Šumavský rozcestník: vila Ludvíka Strimpla, Sezimovo Ústí

vila Ludvíka Strimpla, Sezimovo Ústí

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
architektura
vila Ludvíka Strimpla, Sezimovo Ústí

detailní info

kategorie: kultura a památky / architektura
lokalita: táborsko
GPS: 49°22'55.403"N, 14°40'56.192"E

popis

Vila Ludvíka Strimpla v Sezimově Ústí stojí v těsné blízkosti vily Hany a Edvarda Benešových, kteří si přáli zde mít domov obklopený přáteli - nejbližší sousedé tedy byli diplomat a malíř Ludvík Strimpl s rodinou a známý politik Zdeněk Fierlinger s manželkou Olgou. U druhého se přátelství příliš nevyvedlo. Zdeněk Fierlinger se stal zaprodancem Sovětského svazu, jeho žena chodila často jakoby náhodou kolem Benešů v době oběda a na zahradu k Benešům se často jakoby náhodu zatoulali jejich ovce… Dnes ji užívají jeho vnuci, bratři Outratovi, kteří především v dobách socialistických museli přijmout skutečnost, že sousedství s vládním majetkem s sebou v blízkosti plotu nese i policejní dohled. Vilu po roce 1989 patnáctkrát vykradli - z původního vybavení se proto nic nedochovalo. Naposledy zloději přijeli s náklaďákem... Ludvík Strimpl (18. listopadu 1880, Praha - 20. prosince 1937, Praha) byl český diplomat a malíř. Po absolvování malostranského gymnázia začal původně studovat práva na české univerzitě, posléze přestoupil na malířskou akademii (jako žák V. Hynaise) a ve výtvarném umění se školil ještě v Mnichově u Ludvíka Hertericha a v Paříži, kde také zůstal i po začátku I. svět. války. Ilustroval pro pařížské nakladatelství Calman-Lévy. Od počátku se angažoval v protirakouském odboji, náležel k zakladatelům Čs. komitétu zahraničního jako předchůdce národní rady a posléze se stal sekretářem ČsNR a jedním z nejbližších spolupracovníků E. Beneše, podílejícím se aktivně na jejích propagačních a později diplomatických aktivitách. Po ustavení prozatímní čs. vlády se stal vedoucím kabinetu prvního ministra zahraničí E. Beneše a zůstal jím (s titulem vyslance) i po návratu do Prahy až do června 1922. Od srpna 1922 do září 1927 působil jako vyslanec v Belgii, v září 1927 se stal přednostou diplomatického protokolu MZV (opět s titulem vysl.), sloužícím současně i KPR. V této funkci působil téměř deset let. Zemřel předčasně v důsledku komplikací po operaci slepého střeva.