Nad strmým pravým břehem Vltavy, nad dnešní osadou Loučovice na Uhlířském (dříve Cikánském) vrchu se usadila kočovná tlupa Cikánů z Uher. Evropa se pomalu vzpamatovávala z třicetileté války, ale na jihu Šumavy nebylo stále bezpečno. Na hřebenu mezi Medvědí horou a Vyklestilkou žilo až na 60 lidí a postupem času se stala tato komunita velmi obávanou pro své okolí. To potvrzuje i páter Dr. Dominik Kaidl v knize Historie vyšebrodského kláštera... Na konci 17. století se do této tlupy přidal i Godoš, syn uprchlíka z Porýní. Vyrůstal zde s Mandou, dcerou náčelníka Wolfa. Banda terorizovala své okolí po dlouhé roky, až vrchnosti došla trpělivost a nechala povolat vojsko z vyšebrodské posádky. To začalo pátrat v okolí Uhlířského vrchu a 25. května 1715 byl cikánský tábor na povolení bechyńského krajského sekretáře Václava Antoníka Netolického mezi četnými skalními útvary nalezen obklíčen vojskem. Útok však skončil masakrem. Většině loupeživých Cikánů se podařilo utéct, zasaženo však bylo mnoho žen a dětí. Do společného hrobu tak bylo pochováno 13 těl – tomu místu se dodnes říká Cikánský hrob. Godoš útok přežil nezraněn. Na čas nalezl úkryt nedaleko slavné Čertovy stěny. Manda přežila taktéž, ale byla těžce raněna - kulka zasáhla plíci. Schovala se v domku rybáře u kostelíka svatého Oldřicha. Byla částečně uzdravena a tak se mohla s Godošem v roce 1716 oženit. Svatba proběhla v kostelíku sv. Prokopa. Manželé se živili jako podomní prodávající drobných a krejčovských výrobků. Na Mandině zdraví se však zranění z Uhlířského vrchu podepsalo více, než se zprvu zdálo. V roce 1720 se jí velmi přitížilo, a ač zimu strávili s manželem opět v rybářově domku, na jaře roku 1721 umírá. Godoš svou milou pohřbil u zdi kostelíka sv. Oldřicha a vrátil se do německého Porýní. Čas od času se však na Šumavu vrátil, aby pečoval o hrob své ženy. S postupem času se rozhodl na Šumavu vrátit natrvalo. Zimu přestával opět na rybárně, stejně jako za mládí, v létě se pak stěhoval do staré poustevny, kterou v mládí objevil na severovýchodním svahu Medvědí hory. Tam před ním snad kdysi žil některý z příslušníků poustevnického řádu kláštera v Přední Výtoni. Ještě dlouhá léta zde poustevničil, aby zde našel také konec své životní poutě. Nalezen byl před poustevnou s růžencem v ruce. Pochován byl vedle své ženy v Loučovicích. Podle těchto událostí napsal roku 1909 páter Zephyrin Tobner román Cikánský les.
kategorie: kultura a památky
/ technické
lokalita: vyšebrodsko
GPS: 48°37'33.413"N, 14°14'43.618"E
typ: penzion
lokalita: lipensko
obec: Přední Výtoň
kapacita ubytování: 31
cena ubytování: od 430 Kč
