Šumavský rozcestník: hrob Jan Cimbura

hrob Jan Cimbura

detailní info

kategorie: kultura a památky / památníky
lokalita: písecko
GPS: 49°15'55.429"N, 14°7'8.555"E

popis

Hrob skutečného i literárního hrdiny s nápisem: "Zemřelému v Pánu Cimburovi Jánu, postavili nyní kříž ten jeho syni, byl to sedlák silný, bohatý a pilný, rád měl v žití shoně lidi a pak koně. Odpočívej v pokoji“, hlavní postava spisovatele J. Š. Baara ze stejnojmenného románu. Román Jindřicha Šimona Baara "Jan Cimbura" (vyšel prvně roku 1908, nákladem Dědictví svatojánského v Praze) je vyprávěním o osudech putimského sedláka Jana Cimbury. Představuje období padesáti let života pravého křesťana a sedláka (od roku 1848 do roku 1898). V druhém vydání z roku 1921 byl román autorem rozšířen (např. popisem chovu koní). S Janem Cimburou se mohl spisovatel skutečně setkat při návštěvách u svého strýce Josefa Baara, který byl roku 1884 jmenován farářem v Putimi. Děj knihy začíná tím, že sedlák Kovanda hledá na svůj statek čeledína – pracovitého a statečného. Proto se mu zalíbí chlapec z okolní vesnice Jan Cimbura. Jedinou vadu podle sedláka má tu, že Jan vůbec nechodí do hospody na pivo, ani se nestýká s místní chasou. Jana proslaví jeho silácké kousky (jednou vytáhne koně z bláta, jindy se nezalekne ani pěti loupežníků a pomáhá i ostatním sedlákům ve vsi), takže si o něm každý vypráví. Do spokojeného Janova života vstoupí smutná událost - jeho přítel, sedlák Piksa těžce onemocní a když umírá, Jan mu slíbí, že se po jeho smrti postará o jeho ženu Marjánku, syny Jana a Francka, dceru Verunku a o celý statek. Jenže Jan nestačí sloužit u Kovandy a zároveň pomáhat na statku u Piksů, a tak se musí s Kovandou rozloučit. Dne 20. října 1858 se Jan Cimbura ožení s Marjánkou a po několika letech se Janovi a Marjánce narodí ještě dvojčata, Martínek a Vašík. Cimbura je znám široko daleko jako chytrý, silný a odvážný sedlák. Jeho statek patří mezi nejlepší ve vsi, se zvířaty to umí jako nikdo jiný, zvlášť koně má Cimbura v lásce. Když musí jít Jan s Franckem na vojnu, obstarává statek sám. Děti rostou a přibude k nim ještě holčička Marianna. Cimbura ale neprožívá jen šťastné chvíle, jeho synek Vašík mu umírá ještě jako malý chlapec a také se občas dostává do sporu se sousedy. Když děti odrostou, tak se všechny postupně ožení a provdají, a tak Cimbura s Marjánkou odchází na stáří na výměnek. Dál pomáhá dětem na statcích, radí jim, hraje si s vnoučaty, ale postupem času začíná ochabovat a stárnout. Cimbura stárne obklopen láskou vnoučat - sedí na lavičce, kouří dýmku a pozoruje krajinu. Když umírá, na jeho pohřeb se sjedou všichni sedláci z okolních vesnic, dokonce i sám pan kníže…