Šumavský rozcestník: Malinová Anna

Malinová Anna

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: horažďovicko
GPS: 49°20'1.178"N, 13°32'56.489"E

popis

Anna Malinová (20.května 1914, Stříbrné Hory / dnes Nalžovské Hory – 24.října 1942, Mauthausen) byla přítelkyně Jozefa Gabčíka z paradesantní skupiny Anthropoid, jednoho z atentátníků na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Před provedením atentátu jej ukrývala ve svém bytě v Praze. Byla popravena nacisty v koncentračním táboře Mauthausen dne 24. října 1942. Její dcera Alena (* 1939) byla internována v táboře ve Svatobořicích a druhou světovou válku přežila. Anna Malinová se narodila 20. května 1914 ve Stříbrných Horách v okrese Klatovy. Její manžel Antonín Malina byl čalouník, ale zemřel při mobilizaci v roce 1939 nejspíše v důsledku špatných hygienických podmínek. Vdova Anna Malinová bydlela v nevelkém (malá kuchyň a pokojík) pavlačovém bytě v poněkud sešlém domě na Pankráci a v roce 1942 měla tříletou dcerku Alenku. Její dcerka s ní ale nebydlela, neboť žila u své babičky Josefy Komárkové v Nalžovských Horách. (Ze zdravotních důvodů totiž nemohla v Praze chodit do školky, kam ji maminka začala vodit, když musela po smrti manžela Antonína Maliny v květnu 1941 začít chodit do práce.) V době protektorátní byla Anna Malinová zaměstnána v kartonážním závodě firmy K. Reicha na pražském Smíchově. V témže závodě pracovala i její kolegyně Ludmila Soukupová (rozená Kovárníková). Ta měla shodou okolností také 3,5 roku starou dcerku, žila sama a měla svobodnou sestru Marii Kovárníkovou. Soukupová nebyla vdova, její manžel si od roku 1940 odpykával trest odnětí svobody za sabotáž. Známost s mladou vdovou Annou Malinovou (byla o dva roky mladší než Gabčík) navázal Jozef Gabčík počátkem ledna 1942 v tramvaji, které se představil jako Zdeněk Vyskočil. Mezi oběma vznikl velmi rychle intimní vztah. Gabčík u ní delší čas bydlel a alespoň některé dny a noci v týdnu se u ní zdržoval. Jozef Gabčík se s Annou Malinovou (a s Janem Kubišem a jeho přítelkyní Marií Kovárníkovou) procházeli po Praze a počítali s tím, že jejich dámský doprovod odpoutá pozornost kolemjdoucích od nich samých. Sestry Kovárníkovy fungovaly jako spojka mezi Hradem a parašutisty, zprávy o Heydrichově pohybu předávaly Anně Malinové, a ta Josefu Gabčíkovi. V bytě u Anny Malinové se Gabčík objevil 26. května 1942 (den před atentátem) s tím, že jí slíbil přijít opět za dva až tři dny. Známost Jozefa Gabčíka s Annou Malinovou trvala asi 5 měsíců. V jejím bytě se ukrýval od 28. května 1942 do 1. června 1942, kdy odešel (jako poslední to jest 7. z parašutistů) do podzemí – krypty chrámu svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Při loučení a odchodu sice neřekl, kam jde, ale slíbil, že přijde později (přislíbil, že se vrátí). Po atentátu (27. května 1942) na Heydricha předala Anna Malinová zbraně parašutistů dalšímu spolupracovníkovi a zbrojíři parašutistů Oldřichu Frolíkovi. Po atentátu na Heydricha ji cca po měsíci (a pět dní po zabití parašutistů) dne 23. června 1942 zatklo gestapo. Anna Malinová byla podrobena výslechům, byla vězněna a posléze internována v Malé pevnosti Terezín. Pro její dcerku Alenku si zanedlouho po jejím zatčení gestapo přijelo k babičce do Nalžovských Hor. „Maminko zastřelí mě“, napsala Anna Malinová z vězení své matce. Anna Malinová byla (spolu s dalšími 261 českými vlastenci) popravena nacisty zastřelením do týla (při fingované lékařské prohlídce) v koncentračním táboře Mauthausen dne 24. října 1942. Po zatčení Anny Malinové byla její tříletá dcera Alena (spolu s dalšími 45 dětmi odbojářů, kteří patřili mezi zatčené podporovatele výsadkových skupin Anthropoid, Silver A, Bivouac, Out Distance, Steel a Intransitive) internována na zámečku Jenerálka. Tento objekt byl po atentátu na Reinharda