Šumavský rozcestník: Roučků mlýn, Putim

Roučků mlýn, Putim

detailní info

kategorie: kultura a památky / mlýny
lokalita: písecko
GPS: 49°15'55.427"N, 14°6'56.617"E

popis

Mlýn v Putimi nese jméno po posledním mlynáři a jeho potomkovi, kterému byl v restituci navrácen a postupně jej opravil. První písemná zmínka o mlýně je z roku 1539 a byl majetkem písecké vrchnosti, která jej pronajímala za sjednanou roční činži. Ke mlýnu byly přiděleny obce: Putim, Smrkovice, Heřmaň, Paseky, Nuzov a Kukle. Za vlády Josefa II. bylo dekretem z 31.7.1809 zrušeno vázané mletí a nastalo mletí svobodné. Roku 1809 přistavil mlynář Jan Radáš ke mlýnu pilu. Po roce 1848 Putimský mlýn zakoupil dosavadní mlynář Prokop Skuhra, 2.března 1856 jej prodal Barboře Šrámkové, která jej prodala 1.12. téhož roku 1856 Vojtěchu Roučkovi. Vlastnictví přešlo v roce 1878 na jeho syna Vojtěcha Roučku a jeho manželku. Syn Jaroslav Roučka, jako majitel 15.2.1926, požádal u Zemské politické zprávy v Praze o udělení vodoprávního povolení, k výměně dosavadních dvou vodních kol na spodní vodu za dvojitou Francissovu turbínu. Touto úpravou mlynář mohl překračoval limit odběru vody ze řeky Blanice který mu byl vodním výměrem z roku 1916 stanoven 3,9m3/sec. Povolení k instalaci turbiny bylo vydáno 2.6.1926 a dne 21.10.1926 vodoprávní kolaudací uvedena do provozu. Výkon turbiny byl 40 Hp (30kW). Panu Jaroslavu Roučkovi byl mlýn v padesátých létech znárodněn. Ve svém mlýně nejmodernějším a nejvýkonnějším na řece Blanici, potom pracoval jako zaměstnanec národního podniku „Mlýny a Pekárny Pardubice". Tento mlynář býval váženým občanem, přítelem pátera Josefa Baara putimského faráře (zemřel 1.2.1922). V 60.tých letech 20.století bylo mletí zrušeno a mlýn předán do užívání JZD. V 70.tých letech 20.století se mlýn stal zdrojem železného šrotu a palivového dřeva místní organizaci Svazarm.