Šumavský rozcestník

stručně

název: pamětní deska Americké armády, Podolský most
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: písecko
GPS: 49°21'24.832"N, 14°16'12.795"E

popis objektu:
Za druhé světové války byl Podolský most důležitou dopravní spojnicí. Řeka Vltavy v roce 1945 tvořila demarkační linii mezi americkou a sovětskou částí osvobozovaného Československa. V dubnu a květnu 1945 sloužil most jako ústupová cesta části německých jednotek do amerického zajetí. Vojáci americké 3. armády (příslušníci 35. tankového praporu a jednalo se s největší pravděpodobností o rotu A, kteří se svými Shermany, Halftracky a Jeepy splnění rozkazu zajišťovali) zde v květnu 1945 čekali dva týdny na příjezd sovětských vojsk. Aby nebyl tento historický okamžik zapomenut, byla v roce 2000 z iniciativy plzeňského Military Car Clubu odhalena na mostě pamětní deska. O odhalení pamětná desky se zasloužili starosta obce Temešvár pan Jaroslav Staněk, za Military Car Club Plzeň pan Martin Hodek, pan Košíček a pan Milan Dlouhý. Na desce je nápis: „Stáli jsme tu dlouhé dva týdny a čekali než se objeví Rusové - Hete we we got to stop a wait long two weeks for the Russian to show up... 6.th May 1945. Deska odhalena 6. května 2000 military car club Plzeň“. Navíc je zde informační tabule odhalující minulost. V květnu 1945 tu stáli američtí vojáci ze 4. obrněné divize „Breaktrough“. Na základě rozkazu strakonického divizního velitelství CCA se přemístili z Písku rychlým průzkumem k oběma zdejším mostům (Podolský i řetězový pod ním) na levém břehu Vltavy a uzavřeli jejich průchodnost. Stanoviště hlídky na předsunuté linii (Outpost line) několik kilometrů za dohodnutou demarkační linií byla na mostech zajištěna. Okolní krajina vypadala v době války poněkud jinak je tomu dnes, neboť přehrada Orlík ještě nezadržovala vodu Vltavy a její hladina tak byla podstatně nižší. Ale již tu stál v roce 1943 nově vybudovaný most ověnčený cenami „Podolák“ a vpravo těsně při hladině řeky ještě stál starý empírový most „řetězák“. Ten byl později přesunut nad údolím řeky Lužnice v Stádleci severovýchodně od Bechyně. Jde o most z roku 1847-48 (historickou technickou památku) a dosud jediný dochovaný řetězový most ve střední Evropě. Koncem dubna a v prvních květnových dnech roku 1945 proudily přes oba zmíněné mosty nekonečné zástupy německé armády včetně uprchlíků a navíc kolony jak vojenských, tak i civilních vozidel a selských potahů. Tehdejší německá válečná mašinérie zběsile prchala před Rudou armádou ve snaze dostat se do amerického zajetí. Nebylo však v silách jak revolučních výborů, tak americké armády tento náhlý mohutný příliv a navíc v neskutečně krátkém čase převzít do zajetí a bezpečně zajistit. Hlavní silniční tah Písek – Tábor byl zcela zahlcen a neprostupný. Stejně tomu bylo i severně od Písku v úseku od Čimelic ke křižovatce u Nové Hospody. V té době byly další možné přechody přes Vltavu pouze jižně v Týně nad Vltavou a severně v Solenicích resp. Kamýku nad Vltavou. Americké velení proto rozhodlo další přesuny německých uprchlíků ve směru od východních břehů řeky Vltavy zastavit a vyčkat příchodu Rudé armády. To také 7. května 1945 americká armáda provedla. Východní vstupy na obou mostech byly ženijními zátarasy uzavřeny a ze západní strany byl případný průnik zabezpečen palbou z děl a kulometů. Němečtí uprchlíci zůstali natlačeni v prostorech před východním břehem Vltavy.

stručně

název: hrob vojáků Rudé armády, lesní hřbitov Písek
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: písecko
GPS: 49°18'58.74"N 14°10'09.85"E

popis objektu:
Hrob vojáků Rudé armády na lesním hřbitově v Písku. Jedná se o příslušnícky 9. gardové armády, kteří položili životy při očišťování okolních lesů od zbytků rozprášených Schörnerových vojsk. Psáno azbukou a převedeno do latinky: POBORSKIJ - voin, KLIMODIŽ - voin, TARASOV - voin, AGNEVOGA - artilerist, ALEKSEJEVIČ - voin, VOLEV – voin, LEBEDEV – voin, GILŠČEV – voin, FILITOV – voin, VASILEVSKIJ – voin, JEGRINDERGER – staršij lejtenant, VASILEVSKIJ – st. seržant, CELIŠČEV MICHAIL DMITRIJEVIČ.

stručně

název: pomník padlých WWI, Čkyně
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: vimpersko
GPS: 49°6'54.548"N, 13°49'43.755"E

popis objektu:
Bezkonkurenčně nejkrásnější šumavský památník padlým v první světové válce a zemřelým legionářům ve Čkyni obsahuje dokonce zem z bojišť! Z italského Doss Alto a z bodákového zákopu francouzského bojiště u Verdunu.

