Šumavský rozcestník: Schwarzenberská hrobka Domanín, Třeboň

Schwarzenberská hrobka Domanín, Třeboň

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
kaple
Schwarzenberská hrobka Domanín, Třeboň

detailní info

kategorie: kultura a památky / kaple
lokalita: třeboňsko
GPS: 48°59'38.065"N, 14°45'56.144"E

popis

Výstavbu nového místa posledního odpočinku Schwarzenberků iniciovala v Třeboni kněžna Eleonora, manželka Jana Adolfa II. Schwarzenberka, když z prostorových i hygienických důvodů (které nařizovaly, že se musí pohřbívat do země, pokud nebude hrobka důsledně oddělena od sakrálního prostoru kostela, a také že se těla musí balzamovat před uložením do dvouplášťové rakve) přestal vyhovovat jako pohřebiště kostelík sv. Jiljí u Domanína. Hrobka se nachází nedaleko Třeboně, asi 1 km od třeboňského zámku v anglickém parku při jihovýchodní straně rybníka Svět. Před vlastní stavbou bylo nutno vybudovat kanál k odvodnění prostoru hrobky, zapuštěné pod úrovní terénu. Stavbu dvoupodlažní budovy s monumentálním schodištěm navrhl podle vzoru italského Campo Santo. Projekt nové hrobky navrhl významný rakouský architekt Jan Schmidt. Nebyl ale dostatečně obeznámen s problematickou podloží, proto jej podle místních podmínek upravil knížecí stavitel Damasius Deworetzky, spolutvůrce přestavby zámku Hluboká. Stavbu, která probíhala v letech 1874 – 1877, řídil knížecí stavitel Karel Kühnel. Pomáhali mu tesařský mistr Jan Stifter a stavitelský elév Ludvík Kindermann. Na stavbě hrobky se podíleli řemeslníci z celých jižních Čech. Práce na stavbě začaly 14.července 1874. Vybudoval se složitý odvodňovací systém hrobky, zapuštěný pod úroveň terénu. Vodu od stavby odváděl 60 cm široký a 2 m hluboký kanál. Omítku cihelného zdiva tvořila směs starého hašeného vápna, říčního písku, sádry a vodního skla, které zajišťovalo impregnaci. Cihly byly páleny ve zvláštní cihelně nedaleko na břehu Opatovického rybníka, při velmi vysokých teplotách, kdy docházelo k natavení pískových zrnek v cihelné hmotě, což jim zajišťovalo zvláštní rudohnědou barvu a vysokou tvrdost. Na ostění oken a dveří byl z Českého ráje a rakouských nalezišť dovezen mušlový vápenec. Kovolijecké prvky byly dodány převážně z kovolijecké dílny Petra Steffense, zřízené z bývalého kláštera ve Zlaté Koruně. Za 2,5 roku výstavby bylo prostavěno přes 251 000 zlatých. Kapli Božského vykupitele vysvětil dne 29.července 1877 pražský arcibiskup kardinál Bedřich Schwarzenberg, bratr knížete Jana Adolfa II. Novogotický oltář z bílého pískovce, sádry a mramoru je dílem sochaře Josefa Pokorného. V hrobce byly v rakvích během let postupně uloženy ostatky (i symbolicky) 27 příslušníků rodu, mezi nimi i kněžna Eleonora, která zemřela v roce 1873 a otevření hrobky se nedočkala. Těla jsou nabalzamovaná a uložena v dvouplášťových rakvích. Každý z členů rodu skrývá zajímavý životní příběh. Schwarzenberkové většinou umírali na nemoci, jako byl záškrt, zápal plic či tragická úmrtí. Ačkoliv jsou v hrobce uložena těla Schwarzenbergů, jejich srdce se nacházejí ve zvláštních schránkách v Českém Krumlově, s výjimkou srdce dítěte kněžny Eleonory, "malého prince", jenž tragicky zahynul při nehodě kočáru. V roce 1888 byla v blízkosti postavena fara a okolí bylo upraveno jako anglický park. Poslední pohřeb se zde uskutečnit v roce 1939; do roku 1948 se zde denně sloužily mše. Novogotická stavba ve tvaru pravidelného šestiúhelníku je dvoupodlažní. Prostor kaple, zasvěcené Božskému Vykupiteli, byl vyzdoben oltářem, který zhotovil sochař Josef Pokorný z bílého pískovce, sádry a istrijského mramoru. Zvláštností hrobky je oltář, který je i v kryptě situován na jih. Na makovici věže je nápis, sepsaný místním děkanem Františkem Touškem, na němž jsou zapsáni mimo jiné i hlavní dodavatelé stavby. Samotná hrobka se nachází pod hladinou rybníka Svět, a proto je kolem ní vzduchový kanál široký 60 cm a hluboký 2 m. Má podle tehdejších předpisů vlastní vchod, malá neprůhledná okna a vnitřní cirkulaci vzduchu. V hrobce je také mramorový sarkofág, který vytvořil Alexandr Trippel v roce 1789 . Na třech deskách jsou zde vyryty texty smutečních telegramů, jež sem poslal císař František Josef. Kaple je zasvěcena Božskému Vykupiteli. Nachází se v ní novogotický oltář z bílého pískovce, sádry a mramoru zhotovený sochařem Josefem Pokorným. Oltář je obrácen na jih místo na východ podle přání Schwarzenbergů, kteří chtěli mít vchod obrácen k Třeboni. Okenní skla jsou šedočerně zbarvená, šedou barvu tvoří leptaný vzor, domalovaný černým dekorem. V létě jsou v kapli pořádány večerní koncerty a pěvecká vystoupení, vystupoval zde například Spirituál kvintet a houslový virtuos Václav Hudeček (2011). V roce 1947 byla hrobka zestátněna na základě zvláštního zákona zvaného Lex Schwarzenberg. Proti zestátnění hrobky podala soudní žalobu dědička rodu Alžběta Pezoldová (dcera Jindřicha Schwarzenberga, pravnučka stavebníka hrobky). Okresní soud v Jindřichově Hradci žalobu zamítl. Po odvolání k Ústavnímu soudu však tento žadatelce 7.ledna 2009 vyhověl s odůvodněním, že zabavení hrobky představovalo porušení práva na ochranu rodinného života a vrátil případ zpět k okresnímu soudu. Tím byla hrobka z působnosti Lex Schwarzenberg vyňata a bylo zahájeno dědické řízení, ve kterém vznesli nárok jak Alžběta Pezoldová, tak Karel Schwarzenberg. V říjnu 2009 okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl, že právoplatným dědicem hrobky je Karel Schwarzenberg, proti čemuž se Alžběta Pezoldová rozhodla odvolat. Rozhodnutí okresního soudu, že jediným účastníkem dědického řízení po Adolfu Schwarzenbergovi může být pouze Karel Schwarzneberg (nikoliv Alžběta Pezoldová), zopakoval v červnu 2010 i krajský soud v Českých Budějovicích v otázce jiné žaloby Pezoldové, v níž si nárokovala pozemky přilehlé ke hrobce a tímto byla její žaloba zamítnuta s tím, že na nich nemá žádný zájem, protože po Adolfovi Schwarzenbergovi dědit nemůže.