Nejstarší historicky doložená zmínka o Lčovicích (výslovnost Elčovice) je z roku 1321, kdy se uvádí jistý Zbraslav ze Lčovic (Sbraslao de Ebizouiz). Roku 1360 připadla ves jako odúmrť koruně a král ji věnoval Bočkovi z Velhartic. Přesto se ještě v roce 1397 připomíná Jan ze Lčovic jako purkrabí na strakonickém hradě. Po několika dalších majitelích získal Lčovice na konci 14. století rod vladyků z Čestic. Poslední mužský člen rodu, Přech, odkázal statky Lčovice a Čestice své dceři Janě, která se na začátku 17. století provdala za Bernarta z Hodějova. Za jejich vlády byla zřejmě stará tvrz přestavěna na renesanční zámek. Bernart a jeho bratr Jan Jiří zemřeli za stavovského povstání a po bitvě na Bílé hoře byl zámek, dvůr i ves Lčovice a čestický statek zkonfiskovány. V roce 1622 je koupil Jindřich Michal Hýzrle z Chodů a zámek přestavěl a rozšířil. V roce 1629 vypuklo na panství nevolnické povstání, které bylo tvrdě potlačeno. Jindřichův syn, František Michal Hýzrle, prodal Lčovice v roce 1694 hraběnce Anně Marii Althanové, rozené z Aspermontu, která zanedlouho postoupila statek manželce svého syna Anně Marii, rozené Lažanské. Od roku 1768 vlastnil lčovické panství rod Sickingenů, za nichž byl přestavěn zámek v pozdně barokním slohu. V roce 1791 hraběnka Františka Sickingenová odevzdala lčovické panství svému bratru hraběti Františku Sweerts-Šporkovi. V následujících letech se majitelé panství a zámku častzo měnili. Nejvýznamnějším z nich byl architekt Josef Zítek, který se v roce 1881 oženil s Bertou, dcerou dosavadního vlastníka lčovického velkostatku Jana Adolfa Lipperta a v roce 1883 Lčovice od tchána koupil.
Ubytování se nachází na samém okraji Kašperských Hor, směr Sušice naproti Správě národního parku a Informačnímu středisku. Je vhodné jak pro starší generace, tak pro rodiny s dětmi nebo party kamarádů se zájmem o sport a turistiku. (celková kapacita 16 lůžek) Vzdálenost od centra je pět minut chůze. Ski park pět minut autem. Kašperské Hory a okolí nabízí prostor pro nejrůznější aktivity během letní i zimní sezóny. V létě mohou návštěvníci využívat sportovní areál s koupalištěm v obci Žihobce a Annín. Minigol v Rejštejně. Jistě si nenecháte ujít návštěvu krásného hradu Kašperk, nebo zříceniny hrudu Rabí. Vášniví cyklisté i pěší turisté si také přijdou na své. V okolí je mnoho cyklistických i turistických tras. Krásná šumavská příroda přímo nabádá k výletům do blízského okolí jako je Srní, Modrava, Kvilda, Železná Ruda, Špičák, Zadov, Churáňov,...
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup
domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímVsechny apartmány mají vlastní kuchyňský kout a sociální zařízení.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konviceŠumavské turistické trasy a cyklotrasy jsou na dosah ruky, stejně jako běžecké trasy, snow park Kašperské Hory je vzdálen 5 minut autem
možnosti v objektu: bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpoolUzavřená zahrada
vybavenost pro děti v objektu: brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrŠumavská roubená chalupa u lesa, nedaleko kempu Annín na řece Otavě.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímParkování u objektu, hala s krbem, kuchyně s tekoucí vodou, tenisový kurt 1 hod. denně zdarma.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Bavorský les a Šumava je nirvána pro cyklisty - crossové sjíždění v nejednom bikeparku, náročné výstupy a sjezdy pro cyklisty s velkou kondicí, různorodé cesty s mírným převýšením pro pohodlné cyklisty, možnost kombinace jízdy s vlakem s dopravou kol nebo cyklobusem. Šumava i ArberLand je ráj plný cyklistických stezek všech stupňů náročnost. Šumava a Bavorský les je také největší evropská destinace pro motokola! V regionu je mnoho horských tratí, které však lze díky jejich povrchovým vlastnostem zvládnout i na výletním (městském) kole. Cyklostezky vedou kolem „zlatých hřebů“ národního parku, které jsou často přístupné pouze po pěších a turistických stezkách. Kdo by chtěl svůj cyklistický výlet spojit s pěší túrou, může to optimálně udělat na křižovatkách cyklostezek a turistických stezek. Kolo je během této doby dobře a bezpečně uloženo na odstavných plochách pro jízdní kola s držáky. Dech beroucí prostředí hor a Vy samozřejmě uprostřed nich na jednom z mnoha výletů na horském kole – sportovní dovolená snů. Kvalitním výběrem ubytováním jistě nepohrdne žádný opravdový biker. U ubytovatelů cyklisté získávají něco navíc - a to je osobní a přátelský přístup! Na Šumavě poskytovatelé ubytování a služeb dobře vědí, co právě cyklisté a bikeři potřebují. Region potěší horského cyklistu spoustou výškových metrů. Pro toho, kdo se nahoře cítí dobře a nechce se vracet dolů, najde mnoho horských chat, kam může zavítat a přenocovat. Kdo preferuje pohodlí, může si vybrat z celé řady apartmánů v apartmánových domech, penzionů, hotelů, chat a chalup. Více na http://www.sumava.cz/ubytovani/
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Apolena se poněkud zotavila ze svého leknutí. Pryč! Pryč! poháněl ji vnitřní hlas, mnohem silnější než ruka, která ji od-vlékala. Klikatě běžela stezka, oddalovala se od potoka, zase se přiblížila; rostl prostor mezi dvojicí utíkajících a bezvládným tělem skoleného člověka. Přivalily se nové mlhy, nížila se klenba šedých mraků, spouštějíc drobounký deštík. Zakrá-koral havran, neviditelně se vznášející v šedé vřavě, opodál druhý, třetí mu odpovídal, čejky zděšeně pokřikovaly, rackové zlostně láli a vysoko, vysoko nad mořem mlh, za čirou hradbou mraků, zahlaholila unylým zvonovým zvukem dlouhozobá koliha , jež dle staré provensálské báje živí se čistým vzduchem nebeským...
