Šumava: písecko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Stará Pošta, Hartmanice
Jedna z nejstarších naučných stezek jménem Cesta drahokamů v píseckých lesích vás provede mnoha zajímavými místy. Je zaměřena na botanickou, lesnickou i mineralogickou různorodost píseckých lesů, její součástí je 21 zastavení. Autorem této zajímavé stezky, vystihující plně bohatství píseckých lesů, je Dr. Rudolf Slaba. Autor ji vyprovodil také popisným průvodcem, vydaným v roce 1968, s ilustracemi prof. Vladimíra Maisnera. Délka trasy: 6,5 km, počet zastavení: 23 zastavení s informačními panely. Naučná stezka Cesta drahokamů má svůj počátek v příměstském lesoparku Amerika. Lesopark Amerika dříve součástí Píseckých hor nebýval. Před svým zalesněním na přelomu 19. a 20. století patřil spíše k pochmurnějším zákoutím píseckého okolí. V místě nad dnešním dětským domovem a zvláštní školou se totiž nacházelo jedno z píseckých popravišť. Šibenice bývala odstrašujícím příkladem pro všechny potenciální zločince. Tělo oběšence viselo na šibenici obvykle tak dlouho, dokud se nerozpadlo. Poslední poprava zde byla vykonána roku 1865. Při naší cestě Amerikou si můžeme všímat takových dřevin jako je severoamerický Trnovník bílý - akát, Douglaska tisolistá či jihoevropská Borovice černá. Akát dorůstá výšky 10 až 25 metrů a poznáte jej podle nazelenalé barvy dřeva. Douglaska byla v píseckých lesích k zahlédnutí již na přelomu 19. a 20. století. Jedná se o nejrozšířenější nepůvodní dřevinu píseckých lesů. Nejvyšší exempláře dosahují až 50 metrů výšky. Do lesoparku je možné se vydat buď ze stanoviště zvaného Na Trubách a pokračovat směrem na jih do lesů, nebo od dětského domova, který se nachází na zcela opačné straně Ameriky. Pokaždé bychom měli dospět ke stanovišti Les Amerika, rozcestí. V dalším výčtu dřevin, které můžeme vidět při našem putování, nesmí chybět Habr obecný, Jilm habrolistý a Buk krvavý. Buk krvavý je červenolistou formou Buku lesního. Dorůstá až 40 m a dožívá se až úctyhodných 350 let. Jedná se o nejrozšířenější dřevinu píseckých lesů. Nedaleko turistického zastavení Les Amerika, rozcestí si můžeme všimnout dnes již hůře patrných turmalínových skvrn. Na počátku 20. let bylo v Čechách módní zřizování přírodních divadel. O vybudování jednoho takového se v Píseckých horách zasloužil lesmistr Karel Knapp. Roku 1916 zřídil 13 obloukových stupňů. Divadlo mělo kapacitu až 880 sedících diváků. Zahajovacím představením byla Smetanova opera Prodaná nevěsta. Postupem času zájem o divadlo zejména kvůli jeho špatné dostupnosti a nekomfortnosti opadl. Divadlo nalezneme na jižním svahu na Americe při následování naučné stezky. Za zmínku stojí také pomník z I. světové války. Na pomník byly postupně vytesány všechny letopočty války. Špičatý pomník nechal postavit roku 1915 lesmistr Karel Knapp. Pomník je dobře ukryt v lesním porostu. Nejsnadněji ho najdete tak, že u kamenné lavičky odbočíte vlevo na pěšinu a ujdete zhruba třicet kroků. Pokud jste úspěšně vykličkovali z Ameriky, dospějete do lesního údolí U Vodáka, které je jakýmsi výchozím bodem několika tras do Píseckých hor. Je to rovněž jedna z posledních možností, kde zaparkovat automobil před vstupem na chráněné území přírodního parku. Od údolí U Vodáka se můžeme vydat směrem k údolí U Honzíčka a dále k vrcholu Provazce k lomu Kamenné doly či pochopitelně pokračovat po naučné stezce Cesta drahokamů směrem k Vohybalu. V lesním údolí U Vodáka musíme nechat stát veškerá motorová vozidla a do Píseckých hor pokračovat po svých. Vohybal nebo někdy