Šumavský rozcestník: pamětní deska Americké armády, Podolský most

pamětní deska Americké armády, Podolský most

Šumava.cz
rozcestník
vojenské
pomníky
pamětní deska Americké armády, Podolský most

detailní info

kategorie: vojenské / pomníky
lokalita: písecko
GPS: 49°21'24.832"N, 14°16'12.795"E

popis

Za druhé světové války byl Podolský most důležitou dopravní spojnicí. Řeka Vltavy v roce 1945 tvořila demarkační linii mezi americkou a sovětskou částí osvobozovaného Československa. V dubnu a květnu 1945 sloužil most jako ústupová cesta části německých jednotek do amerického zajetí. Vojáci americké 3. armády (příslušníci 35. tankového praporu a jednalo se s největší pravděpodobností o rotu A, kteří se svými Shermany, Halftracky a Jeepy splnění rozkazu zajišťovali) zde v květnu 1945 čekali dva týdny na příjezd sovětských vojsk. Aby nebyl tento historický okamžik zapomenut, byla v roce 2000 z iniciativy plzeňského Military Car Clubu odhalena na mostě pamětní deska. O odhalení pamětná desky se zasloužili starosta obce Temešvár pan Jaroslav Staněk, za Military Car Club Plzeň pan Martin Hodek, pan Košíček a pan Milan Dlouhý. Na desce je nápis: „Stáli jsme tu dlouhé dva týdny a čekali než se objeví Rusové - Hete we we got to stop a wait long two weeks for the Russian to show up... 6.th May 1945. Deska odhalena 6. května 2000 military car club Plzeň“. Navíc je zde informační tabule odhalující minulost. V květnu 1945 tu stáli američtí vojáci ze 4. obrněné divize „Breaktrough“. Na základě rozkazu strakonického divizního velitelství CCA se přemístili z Písku rychlým průzkumem k oběma zdejším mostům (Podolský i řetězový pod ním) na levém břehu Vltavy a uzavřeli jejich průchodnost. Stanoviště hlídky na předsunuté linii (Outpost line) několik kilometrů za dohodnutou demarkační linií byla na mostech zajištěna. Okolní krajina vypadala v době války poněkud jinak je tomu dnes, neboť přehrada Orlík ještě nezadržovala vodu Vltavy a její hladina tak byla podstatně nižší. Ale již tu stál v roce 1943 nově vybudovaný most ověnčený cenami „Podolák“ a vpravo těsně při hladině řeky ještě stál starý empírový most „řetězák“. Ten byl později přesunut nad údolím řeky Lužnice v Stádleci severovýchodně od Bechyně. Jde o most z roku 1847-48 (historickou technickou památku) a dosud jediný dochovaný řetězový most ve střední Evropě. Koncem dubna a v prvních květnových dnech roku 1945 proudily přes oba zmíněné mosty nekonečné zástupy německé armády včetně uprchlíků a navíc kolony jak vojenských, tak i civilních vozidel a selských potahů. Tehdejší německá válečná mašinérie zběsile prchala před Rudou armádou ve snaze dostat se do amerického zajetí. Nebylo však v silách jak revolučních výborů, tak americké armády tento náhlý mohutný příliv a navíc v neskutečně krátkém čase převzít do zajetí a bezpečně zajistit. Hlavní silniční tah Písek – Tábor byl zcela zahlcen a neprostupný. Stejně tomu bylo i severně od Písku v úseku od Čimelic ke křižovatce u Nové Hospody. V té době byly další možné přechody přes Vltavu pouze jižně v Týně nad Vltavou a severně v Solenicích resp. Kamýku nad Vltavou. Americké velení proto rozhodlo další přesuny německých uprchlíků ve směru od východních břehů řeky Vltavy zastavit a vyčkat příchodu Rudé armády. To také 7. května 1945 americká armáda provedla. Východní vstupy na obou mostech byly ženijními zátarasy uzavřeny a ze západní strany byl případný průnik zabezpečen palbou z děl a kulometů. Němečtí uprchlíci zůstali natlačeni v prostorech před východním břehem Vltavy.