lokalita: táborsko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Čekanice, U Jednoty 226, 390 02 Tábor, Tel: 381 281 159
Šumava láká turisty především krásným prostředím a četnými možnostmi sportovně turistického vyžití. Pěší turistika, cykloturistika, lyžování sjezdové a především běžecké, splouvání toků řek a řada dalších aktivit, možnost ubytování v samém centru přírodních scenérií, to vše ocení aktivní a rekreační sportovci, rodiny s dětmi a v klidnějších měsících především senioři. Přijeďte a vydejte se po stopách zlatokopů k potokům a starým štolám, obdivujte dovednost šumavských sklářů v Muzeu Šumavy v Sušici a Kašperských Horách, v bavorském Bodenmais, Frauenau (největší muzeum skla na světě) nebo se jen nechte okouzlit krásou přírody a melancholií šumavských horizontů. Obdivujte Šumavu spisovatele Karla Klostermanna, malíře a grafika Josefa Váchala a dalších umělců, kteří propadli jejímu kouzlu. Projděte se řadou filmových míst, ve kterých se Šumava stala exteriérem řady známých filmů. Už při loučení se Šumavou se budete chtít vrátit. Přijeďte a budete vítáni. Ubytování můžete vybírat z rozsáhlé řady ubytovacích kapacit. K poznávání Šumavy jsou Vám k dispozici autokempy, kempy, horské chaty a chaty, prastaré chalupy, ubytování v soukromí, penziony a hotely, hotelové komplexy, apartmány. K výbavě běžně patří zahrady s posezením, úschovny kol a lyží, parkoviště, vybavení pro rodiny s dětmi. K vnitřnímu vybavení společenské místnosti, restaurace, bary pro společné posezení. Na Šumavu bezprostředně navazují Jižní Čechy, které jsou významným turistickým a rekreačním centrem. Jižní Čechy disponují největší ubytovací kapacitou, v regionu Jižních Čech naleznete romantické penziony, chaty a chalupy, ubytování ve městech jsou především hotely, apartmány. Ubytování v Jižních Čechách naleznete ve významných turistických regionech a městech: České Budějovice, Český Krumlov, Prachatice, Strakonice, Písek, Tábor. Ubytování v Jižních Čechách je spojené s krásnou krajinou, rybníky, historickými památkami, hrady, zámky a úchvatnou přírodou. Na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO bylo zapsáno centrum Českého Krumlova. Pomyslným hlavním městem Jižních Čech jsou České Budějovice. V nich naleznete především ubytování typu hotely a penziony. Jižní Čechy nabídnou ubytování každému. Romatické ubytování v Českém Krumlově, ubytování na samotě. Jižní Čechy jsou díky své krajině rájem pro cykloturistiku, turistiku, oddech a kulturu a návštěvu historických památek.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Pokývla hlavinkou; ráj se otvíral duševnímu jejímu zraku. Bylo jí, že se vznáší na perutech nade vším zemským kalem a blátem v slunečním jasu, v modrých vzdušných výšinách...
Rudá záplava na západě pomalu zhasínala, nachová výheň se měnila ve skvostné fialové stíny, protkané zelenými a žlutými třásněmi, mile světélkujícími, a hloubné šero vůkol ní pozbylo všeho děsivého, ba, podobalo se jí, že nese ve svém klíně nevýslovně sladké sny, z jichž rozkošně smavého reje nejraději nikdy by se nechtěla probrati...
„Apoleno!" jeho hlas zazněl jí na sluch, „Apoleno, jdi domů teď sama! Nikomu, živé duši neříkej, že jsme se sešli, rozumíš ?"
Vytrhla se ze svého snění, již ho neviděla po svém boku: zmizel, jako by do země se byl propadl. Samotná stála v širém poli, ale lehko a sladko jí bylo u srdce. Vysoko, vysoko nad její hlavou přeletěla lichá koliha, zahvízdala letíc a hlas její zazněl tak unyle jako zvuk nebeské flétny.
Za deset minut Apolena byla doma.
Téhož dne časně ráno, za největšího deště, Potužák se vydal na Hlubokou za synem. Předvídaje, že u Vomáčky by se nedostal přes potok, šel přímo do Pašic, maje v úmyslu, po nynější okresní silnici, která tehda byla ještě prostou vozovou cestou a do níž před samou hrází Zlivského rybníka vbíhala cesta do Pištína, dáti se zlivskou vsí a pak skrze Munice k cíli své trudné pouti. Když došel do Pašic, nebylo na něm suché nitky; než, to by ho bylo nezdrželo: zašel ke Krušným, poněvadž cítil potřebu sděliti se s přítelem o strašné ráně, která jej stihla. Doufal, že si ulehčí, vymluví-li se trochu; snad také nějakou radou mu bude Krušnej, jenž byl osobně znám s hlubockým panem notářem, jehož právní pomoci se chtěl dovolávati.