Heydricha přeměněn na dětský domov s tvrdým režimem, kam byly soustřeďovány děti vězněných a popravených. O děti se starala jediná zdravotní sestra, sudetská Němka Gala, a tak starší dívky musely pečovat o ty nejmladší. Alenčinou náhradní maminkou se stala Eva Hejlová (později Merclová), na začátku internace jedenáctiletá. Děti si mezi sebou nesměly říkat svá příjmení, aby zapomněly na své rodiny. Z Alenky se stala Číča, jak ji přejmenovaly děti, protože místo čůrat říkala „číčat“. Denní režim byl přesně daný, ovšem bez možnosti se učit nebo si číst. Měly být drženy v duši devastující pasivitě, které samy čelily hrami, zpíváním písniček, vyprávěním, kuchyňskými pracemi či prací na zahradě. Později vedení tábora povolilo harmoniku, knihy a dokonce i hraní divadla. Dne 14. dubna 1944 byly tyto děti odvezeny do internačního tábora Svatobořice u Kyjova na jižní Moravě. Svatobořice byly zřízeny jako tábor pro rukojmí těch vojáků, kteří odešli do zahraničních armád, a Alenka se tam seznámila s maminkou a dcerou generála Klapálka a profesorkou Miroslavou Markovou. Ta si s dalším internovaným, profesorem Zdeňkem Loudou uvědomovala zhoubný vliv nečinnosti na děti, a tak se jim začali v rámci možností věnovat. Když se v dubnu 1945 přiblížila k táboru Rudá armáda, převezli Němci děti do Plané nad Lužicí, kde byl pracovní tábor. Odtud se pak děti s koncem druhé světové války dostaly pěšky do nedalekého Turovce, kde se o ně postarali místní hostinští. Po skončení druhé světové války šestiletou Alenku poznali v Plané nad Lužnicí bezdětní manželé Klímovi (Karel a Lída Klímovi byli známí Alenčiných rodičů) a adoptovali ji. (Nakonec se podařilo dohledat Alenčinu babičku v Nalžovských Horách a ta přijela 2. září 1945 za svojí vnučkou do Sezimova Ústí.) Alena Malinová dlouho netušila, že Klímovi nejsou jejími biologickými rodiči. V roce 1960 se provdala a založila rodinu. Alena Voštová (rozená Malinová) pracovala celý život na poště v Táboře. O tom, proč byla její maminka 24. října 1942 popravena v Mauthausenu, se dočetla až po sametové revoluci, když vyšly přepisy výslechů s pomocníky parašutistů. V roce 2001 se přestěhovala do Prahy. Anně Malinové, zavražděné nacisty, věnoval zpěvák Daniel Landa písničku „Anička Malinová“. Složil hudbu, napsal text a nazpíval ji. O režii a scénář videoklipu, který měl premiéru v pátek 21. ledna 2022, se postarala jeho manželka Mirjam Landa. „Jozef Gabčík a Anna Malinová tvořili v čase těsně před světoznámým útokem na třetího nejmocnějšího muže Třetí říše Reinharda Heydricha milostný pár. Nejednalo se jen o zakrývací vztah odbojářů, ale o hlubokou lásku dvou mladých lidí. Píseň „Anička Malinová“ má připomenout nejen hlavní aktéry zabití Heydricha, ale všechny ty, kteří se stali obětmi nacistické pomsty po operaci Anthropoid,“ napsal Daniel Landa na svou oficiální facebookovou stránku. V sobotu 20. května 2023 se v Nalžovských Horách konala pietní vzpomínka spojená s odhalením obnovené pamětní desky věnované významným rodákům tohoto města v Pošumaví, Anně Malinové a MUDr. Oldřichu Hlaváčovi. Zdánlivě odlišné životní příběhy spojila nejen krutá doba heydrichiády, ale především láska k vlasti a přesvědčení, že je třeba za naši zemi bojovat. Obnovení pamětního místa a organizaci pietního aktu zajistila Československá obec legionářská, Jednota Plzeň a vedení města Nalžovské Hory ve spolupráci se 4. brigádou rychlého nasazení „Obrany národa“ se sídlem v Žatci, Aeroklubem Plzeň Bory a rodinami Anny Malinové a Oldřicha Hlaváče. Na pietní vzpomínce vystoupila řada čestných hostů. Českou stomatologickou komoru zastupoval MUDr. Tomáš Brada, předseda OSK Klatovy. U obnoveného pomníku byly vysazeny růže československého šlechtitele a vlastence Jana Böhma, odrůdy Ave Maria, které byly rodinami obou hrdinů symbolicky pojmenovány Anna a Oldřich.