možnost úschovy kol a lyží. Nekuřácké prostředí.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímObývací pokoj se dvěmi lůžky, dvě lůžka v kychyni, možnost dvou přistýlek.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Šumava je ideální lokalita pro příznivce hor. V této krásné české krajině si jistě vybere každý bohatý program, a to v jakémkoli dni v roce. Šumava je velmi pestrým ekosystémem, kde naleznete kromě lesní zvěře i různé a vzácné druhy rostlin. Na kole, pěšky nebo na běžkách se vydáte po některé z šumavských tras. Dovolená na Šumavě je pravá česká dovolená za rozumné peníze. Ubytování na Šumavě nabízí mnoho horských chat, četné hotely, penziony, apartmánové domy. Z apartmánových domů doporučujeme Rudík (Železná Ruda) http://www.rudik.sumava.cz/ a Stará Pošta (Hartmanice) http://www.staraposta.sumava.cz/. Pro nadšené lyžaře a milovníky zimních sportů je Šumava pravým rájem, neboť na skvělých sjezdovkách šumavských hor si perfektně zalyžujete, na jezeře Lipno pak můžete vyzkoušet brusle či si pronajmout sáně tažené koňmi a udělat si romantickou vyjížďku po tomto krásném kraji. Pro ty nejnáročnější jsou moderní wellness centra, kde lze po náročném dni příjemně relaxovat. Na své přijdou nadšení houbaři, myslivci a rybáři. Prostředí je vhodné zejména pro rodiny s dětmi či domácím mazlíčkem. Lipno je největší vodní plocha v České republice a díky svému umístění uprostřed krásné šumavské přírody přitahuje návštěvníky už mnoho let. Malebná nedotčená šumavská příroda nabízí téměř neomezené možnosti trávení volného času pro všechny, kdo sem zavítají a stráví zde svou dovolenou. Relaxační pobyt v přírodě, turistika, krásné pláže nebo cyklistika jsou jen jednou z mnoha variant, jak zde aktivně odpočívat.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Strýčku!" zvolala dívka, zoufale štkajíc, „pro všecky svaté… vás... prosím!... neříkejte..."
Tak pojď domů a nech těchhle bláznivých komedií!" přerušil přísným tónem její vášnivé výbuchy, „vedeš si jako zoufalá a máš věru málo příčin k tomu. My jsme osudem zcela jinak trestáni a jsme klidni a oddáni do vůle boží. Václav se vrátí, jeho nevina se prokáže, ale naše lopota, naše naděje jsou zmařeny. Pojď domů! Projít nemůžeš těmito vodami; pomůžeš mu, postojíš-li tu déle v tomto dešti?"
Uchopil ji za rameno, drsnou mocí ji odváděl. Nevzpírala se, nebránila, ale bez ustání opakovala:
„Musím domů, musím! Stůj co stůj!" —
A doma k bábě, svíjejíc se v zoufalém pláči: „Mou vinou se to stalo! Václav je v kriminále — umře tam hanbou a hrůzou. Když jsem to zavinila, musím se přičinit, aby byl vyproštěn... Bábo, vy neznáte Vojtu... Vy snad myslíte, že... že — jako strýček, ale já vám povídám, že Vojta dokáže všecko... Vojta ho vysvobodí, domluvím-li mu, aby mu pomohl..."
Bába plakala taky, její oči byly zaníceny od pláče.
Potřásla hlavou:
„Marně mluvíš, dítě," pravila, „už to musíš nést jako tvůj táta a tvá máma. Václavovi nikdo nemůže přijít na pomoc. Budou-li chtít, pustí ho; nebude-li jejich vůle, podrží ho a my proti nim nezmůžeme nejmenšího. Na koho si knížecí zasednou, toho i zničí. Knížecí jsou jeden řetěz, každý hajný, každý šafář, každý pěšák je kroužek v tom řetěze, a nikdo proti nim nepořídí. A soud, moje dítě, ten dá za právo vždycky knížecím. Tak bylo odjakživa a s tím musíš počítat. Buď jen ráda, že tvůj táta a tvá máma dobře hospodařili a že ňáký ten groš ušetřili. Penězi se snad pomůže, ale jinak ne."
„Ale Vojta, babičko.. "
„Milé dítě, copak si myslíš ? — Copak je Vojta proti knížecím? — Nic víc než moucha, kterou třepačkou zabiješ."