U Krušných již od včerejška věděli, co se s Václavem přihodilo. Krušná hned na uvítanou spustila:
„To se podívejme, hle, kmotr! Nu, však už jsme slyšeli! Je to zkušenost, jsou to starosti s dětmi! Jen toho jediného máte, a co vám toho naložil! Potom jste se divil, že se u nás, kde máme pět synů a tři dcery, tu a tam něco stane! — Teď vidíte, co lidé toho nadělají — z komára vemblouda, namouduši! ...ale nic si vy z toho nedělejte... přežene se to jako tahle velká voda..."
„Snad nemyslíte, kmotra, že ten chlapec se dopustil něčeho, z čeho by lidské řeči byly nadělaly víc..."
„Ale, copak vás to napadá, kmotře? Kdeže bych já si myslila, že by mladík byI obral toho pěšáka o peníze, o mizerné dvě zlatky!... Jsem hloupá ženská, ale tolik rozumu přece mám. Udeřil ho – nu? Jistě věděl proč, a když chlapisko zase běhá a ještě včera prý došel na Hlubokou, tož, co z toho může vzejít? – Nějaká desítka pokuty, a tu snadno zaplatíte! Kdo ví, kde ty peníze utratil nebo ztratil, a teď ten rámus kvůli nim! Hned běžel a udával to celníkovi..."
„Ale kmotra - Václav ho neuhodil..."
„Nu, víte, kmotře - my jsme při tom nebyli, ani já, ani kdo jiný, a ten váš chlapec by byl hloupý, kdyby to na sebe pověděl. Komu to bude věšet na nos?"
„Václav mě nikdy nepřelhal. Kdyby ho byl udeřil, mně by to byl řekl, když jsem se ho ptal."
„Nu, dobře, dobře — vždyť já vám věřím. Vy to taky soudu řeknete a chlapce vám pustí bez průtahu. Kdyby byl toho druhého obral, bylo by to arci horší..."
Všecky tři dcery Krušných, syn Ferda, čeleď, všichni při¬stoupili a poslouchali. Čeleď a dcery mlčky, Ferda do té chvíle také nepromluvil; avšak při posledních slovech své matky vidělo se mu přece posvítiti na věc svým rozumem.
„Obral-li ho," vmísil se do hovoru, „a krásně šlo jen o krejcar, odsoudili by ho na deset let, to vám povídám já... Ve Vídni se jednou něco podobného přihodilo..."
„I mlč, prosím tě!" přerušila jej matka; „copak ti to na¬padá? — Deset let, ukřižovaný Kriste! Snad deset měsíců..."
„Prosím vás, mámo, nemluvte! Vy tomu tak rozumíte! Vy rozumíte leda pašickým paragrafům! Deset let, vám povídám! — Snad i patnáct, snad dvacet..."
„Ježíši! Maria! Smilujte se!"
„A potom, četník když něco vypoví, je to jiná! Vás deset řekne: Bylo to bílé! — četník sám jediný pronese: Není pravda, černé to bylo. Stvrzuju to na svou služební přísahu! a už to bylo černé. To je na dlani, to je služební přísaha! — Pěšák, byl-li ve službě, taky pronáší takovou platnou výpověď. Já, například, když jsem ve službě, právě tak. Musí se mi věřit proti všem, kteří pod přísahou nejsou. Dejte si pozor, kmotře, Václav bude mít velké opletání. Na vašem místě bych si došel k tomu pěšákovi a zacpal bych mu hubu ňákou stovkou. Dělejte si, jak rozumíte, ale uvidíte, že nejsem tak marný, jako si snad myslíte. Člověk přece nebyl nadarmo ve světě mezi lidmi trochu vyškolenějšími, než jsou tady na Blatech..."
Potužák neodpověděl na tuhle řeč; nebyl by ani stačil, kdyby byl i chtěl, neboť Krušná se ujala slova, ještě než její syn domluvil.
„Můj Bože na nebi, nedopouštěj, abyste snad litoval, kmotře, kdybyste na tuhle radu nedal! Takový knížecí mládek nebo dokonce baštýř nebo hajný znamená něco na světě.
Ten má velkou moc, pane! — větší moc než sto sedláků dohromady. Na jeho slovo páni dají a na slovo sedlákovo nedají, co by za nehet vešlo."
Podívala se při těchto slovech na svou nej starší dceru Rozárku, která měla sedmý rok známost s knížecím mládkem. Rozárka znamenala pohled a na jejích rtech se objevil sebevědomý, hrdý úsměv.