též Vohejbal je jednou z nejstarších zahrádkářských osad nad městem Písek. Podobně jako lesní údolí U Vodáka je dobrým výchozím bodem do Píseckých hor. O několik set metrů dále za Vohybalem, v místě zvaném Olšina, se setkáme s dřevinami, kterým vyhovuje zamokřená půda. Jedná se především o štíhlé jasany a Olši lepkavou. Nyní se více dostáváme do lesa. Po nějaké době dospějeme k lomu U Nového rybníka. V tomto lomu byl na konci 19. století průmyslově těžen živec. V lomu byla nalezena celá řada minerálních druhů. O nalezení živce, turmalínu či růženínu se můžete pokusit i vy. Navštivte také naši skromnou Virtuální mineralogickou sbírku věnovanou Píseckým horám. Při dosažení rozhledny Jarník jsme již jen malý kousek před cílem naší trasy. Na Jarník můžeme bezplatně vystoupat a vychutnat si pohled do širokého okolí. Ještě než se vydáme k chatě Živec, cíli naší trasy, můžeme si prohlédnout v pořadí druhý živcový lom na trase. Lom U Obrázku je větší než lom U Nového rybníka. V jeho okolí budeme nacházet podobné minerály jako v okolí lomu U Nového rybníka. Všimněme si dnes již nevyužívaného cvičiště norovacích psů hned vedle lomu. Víte, který film z roku 1970 oblast proslavil? Dorazili jsme do cíle naší trasy. Nyní můžeme chvilku pobýt a nabrat nové síly u chaty Živec. Chatu Živec proslavil druhý díl trilogie o rodině Homolkových režiséra Jaroslava Papouška. Chata byla postavena roku 1933 a dodnes nabízí svým návštěvníkům řadu služeb. U chaty se nachází hřiště na volejbal či ohniště s altánkem.
Šumava, jako součást Českého masivu, vznikla v důsledku variských horotvorných pochodů v době mezi 380 až 310 miliony let kolizí dvou kontinentálních desek. A sice Gondwany z jihu a Laurusie ze severu. Je tvořena zejména žulami, rulami a svory. Vlivem alpinského vrásnění došlo k vyzdvižení okrajové části Českého masivu včetně dnešní Šumavy. Erozí a klimatickými změnami byla dále modifikována. Je to lesnaté pohoří s rozsáhlými náhorními plošinami (zvané pláně) s místy výrazněji vystupujícími vrcholy v centrální části a hlouběji vyerodovanými údolími vodních toků (Vydra, Křemelná) . Atraktivní jsou pozůstatky činnosti ledovců v podobě 8 ledovcových jezer (5 na české - Černé jezero, Čertovo jezero, Jezero Laka, Plešné jezero, Prášilské jezero a 3 na německé straně Großer Arbersee - Velké javorské jezero, Kleiner Arbersee - Malé javorské jezero, Rachelsee - Roklanské jezero) uzavřených čelními morénami s přibližně stejnou nadmořskou výškou 1000 – 1100 m. Jedná se o jediné úkazy tohoto typu v České republice. Šumava (Boehmerwald, Böhmerwald) je ideální pro turistické výlety, sportovní aktivity jako sjezdové a běžecké lyžování, snowboardování, cyklistiku, golf, plavání, relaxaci, in-line bruslení, turistiku, letání, rybolov či hipoturistiku. Ubytování můžete vybírat z celé škály ubytovacích kapacit, jako jsou kempy, chatové osady, horské chaty, prastaré chalupy, ubytování v soukromí, rodinné penziony a hotely, hotelové komplexy, apartmánové byty a domy.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„Namouduši, Jouzo," ozval se Krušnej, „tohle je moudrá řeč! — Že jsme na tohle my sami hned nepřipadli! Neřekl jsem ti, že pan notář každému dobře poradí! Pojď, přeptáme se u sádek, kde bychom toho chlapa našli. Možná že není daleko..."
Mnul si ruce, zářil radostí. Než Potužák stál jako sloup, obličej jeho byl strnulý, jako z kamene vytesaný, jenom rty jeho se chvěly křečovitě, jako by chtěl promluviti a nemohl, ježto i jazyk se mu v kámen proměnil.
„Poděkuj se, Jouzo, a pojď!" opakoval Krušnej.