„Ale babičko, já domů přece musím! Do večera tady nevydržím. Není-li možná projít rovnou cestou, dám se oklikami. Půjdu na Nové Sedlo, odtud na Novou hospodu, pak do Selců a ze Selců do Plástovic"
„Nikudy nemůžeš, mé dítě, v tom dešti, v tom blátě Odsud do Novosedla je zle a ze Selců do Plástovic bude ještě hůře. Strouhou neprojdeš, snad ani vůz by neprojel Tu seď a vyčkej. Prší pořád ještě a vody neustále přibývá."
Apolena neodpověděla, usedla na lavici, ruce zkřížila přes kolena a chvíli tiše plakala. Teprve když bába neustávala domlouvati, uvádějíc pořád nové důvody pro nezbytnost vyčkání, přerušila její povídání, řkouc nikoli bez vzdoru:
„Tak už přestaňte, bábo! Vím beztoho, co chcete říci. Vždyť vidíte, že už sedím."
„Nu, dyť už nemluvjím, dítě, dyť už mlčím," odtušila bába zaraženě, skoro polekaně. „Dyť vjím, že máš lítost, ale což je všechno plátno! Já bych taky ráda pomohla, a nemůžu. Tak musíš mjít strpení. Pomáhej trochu tetě, dělej něco, ujde ti chvíle a snáž se dočkáš. Pláčem a vzdorem čas neubiješ, to vjíš!"
Apolena vstala a vyšla ze světnice; bába za ní vybelhala a za chvíli se vrátila, znamenajíc, že dívka zašla do černé kuchyně, kde hospodyně se nějakou prací zaměstnávala. Patrně se tam domluvila s touto v příčině práce, neboť po chvíli se zase objevila, přeběhla do stodoly a přivlekla dvě velké otepi slámy, s nimiž zmizela ve stájích.
„Buď Pánbůh pochválen!" zašeptala bába, „utišila se trošku, chudinka."
Na selském statku není kdy zahálet; nutné práce třeba konat za všech okolností; ani hoře, ani sama smrt člena rodiny nezbavují díla. Každý člen rodiny, každý čeledín, kdekdo ví, co je mu vyměřeno a co ho čeká, a každý si spravuje své, neohlížeje se po druhém, leda když nastává společný výkon.
Ten a onen viděl Apolenu, ana přecházela, šukala, tu i onde ruce přikládala, ale asi po hodině ji hospodyně pohřešovala. Sháněla se po ní, volala, ale nedovolala se.
„Kam se ta holka poděla?"
Nikdo ji neviděl vycházet, nikdo pověděti nemohl.
„Vždyť jsem ji viděl ještě před půl hodinou," pravil hospodář, který spravoval pod kůlnou nějaký nákolesník; „zaběhla do stodoly..."
Když ji v domě nenašli, sháněli se po vsi. Zvěděli, že byla viděna, ana vyšedši ze záhumní, zabíhala po mezích do polí, směrem k rybníku. Bylo zjevno, že utekla.
„Ježíši na nebi!" zvolala hospodyně; „co jí to napadlo? Utopí se někde! To je nerozum!"
„E, nechte ji, ať jde ke všem čertům!" zlobil se hospodář; „já za ní nepůjdu! Měla to v hlavě, provedla svou. Nedostane-li se domů, však se vrátí!"
„Mjí dítě, mjí zlatý dítě!" hořekovala bába, „co jen to má za hlavu! K Novosedlu se dala a k Nové hospodě..."
„Nu, tudy dojde," vece hospodář; „zmokne a ubrouzdá se, lil utopil se zrovna nemusí..."
„Ale chlapče, ta strouha tam pod Selci k Plástovicům! Dyť neprojde."
„Projde — neprojde. Tak se vrátí do Selců! Na císařské silnici se jí nestane nic a most v Selcích voda nestrhá. Ten už něco vydržel!"
„Pusť se za ní, chlapče!" prosila bába.
„Nevydám se, mámo! Marně mi domlouváte. Mám jiných prací nazbyt než honit se za ztřeštěnou žábou. Mluvil jsem do ní jako do dubu, neuposlechla! Tak co ? — Ať si sní, co si nadrobila. Ostatek, nebojte se, však nezahyne a trochu zmok¬nutí jí neuškodí. Až přijde domů, máma jí uvaří lipové thé a uloží do postele. Tady bychom ji tak jako tak nebyli udrželi. — A potom, abych vám pravdu pověděl, myslím si, že něco vězí za jejím spěchem a že ví nebo se dohádla, co se událo s oním pěšákem. Do toho mi ovšem nic není a jen vám to tady povídám; prořekněte se potom někde a svezte na nás ňáké opletání! To by tak chybělo !"
