Šumavský rozcestník

stručně

název: Voprchovský dům, Sušice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: architektura
lokalita: sušicko
GPS: 49°13'49.653"N, 13°31'13.007"E

popis objektu:
Dům je bohatý zajímavými architektonickými prvky. Vchod si uchoval pozdně gotický lomený vstupní portál. Tento původně měšťanský pozdně gotický dům byl postavený ve druhé polovině 15. století. Kolem roku 1600 byla renesančně přestavěna fasáda a z této doby pochází vysoká renesanční atika. Renesanční jsou i pravoúhle profilovaná okna, pravoúhlá ostění vchodů, klenby, zbytky renesančních dekorativních maleb. Zásadně opraven byl dům v 18. století. Od roku 1775 do roku 1936 v něm bylo umístněno děkanství. Dnes je v něm Muzeum Šumavy.

stručně

název: obytný dům Mořice Schwarzkopfa, Sušice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: architektura
lokalita: sušicko
GPS: 49°13'59.665"N, 13°31'20.336"E

popis objektu:
Mořic Schwarzkopf zil v letech 1879–1937 a byl majitelem firmy Schwarzkopf a. s. Sušice - továrna na obuv, usně a řemeny, byla věhlasným podnikem. Většina výroby byla na export, firma dodávala své zboží i armádě. Na počátku 50. let minulého století byla ale výroba komunistickým režimem zlikvidována. Mořic Schwarzkopf se ve druhé polovině 20. let minulého století rozhodl starý dům v centru města přestavět na luxusní obytný dům. Jeho přítel a starosta Sušice J. Seitz přivedl architekta Jindřicha Freiwalda, který odvážnou přestavbu navrhl původní dům byl zcela zbořen a nahrazen novostavbou. Architekt Freiwald navrhl nárožní řadový dům, který ukončuje souvislou zástavbu patrových obytných domů. Objekt o dvou nadzemních podlažích má nepravidelný půdorys přibližně tvaru L, zastřešení sedlového tvaru, na nároží dominantní věž se zastřešením kuželového tvaru. K dvoutraktovému křídlu při ulici T. G. Masaryka pod ostrým úhlem přiléhá křídlo při ulici Ostrovní, krátkými kolmými křídly je vymezen dvůr, propojený průjezdem v přízemí se zahradou na nábřeží Otavy. Na ose průčelí do ulice T. G. Masaryka je hlavní vchod s vestibulem s vyrovnávacími schody, jenž vede do prostoru dvoupodlažní haly s půlkruhovým schodištěm orientovaným do dvorního průčelí. Směrem do Ostrovní ulice jsou obytné prostory, v severním dvorním křídlu další tříramenné schodiště. V patře byl původně rozsáhlý byt s reprezentačními místnostmi orientovanými do ulice T. G. Masaryka, při Ostrovní ulici pracovna majitele, pokoj a ložnice dětí, ložnice rodičů a na konci křídla směrem k řece "čajový" pokoj paní Schwarzkopfové s půlkruhovým rizalitem, na který navazuje terasa a schodiště do zahrady. Reprezentativní interiéry mají bohatě řešenou výzdobu – vstupní vestibul mramorové obklady, schodiště obklady a zábradlí z ušlechtilého dřeva, pánský pokoj vestavěné skříně a dřevěný obklad stěn, japonský salonek plastickou výzdobu a posuvné dveře s intarziemi atd. Zahrada je tvořena dlážděnou plochou a vázami oddělenou částí s kašnou, obehnána je zdí s půlkruhovými průhledy k řece Otavě. Po válce se do domu nastěhována pohraniční policie, sekretariát KSČ a později mateřská škola. Původní majitelé sestěhování do okrajových místností a nakonec vystěhováni úplně. Po vystěhování mateřské školy ve druhé polovině osmdesátých let minulého století došlo vlivem naprosté neúdržby k velmi závažnému poškození budovy. Po roce 1989 se dům vrátil původním vlastníkům, kteří provedli nezbytné opravy. Dům slouží opět jako obytný, v části je umístěna výroba rodinné firmy. Objekt se nachází na území Městské památkové zóny Sušice.