stručně

název: památník Charles Havlat
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: volarsko
GPS: 48°54'41.117"N, 13°50'58.794"E

popis objektu:
Památník na které je napsáno: "Památník připomíná jak současné, tak i budoucím generacím tragickou smrt vojáka, ke které došlo v těchto místech na samém sklonku druhé světové války. Ve druhé polovině dubna 1945 zasazovaly spojenecké armády hitlerovcům jeden smrtelný úder za druhým. Jihozápadním Čechám přinesla osvobození 3. americká armáda generála G. S. Pattona, konkrétně V. a XII. sbor, který byl její součástí. Rozkaz k zahájení útoku na území našeho státu vydal generál Eisenhower 4. 5. 2945. Již následujícího dopoledne zahájily oba sbory svůj bojový postup od Aše po Český Krumlov v délce 350 km. Úsek od železné Rudy po Dolní Dvořiště spadal do kompetence XII. sboru, kterému velel genmjr. S. Leroy Irwin. Oblast od Strážného ve směru do prachatického a vimperského regionu byla svěřena jednotkám 5. pěší divize - Red Diamond, která nesla ve svém znaku červený kosočtverec. Severní úsek byl svěřen 2. pěšímu pluku, který bylo posílen ještě dalšímu připojenými divizními jednotkami. Jednalo se o 737. tankový prapor a 803. protitankový prapor. V tomto složení byly osvobozeny 4. a 5.5. Lenora i Volary a další obce regionu. Dne 7.5. přibližně 07.45 obdržel 803. protitankový prapor - který nesl ve svém znaku hlavu panthera drtícího v tlamě nepřátelský tank - rozkaz k prozkoumání dalších pozic německé armády. Úkolem byla pověřena 2. a 3. četa průzkumné roty pod velením poručíka Donald T.Warrena. Obě čety postupovaly v tandemu po silnici z Volar do Lenory. V místech, kde dnes stojí památník, napadli kolonu příslušníci 11. pancéřové divize SS, kteří se skrývali v okolních lesích podél silnice. Svobodník Charles Havlat sedící v prvním jeepu byl okamžitě zabit a další čtyři členové posádky obrněného kolového vozu M8 bylo lehce a těžce zraněni po zásahu pancéřovou pěstí. Střelba na obou stranách utichla pouhých deset minut před nabytím platnosti Remešské dohody. Ta stanovila zastavení bojů na všech frontách v Evropě na 8.30 hodin. Obě válčící strany zprávu obdržely opožděně až v posledním okamžiku. Ve svém důsledku však toto opomenutí přineslo zcela zbytečnou smrt amerického vojáka. Byla o to tragičtější, že ztratil svůj život při osvobození země, z které pocházeli jeho předkové. Čechoameričan Charles Havlat se narodil 10.11. 1910 jako první syn Havlatů v Dorchesteru, z zemědělském státě Nebraska. Prarodiče pocházeli z Moravy z obcí poblíž Osové Bitýšky. Spolu s ním sloužil v témže praporu jeho mladší bratr Rudolph. I nejmladší z bratrů Adolph ukončil válečné tažení v Německu. Pro bližší poznání země jejich předků a za její osvobození od fašistického teroru a nadvlády však Charles položil to nejcennější - svůj život. Místo jeho věčného odpočinku leží ve Francii v Lotrinsku na hřbitově v Saint-Avold. Zde pod číslem hrobu 75 sní svůj věčný sen spolu s dalšími desetitisíci kamarády, kteří také položili své životy na rozsáhlém evropském bojišti. Návrh na postavení pomníku inicioval pan Radim Košíček z Vlachova Březí společně se členy Militar Car Clubu z Plzně. O vlastní realizaci této památky se zasloužilo město Volary a zastupitelstvo města. Pomník byl slavnostně odhalen 4.května 2002. Čest jeho památce."

stručně

název: vila Adolfa Raaba, Písek
kategorie: kultura a památky
podkategorie: architektura
lokalita: písecko
GPS: 49°18'44.295"N, 14°9'31.435"E