Teskně, smutně zněl ten hlahol; Apoleně bylo, že slyší vyzvánět umíráčkem.
Uběhlo asi půl hodiny.
Drobný deštík ustal, ale mlhy dosud se valily v chumáčích, jako bělavý kouř těkaly po širých Blatech. Vítr je rozfoukal, honil je, takže vířily pod jeho dechem, podobné pohyblivým sloupům, a mraky na nebi řidly, uhánějíce směrem k východu.
Na pravém břehu Soudného potoku, nedaleko místa, kde odbočuje od něho k severu mlýnská stoka, jež protéká Zbudovem, rákosí roste jako les; široké pásmo, neustále se pohybující, ševelící — půda mokrá, bobtavé černé bahno, vezde kaluže stavící se vody; v dobách dešťů a když sněhy tají na horách, rozlévá se tu voda daleko široko a často po celé týdny prodlévá, nemohouc odtékati. Pásmo rákosí pak věnčeno jest dosti širokou stuhou těžko prostupných křovin, za dřívějších časů mnohem hustších než dnes.
V tato místa Vojta zavedl Apolenu. Nebylo třeba se obávati, že by tu byli vydáni zrakům číkoli: sem nikdo nepřicházel, ani hříbkové, kteří opodál pásli své koně. Štítili se těchto míst hlavně pro množství ohromně velkých užovek, jež se tu skrývaly a z nichž fantazie prostého lidu nadělala pravých hroznýšů. Jediný Vojta se jich nebál ani dost málo; naopak, viděl v nich spojence a žádné neublížil. Také různého vodního a bahenního ptactva, racků, chřástalů, čejek, vodoušů, jespáků, se sem uchylovala spousta, a příšerné, kvílivé skřeky, jež najmě kvečeru a v noci z těchto věčně zavlhlých houštin vycházely, rozmnožovaly hrůzu k těmto místům se vížící.
„Tady poseď," vece Vojta, ukazuje na poněkud vyvýšené, suché místo, vrbovím odevšad kryté; „já ti dojdu pro něco k snědku. Poledne minulo, budeš hladová. Nemysli již na toho lumpa tam; však pochybuju, že bych ho byl zabil. Byl dojista jen omráčen a dávno už se vzpamatoval."
Dívka se dala do pláče. .
„Pomyslit, žes ho zabil!" odvětila vzlykajíc.
„E, dej už pokoj! Pojíš kus buchty, a to tě spraví! Já si teď obstarám ryby, mám tu sádky."
Po celých pět právě uplynulých dní byla žádostivá vidět tyto sádky; teď myšlenky její při nich neprodlely. Pokývla pouze jako stroj. On zmizel, za malou chvíli zase se vrátil a podal jí kus černé buchty. Měl patrně v těchto končinách také svou zásobárnu.
„Na, najez se! — Opatřím si zatím ryby."
Otevřel koš, vyňal pytel a vysypal jeho obsah.
„Co je to? - Jen dvě? Kde je třetí?" ptal se hněvivě.
„Víc mi jich nedal ten košíkář," odpověděla, vypravujíc, co Pavlíček jí byl uvedl.
On, všecek pohněván, zaťal pěsti.
„Nu, počkej, lumpe zlodějská!" zlobil se; „já ti ukážu! Ty mi třetí rád ještě dáš, až s tebou promluvím!"
„Mou vinou není," omlouvala se Apolena; „když nechtěl dát třetí, řekla jsem mu, aby se měl na pozoru, že si to líbit nenecháš..."
„Já ti viny nedávám," řekl na to; „ale to ti povídám, že tohle je bude všecky mrzet, ty darebáky! Nač mám právo, to si vzít nedám!"
Vzal oba kapry, hodil je do malé, ostřicí vroubené a různým býlím napolo zarostlé kalužiny. Přesvědčil se, že jsou živi, že žabra se pohybují a že záhy úplně se vzpamatují. Ona zatím jedla, teprve nyní pociťujíc hladu.
„Ukážu ti teď moje sádky," pravil, vida, že pojedla; „ale musíš se zout, střevíce bys promočila."
Uposlechla ihned, střevíce zula, punčochy svlékla, přičemž on sledoval očima každý její pohyb.
Když vyskočila na nohy, vzal ji za ruku a vedl ji houštinou.
„Vykasej se hodně, ať si sukně nezmáčíš," napomínal ji; „vody je tu nazbyt."