stručně

název: alpské domy Volary
kategorie: kultura a památky
podkategorie: architektura
lokalita: volarsko
GPS: 48°54'48.866"N, 13°53'25.96"E

popis objektu:
Vesnická památková rezervace Volary vznikla nařízením vlády České republiky č. 127/1995 Sb. ze dne 24. května 1995 "o prohlášení území ucelených částí vybraných měst a obcí s dochovanými soubory lidové architektury za památkové rezervace". Volary se dříve přirovnávali k "alpské vesnici" či "alpskému městečku" jedinečnému svým vzhledem nejen na Šumavě, ale v celých Čechách. Nezvyklá architektura vycházela ze skutečnosti, že Volary byly v 16. století kolonizovány uzavřenou komunitou horských dobytkářů z oblasti Tyrol či Štýrska, která si přinesla po staletí uchovávané tradice a zvyklosti. Volarský dům je unikátem lidové architektury České republiky a jeho výskyt je omezen pouze na město Volary a sousední osadu Dobrá. Přezdívá se mu alpský, volarský, pavlačový, horský... Volarský dům u nás představuje alpskou architekturu, která vychází z horských podmínek a nutnosti obstarat chod hospodářství včetně péče o dobytek i v zimách s množstvím sněhu. Základní rysy volarského domu jsou: široká a rozlehlá usedlost poschoďového rázu se světnicí v podkroví, obytné i hospodářské prostory ukryty pod velkou společnou střechou, velmi plochá sedlová střecha a kryta štípaným šindelem zatěžkaným kameny, patrová usedlost má vrchní patro roubené, přízemí je buď roubené nebo částečně či zcela kamenné, široké průčelí domu se vstupem do průjezdu, pavlač ve štítě, dříve s břevny, později s ozdobně vyřezávanými prkny, impregnace roubených částí domu volskou krví. Mimoto jsou jednotlivé volarské domy a další roubené objekty vedeny jako kulturní památky. Lidovou architekturu Volar představují vedle volarských domů i roubené stodoly a seníky na loukách.

stručně

název: Černá věž, Klatovy
kategorie: kultura a památky
podkategorie: architektura
lokalita: klatovsko
GPS: 49°23'40.997"N, 13°17'33.952"E

popis objektu:
Černá věž stojící v jihozápadním rohu na náměstí v Klatovech a je zdaleka viditelnou dominantou města. Stavbu věže zadalo prosperující královské město roku 1547 italskému staviteli Antoniu de Salovi a jeho úkolem bylo postavit věž nejenom pro obranné účely, ale i jako doklad moci a bohatství města. Antonius de Sala vytvořil plány, které předpokládaly, že k věži bude později přiléhat budova radnice. Kamenná věž byla dostavěna roku 1557. Měla 6 pater, v prvním z nich se nacházela mučírna, a byla zakončena střechou krytou měděným plechem. Pod ní bydlel věžný, jehož úkolem bylo mj. ohlašovat troubením čas. Ve druhé polovině 16. století byla v těsném sousedství postavena nejdříve renesanční radnice (dokončena roku 1559), později jezuitská kolej a kostel. V roce 1583 byl na věž zavěšen zvon (odlitý zvonařem Martinem Jindrou) později pojmenován Bartoloměj. Při opravě roku 1727 byl vyměněn krov Černé věže a na dvě báně byly nasazeny pozlacené korouhvičky. Roku 1758 město zachvátil velký požár, při němž se roztavil původní zvon, věž byla ožehnuta a pro její černou barvu se jí začalo říkat Černá věž. Roku 1760 byl nahrazen zvon novým z dílny zvonolijce P. A. Jacominiho. Ačkoliv praskl při zvonění roku 1938, r. 1940 byl opraven, znovu zavěšen a na věži visí dodnes. Roku 1872 shodila vichřice původní báň, která dopadla na náměstí a proto byla osazena nová jehlanová střecha se čtyřmi menšími věžičkami v rozích. Pod ní jsou umístěny ze čtyř stran černé čtvercové ciferníky věžních hodin se zlatými číslicemi. Celková výška věže dosahuje 81,6 metrů. Ve spodní části věže se nachází orloj, jejž navrhl prof. Ferdinand Vaněk. Poslední opravy byly provedeny v 60. a 70. letech 20. století. Skokem z věže skončilo svůj život i 7 sebevrahů, jako první byl student Antonín Dobízl v roce 1884. V minulém století jen jedna žena (v roce 1940) a v novém století 30.října 2010 kolem 14.hodiny mladá žena, která přijela z Liberce. Dívka přelezla vyhlídkový ochoz ve výšce asi 60 metrů a skočila dolů. Zula si boty, přelezla přes ochoz věže a bez vyčkávání a beze slov se vrhla z věže dolů, nedopadla na stranu náměstí, ale zvolila skok do uličky kde je vchod do věže.