popis objektu:
Koncem devatenáctého století patřil Adolf Raab k nejvýznamnějším průmyslníkům ve městě Písek, které tehdy mělo necelých dvanáct tisíc obyvatel. V té době byla jedničkou ve strojírenství regionu slévárna a strojírna, kterou založili František a Karel Remarovi. Firma se orientovala na výrobu zemědělské techniky. Aby se nestal přímým konkurentem této firmy, Adolf Raab zaměřil svůj výrobní program na potřeby stavebnictví, vodohospodářství a na výrobu strojírenského a železářského nářadí. Raab vybudoval v roce 1899 na rohu nynější Sedláčkovy a Táborské ulice slévárnu a strojírnu. Provoz zde byl zahájen 10. dubna 1900 a výroba se postupně orientovala na produkci vodovodních čerpadel a armatur, různých nádržek, topenářských kotlů, továrních výtahů a dalších výrobků. Současně s fabrikou zde průmyslník postavil architektonicky zajímavý objekt. Rozhodně není náhodou, že vila byla postavena v těsném sousedství továrny. Adolf Raab následoval příklad mnohých průmyslníků devatenáctého století. Ti pokládali za důležité bydlet v kontaktu se svými fabrikami a jejich rodinná sídla často sloužila k bydlení, ale zároveň zde byly kanceláře pro administrativu. Raabova vila patří k nejkrásnějším na jihu Čech a podle ní byla také tato lokalita pojmenována U Raaba. Povolal se na to významného slovenského architekta Dušana Jurkoviče (byl známý jako autor Pusteven na Radhošti nebo lázeňských pavilonů v Luhačovicích). S Jurkovičovou tvorbou se písecký stavebník zřejmě seznámil na Moravě, když tam do roku 1899 praktikoval u Antonína Kunze v Hranicích. Raabova vila patří k prvním Jurkovičovým samostatným stavbám. Lze z ní vyčíst architektův záměr odklonit se od tvarosloví historických slohů a užít místo toho formy folklóru. Lidovou tvorbou, avšak i tradicí takzvaného „švýcarského slohu“, se architekt inspiroval jak při navrhování střechy a stříšek s vyřezávanými podpěrami, tak i při dekoraci fasád. Okna a nároží vily ozdobil Jurkovič rámci, které poskládal ze stylizovaných částí lidových staveb. Folklórním prvkem byl i květinový dekor na nárožích Raabovy vily a okolo sgrafita se svatým Václavem od malíře A. Hanše. Zobrazení svatého Václava patřilo v té době k typickým projevům stavebníkova vlastenectví. Vcelku však plochy fasád Raabovy vily zůstaly prázdné, bez ozdob, což koncem 19. století vyznívalo jako revoluční čin. Ve vile bydlely dvě rodiny. Do přízemí i patra architekt vložil dva stejné byty sestávající ze tří pokojů a kuchyně, další pokoj bychom našli v podkroví. Vila je dnes kulturní památkou, obývají ji Raabovi potomci.

stručně

název: vlaková zastávka Písek město
kategorie: doprava
podkategorie: nádraží
lokalita: písecko
GPS: 49°18'49.609"N, 14°9'40.843"E

popis objektu:
Vlaková zastávka Písek město leží na železniční traťi Tábor - Ražice (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 201) vede z Tábora přes Písek a Putim do Ražic. Jednokolejná celostátní trať, z Písku elektrizovaná. Provoz na trati byl zahájen v roce 1889. Částečná elektrizace trati byla provedena v roce 1994. Vede přes nádraží v Písku, na které leží i trať č. 200 přes Březnice do Zdic ležících na trati Praha – Plzeň, v opačném směru elektrizovaná spojka přes Putim do Ražic nebo Protivína na trati České Budějovice – Plzeň. Železniční trať Zdice – Protivín (v jízdním řádu označená číslem 200) je hlavní tratí. Úsek trati z Písku do Protivína je elektrifikovaný střídavou soustavou 25 kV, 50 Hz. Celá trať je jednokolejná. Roku 1875 ji zprovoznila a do zestátnění v roce 1918 vlastnila společnost Rakovnicko-Protivínské dráhy. Dále se provozovatelé rychle střídali a od roku 1884 ji proto provozovaly C.K. Státní dráhy. Dnes je na trati kromě regionálních spojů v provozu rychlíková linka Praha - Písek - České Budějovice.

stručně

název: divadlo Fráni Šrámka, Písek
kategorie: kultura a památky
podkategorie: divadla
lokalita: písecko
GPS: 49°18'35.300"N, 14°9'1.426"E

popis objektu:
Městské divadlo v Písku nese název divadlo Fráni Šrámka od roku 1991. Budova stojí uprostřed Palackého sadů, na místě víceúčelového objektu "Na střelnici", v němž byl v roce 1868 vybudován divadelní sál. Dnešní podobu divadlo získalo po roce 1937 komplexní rekonstrukcí a slavnostní zahájení proběhlo 1. února 1940, a sice uvedením "Prodané nevěsty" v provedení ND v Praze s dirigentem Václavem Talichem. Novodobou rekonstrukcí prošla celá budova od ledna 2008 do října 2010. V divadle probíhají divadelní představení všech žánrů, koncerty, kulturní festivaly a výstavy výtvarného umění. Součástí divadla je od roku 2003 také koncertní síň Trojice, v níž se pořádají zejména koncerty vážné hudby a slavností akce.

stručně

název: Adolf Heyduk - Otakar Švec, Písek
kategorie: kultura a památky
podkategorie: sochy
lokalita: písecko
GPS: 49°18'33.454"N, 14°9'2.498"E

popis objektu:
V Palackého sadech v Písku stojí socha básníka Adolfa Heyduka z třicátých let 20. století, autorem je Otakar Švec.

Šumava.cz