popis objektu:
Josef Zítek nebo také Josef von Zitek (4.dubna 1832, Karlín – 2.srpna 1909, Praha) byl český architekt. Josef Zítek se narodil 4. dubna 1832 v Praze na Karlíně. Svého otce nepoznal – narodil se v době, kdy v Praze řádila cholera a jeho otec byl jednou z mnoha obětí. V roce 1839 se rodina stěhuje na malostranskou Kampu, do domku advokáta Pinkase, u kterého se pravidelně scházeli čeští umělci a právě jeden z nich, Josef Mánes, odhalil výtvarné nadání Josefa Zítka. Od revolučního roku 1848 studoval pražskou polytechniku, od roku 1851 přešel na polytechniku a Akademii výtvarných umění ve Vídni. V roce 1854 úspěšně končí svá studia a učí se zednickému řemeslu, v roce 1855 obdržel od stavitele Leopolda Mayera výuční vysvědčení. V letech 1858-1862 absolvoval stipendijní studijní pobyty v Itálii, Francii a Německu. V únoru 1859 se Zítek vydává do Itálie studovat antické a renesanční památky. Z tohoto období jsou nejzajímavější kresby paláce v Gubbio, rozkreslené stropy římské vily Farnese. První velkou zakázku, Zemskou galerii a muzeum ve Výmaru, realizoval v letech 1863-1868. Po návratu v roce 1862 supluje na vídeňské Akademii a díky místním profesorům začíná tíhnout k renesanci, která se stala inspirací jeho vrcholných děl. Za 39 let svého pedagogického působení vychoval řadu vynikajících architektů, např.: Wiehla, Zeyera, Polívku, Engla, Fantu, Janáka či Roita. V letech 1864-1904 působil jako profesor na Zemském polytechnickém ústavu v Praze. Věnoval se také restaurování historických staveb. V roce 1906 obdržel doktorát za své celoživotní dílo od německé techniky. Působil v různých památkových a uměleckých komisích. Byl předsedou stavebního výboru pro dostavbu hradu Karlštejna, předsedou uměleckého odboru Jednoty pro dostavění katedrály sv. Víta v Praze, zakládajícím členem klubu Za starou Prahu. Během svého života vytvořil řadu zajímavých projektů a děl. Např.: Rudolfinum, římskokatolický kostel v Rakové na Slovensku, výletní restaurace Rudolfov, oltář sv. Jana Nepomuckého v Jindřichově Hradci, pivovar v Petrohradě, Zemské muzeum ve Výmaru, oltář Stětí sv. Jana Křtitele ve Vlíněvsi, náhrobek Dr. A. M. Pinkase, náhrobek K. H. Borovského, kolonáda Mlýnského a Nového pramene v Karlových Varech, schodiště v paláci hraběte Thun-Hohensteina v Praze, škola v Zálezlech, železniční viadukt v Malenicích atd. Životním dílem je však bezesporu Národní divadlo v Praze. V roce 1865 byl vyzván k vypracování plánů na důstojné Národní divadlo a z celé soutěže vychází jako vítěz. Po požáru Národního divadla v roce 1881 přestal tvořit a většinu času pak trávil na zámku a velkostatku v jihočeských Lčovicích v šumavském podhůří. V témže roce se oženil s Bertou Lippertovou od jejíhož otce panství ve Lčovicích zakoupil. Odtud dojížděl na přednášky na pražskou německou polytechniku, na které setrval až do roku 1904. Při odchodu do výslužby získal uznání od císaře a v roce 1908 mu byl udělen titul barona. Ke konci svého života se ještě jednou vrátil k Národnímu divadlu - byl poradcem při dokončování Schnirchových trig. Zemřel v roce 1909 a je pochován v Malenicích spolu s řadou významných osobností.