stručně

název: Jindřichovice
kategorie: města a obce
podkategorie: města a obce
lokalita: sušicko
GPS: 49°17'51.486"N, 13°23'43.208"E

popis objektu:
První písemná zmínka o vsi Jindřichovice je z roku 1381, kdy v ní zemřel Drha, kterému se přezdívalo Černobýl a Dobrohost. Část vsi vlastnil také Přibík, který zemřel roku 1382. Ze vsi pocházel i Oldřich, kterého zajal Oldřich z Rožmberka. Oldřich z Jindřichovic byl vězněn na Novém hradě a posléze byl propuštěn. Drslav z Jindřichovic byl v letech 1397-1418 purkrabím ve Velharticích. Drslav byl pravděpodobně synem Oldřicha. Jan Jalovic z Jindřichovic si roku 1411 vzal Lidmilu, která věnem získala Újezd. V Jindřichovi bydlel Petr z Jindřichovic, řečený z Velhartic. Roku 1455 v nich žila šedesátiletá panna Kateřina, Jan z Jindřichovic držel roku 1450 Hradec. Od poloviny 15. století vlastnil statek a tvrz Stach z Běšin. Po něm se statek stal majetkem Mikuláše z Ledče, který byl prvním královským písařem. Roku 1479 vlastnil statek Vyntíř z Vlčkovic. Roku 1516 byla tvrz rozdělena mezi Vyntířovi syny. Mareš a Beneš si rozpůlili tvrz, dvůr, ves Jindřichovice a ves Brod. Mareš koupil později i druhou polovinu. Celý majetek prodal Mikuláši Ucháčkovi z Krčína, který roku 1543 zemřel a zanechává po sobě dvě dcery Uršulu a Dorotu. Dorota získala Jindřichovice, Uršula Brod s velkým rybníkem. Uršula si vzala Sezimu Protibořského z Vrtby. Jindřichovice získal její syn Václav z Vrtby. Po Václavově smrti vlastní statek jeho bratr Jan, který roku 1609 předal Jindřichovice tvrz, dvůr a ves, vsi Brod, Sluhov, Úloh a Hory Matky Boží svému synovi Janovi Hroznatovi, který se účastnil povstání. Od roku 1631 vlastnili statky bratři Jan Adam a Sezima Jan. Později vlastnil Sezima statky sám. Po něm nastoupil jeho synovec Beneš Hroznata, který byl pánem v Třebomyslicích. Beneš Hroznata zemřel roku 1686, statek měl získat jeho syn Jan Václav. Než se stal Jan Václav plnoletým, byly Jindřichovice roku 1689 prodány Jiřímu Vojtěchovi Janovskému z Janovic na Oselci a Kotouni a jeho manželce Markétě z Dobrše. Od roku 1796 vlastnili statek Kryštof Volkman. Jeho syn František prodal statek roku 1826 Aloisii Helversenové z Helvershaimu. Do roku 1945 se vystřídalo ještě několik majitelů. Posledním z nich byl i Jan Novák, jenž byl nucen v roce 1951 opustit republiku. V obci je areál bývalé tvrze ze 14. stol., dnes tzv. "Starý zámek" a novostavba z 18. stol., dnes tzv. "Nový zámek", řada rybníků s dominantním Zámeckým rybníkem, tradiční čapí hnízdo. Přestavba zámků na rekreační objekty tvoří z obce místo odpočinku. Areál bývalé tvrze ze 14. stol., dnes tzv. "Starý zámek" a novostavba z 18. stol., dnes tzv. "Nový zámek" je doplněn Zámeckým rybníkem. Prvním známým majitelem Jindřichovic byl v roce 1381 Drha řečený Černobýl. V letech 1397 - 1418 vlastnil panství Drslav z Jindřichovic, který působil jako purkrabí na Velharticích. Tedy lze předpokládat, že již v této době byl v Jindřichovicích statek s tvrzí, jejíž prvotní podoba však není známa. Později byl statek rozdělen a spojil jej až Vintíř z Vlčkovic, který jej počátkem 16. stol. rozdělil mezi syny. V té době je již jasně uváděna tvrz. Počátkem 16. stol je statek ve vlastnictví Jana Hroznaty, který se v letech 1618 – 1620 účastnil stavovského povstání a byl odsouzen k přijetí manství a až jeho synové roku 1650, dosáhli propuštění statku z manské závislosti. Bohužel později se statek dostal do dluhů a byl prodán v roce 1689 Jiřímu Vojtěchovi Janovskému z Janovic na Oselcích. Starý zámek se dochoval až dodnes, ale po vybudování Nového zámku, jeho význam klesl Roku 1908 koupil statek Karel Novák a v roce 1914 koupil tvrz Václav Chroust, statkář z Kolince. V roce 1951 byla tvrz zabavena státním statkem a JZD. Tvrz byla vrácena roku 1991 v rámci restituce Václavu Chroustovi v zdevastovaném stavu. Postupnou rekonstrukcí a renovací je tvrz vrácena do její poslední historické podoby.