„Ne!" vydralo se posléze Potužákovi slovo; „ne! Takhle to neudělám! Můj chlapec je nevinen, ručím za něho jako za sebe, ale tímhle bych jeho nevinu neprokázal, a ta se prokázat musí a žádným uskokem, žádným šmejdem. Není-li na světě spravedlnosti, ať raděj umře. Žil u nás na Blatech Kubáta, hlavu dal za naše práva, ale práv nám uhájil. A tuhle chlapec je z jeho krve a tu nezradí-. Před takovým člověkem, jakým je ten, který ho nařknul, my se nesnížíme. Nedovoluje-li zákon, aby byl propuštěn, dobře, zůstane ve vězení, až se jeho naprostá nevina dokáže, a potom se nůž obrátí proti těm, kteří ho zostudili. Spánembohem!"
Obrátil se, a neohlédnuv se více ani po notáři, ani po Krušném, vyšel hrdě vzpřímen z pokojíku, prošel úřadovnou i tmavou předsíní, v níž tak dlouho byl trpělivě čekal, a po chvíli jeho pádné kroky duněly po dlouhé chodbě a po schodech; snad ani neznamenaje, že Krušnej nebyl po jeho boku, zamířil přímo k soudní budově.
Krušnej jej doběhl teprve asi na půl cestě k této.
„Copak jsi se zbláznil, Jouzo?" oslovil ho; „copak sršán ti dal žihadlo ? Rozhněvals toho pána — omlouval jsem tě..."
Potužák stanul.
„Jakube," pravil vážně, „mám tě rád, ale musím ti říci, že na tohles mě k tomu pánovi vodit nemusel. Rozhněval jsem ho, jakáž pomoc! Omlouvats mě nemusel; mohl jsi mu říci: Potužák jiný není! Má to v krvi. Ví-li že je v právu a že chce věc spravedlivou, neustoupí a nepodleze..."
„Ale kamaráde, vždyť pan notář ti dobře mínil. Chlapce doma potřebuješ; nemůže ti býti jedno, budou-li ho tahat třeba tři čtyři neděle po všech kriminálech, krásně ti ho potom pustí, protože mu nedokážou, že by byl vinen tím skutkem. A řekne-li ten člověk: Mohl jsem se mýlit, mohl to býti taky jiný, pustí ho hned a máš po starosti... a venkoncem neřekne lež, ten chlap."
„Takhle se na tu věc díváš ty," odpověděl rozhorleně Potužák, „já zas se na ni dívám jinak. Ten pěšák se — řekněme — zmýlil. Pak to bud přizná při výslechu, a chlapce mi musí pustit; anebo se k tomu nepřizná a bude stát na svém, že nikdo jiný to neudělal, pak se věc ovšem protáhne. Ale kupovat si proto jeho výpověď a tím jaksi doznat, že by můj chlapec přece se byl mohl dopustit loupežného přepadení, rozuměj: doznat to nikoli soudu, ale tomuto člověku a všem, jimž on to neomylně poví — toho se svět na mně nedočká. Jak jsem řekl: mám jen toho syna, ale raděj ať mi umře, než aby s touhle pohanou byl na světě. Pomyslím si, že v tom byla vůle boží a Krista Pána taky nevinně ukřižovali..."
„Ale Jouzo, pomysli přeci; cožpak lidé tak jako tak nebudou říkat, že ho uplatil? Těm řečem se neubráníš..."
„Ale nebude to pravda, a proto je snesu."
„Na mne se nehněvej, Jouzo, já jsem dobře smýšlel s tebou..."
„Nech být, Jakube," odtušil Potužák, podávaje mu ruku a dobrácky se usmívaje, „jakž bych se na tebe hněval? Ty mluvíš, jak rozumíš a taky se na mne nehněváš, že jinak rozumím. Nepustí-li mi dnes nebo zítra chlapce, podrží-li si ho tam, dá Pánbůh, že to vydrží, a já a máma — nu, jakáž pomoc! — když to jinaké není, taky to snad nějak vydržíme."
Už se blížila čtvrtá hodina, když vcházeli do okresního soudu. Zašli do bytu úředního sluhy; nezastavše jej dali se nahoru do prvního patra a tam čekali na chodbě, přišel-li by; přímo vejiti do úřadovny pana sudího se neodvážili, pamětlivi jsouce jeho slibu, že je ohlásí.