stručně

název: zámek (starý) Jindřichovice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: zámky
lokalita: sušicko
GPS: 49°17'51.096"N, 13°23'37.229"E

popis objektu:
Areál bývalé tvrze ze 14. stol., dnes tzv. "Starý zámek" a novostavba z 18. stol., dnes tzv. "Nový zámek" je doplněn Zámeckým rybníkem. Prvním známým majitelem Jindřichovic byl v roce 1381 Drha řečený Černobýl. V letech 1397 - 1418 vlastnil panství Drslav z Jindřichovic, který působil jako purkrabí na Velharticích. Tedy lze předpokládat, že již v této době byl v Jindřichovicích statek s tvrzí, jejíž prvotní podoba však není známa. Později byl statek rozdělen a spojil jej až Vintíř z Vlčkovic, který jej počátkem 16. stol. rozdělil mezi syny. V té době je již jasně uváděna tvrz. Počátkem 16. stol je statek ve vlastnictví Jana Hroznaty, který se v letech 1618 – 1620 účastnil stavovského povstání a byl odsouzen k přijetí manství a až jeho synové roku 1650, dosáhli propuštění statku z manské závislosti. Bohužel později se statek dostal do dluhů a byl prodán v roce 1689 Jiřímu Vojtěchovi Janovskému z Janovic na Oselcích. Starý zámek se dochoval až dodnes, ale po vybudování Nového zámku, jeho význam klesl Roku 1908 koupil statek Karel Novák a v roce 1914 koupil tvrz Václav Chroust, statkář z Kolince. V roce 1951 byla tvrz zabavena státním statkem a JZD. Tvrz byla vrácena roku 1991 v rámci restituce Václavu Chroustovi v zdevastovaném stavu. Postupnou rekonstrukcí a renovací je tvrz vrácena do její poslední historické podoby.

stručně

název: kaple sv. Václava, Jindřichovice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kaple
lokalita: sušicko
GPS: 49°17'50.051"N, 13°23'42.438"E

popis objektu:
Kaplička sv. Václava stojí na okraji zámeckého parku při zámecké zdi, východně od zámeckého areálu. Pochází z první poloviny 19. stol. má obdélníkový půdorys, štít je trojúhelný na okrajích zdoben obloučky.

stručně

název: zámek (nový) Jindřichovice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: zámky
lokalita: sušicko
GPS: 49°17'50.034"N, 13°23'37.709"E

popis objektu:
Areál bývalé tvrze ze 14. stol., dnes tzv. "Starý zámek" a novostavba z 18. stol., dnes tzv. "Nový zámek" je doplněn Zámeckým rybníkem. Nový zámek v Jindřichovicích byl postaven v 18. stol. V té době byl statek v majetku potomků Jiřího Vojtěcha Janovského z Janovic na Oselci a Kotouni a jeho manželce Markétě z Dobrše, který usedlost koupil zadluženou v roce 1688. Od roku 1796 vlastnili statek Kryštof Volkman. Jeho syn František prodal statek roku 1826 Aloisii Helversenové z Helvershaimu. Původně se jednalo o dvoukřídlou patrovou budovu, ke které bylo v polovině 19. stol. přistavěno další, třetí křídlo. Dnešní podobu zámek získal při úpravách z počátku 20. stol. kdy vznikla při západním křídle válcová věžička, východní křídlo bylo upraveno k hospodářským účelům a zbývající dvě křídla s klenutým přízemím byla upravena na provozní místnosti. V patře, které bylo obytné byly zřízeny i reprezentativní místnosti. Posledními majiteli byla rodina Nováková. Statek koupil v roce 1908 Karel Novák, který jej převedl na syna a poslední majitelkou od roku 1944 do roku 1955, kdy byl statek znárodněn, byla Ludmila Nováková. Poslední majitel Jan Novák byl nucen v roce 1951 opustit republiku. Poté zámek přešel do rukou Státních statků a ZD. V celé éře socialismu byl zámek postupně devastován, až z něj zbyla pouze ruina. V roce 1999 byl zámek vrácen synovi původního majitele. Od něj v roce 2000 zámek odkoupili manželé Chroustovi a počali s postupnou a úspěšně završenou rekonstrukcí.

Šumava.cz