Šumava.cz

Juscelino Kubitschek de Oliveira (JK) (12. září 1902, Diamantina, Minas Gerais – 22. srpna 1976) byl prominentní brazilský politik a od roku 1956 do roku 1961 brazilský prezident. Jeho otec, Jo?o César de Oliveira (1872–1905, zemřel v Oliveirových dvou letech) byl obchodním zástupcem. Příjmení Kubitschek získal od své matky. Ta se jmenovala Julie Kubitschek (1873–1973). Její dědeček Jan Nepomucký Kubitschek se narodil v jižních Čechách (Domanín). Po dokončení studii medicíny na Universidade Federal de Minas Gerais byl v roce 1934 zvolen do státního sněmu v Minas Gerais, později, z důvodu revoluce v Estado Novo (portugalsky Nový stát) v roce 1937, se musel začít živit medicínou. Později, roku 1940, se stal starostou města Belo Horizonte. V roce 1945 byl znovu zvolen do státního sněmu Minas Gerais, za dalších pět let, v roce 1950, se stal guvernérem státu Minas Gerais. V roce 1955 kandidoval na prezidenta Brazílie se sloganem Padesát let pokroku v pěti letech a ve volbách zvítězil. Prezidentskou přísahu složil 31. ledna 1956 ve státu známém jako Republika spojených států Brazilských. Jedním z výsledků jeho vlády byl projekt nového hlavního města Brasília, které stojí v centru země. Také byla dokončena brazilská hlavní silniční síť. Ekonomika vykazovala růst, ale za cenu investic v průmyslu financovaných dalšími emisemi peněz. Jeho oponenti parodovali jeho motto jako padesát let inflace v pěti letech. Jako mnoho ostatních latinskoamerických měn bylo i cruzeiro opakovaně devalvováno. Země se nevhodnými investicemi propadala dál do dluhu, ale oproti dalším propadům v diktatuře od roku 1964 to byly stále slabé dluhy. Juscelino Kubitschek de Oliveira byl v prezidentském úřadě jenom šest let, bývá v Brazílii dodnes označován JK. Slávu mu přineslo doma i ve světě zejména vybudování nového hlavního města Brasilia, pro nás je navíc zajímavý svým původem – jeho pradědeček se jmenoval Kubíček a do Brazílie emigroval z jihočeské Třeboně. Emigrace z českých zemí na začátku 30. let 19. století ještě nebyla příliš běžná a pokud se emigrovalo, tak především do Spojených států. Co vedlo truhláře a řezbáře Jana Nepomuka Kubíčka (1801–1880) k výběru tak exotické destinace? V roce 1815 udělal Vídeňský kongres tečku za napoleonskými válkami a rakouský kancléř Metternich se snažil obnovit mezinárodní význam Habsburské monarchie. Pro Marii Leopoldinu Rakouskou, sestru císaře Ferdinanda I., domluvil sňatek s portugalským korunním princem Domem Pedrem. Jeho rodina v roce. 1807 utekla před Napoleonem do Brazílie, Dom Pedro se zde stal regentem, a tak se Marie Leopoldina musela za manželem trmácet až do Jižní Ameriky. O pět let později, po sérii zmatků uvnitř královské rodiny, vyhlásil Dom Pedro nezávislost Brazílie na Portugalsku, prohlásil se císařem a čerstvá císařovna vzkázala domů, že by ocenila regiment spolehlivých vojáků naverbovaných v rodné monarchii. Císařovna zemřela v roce 1827 při porodu sedmého dítěte, nábor do její cizinecké legie ji však ještě o několik let přežil. Jedním z posledních, kdo se dali naverbovat do Brazílie, byl prý Kubíček. Některé zdroje tvrdí, že do Brazílie připlul již v roce 1823, pravděpodobnější však je, že to bylo až na začátku 30. let. Jisté je, že prodal svůj dům v Kolném u Třeboně a o několik měsíců později připlul do Brazílie jako Kubitschek, s německým přepisem jména byl zřejmě zapsán již při odvodu. V roce 1835 mu skončila vojenská povinnost (ke které se upsal ještě doma) a usadil se v městečku Diamantina ve státě Minas Gerais. Název nám připomíná, že město bylo vybudováno na počátku 18. století za diamantové horečky, jejímž pozůstatkem je dodnes řada barokních architektonických skvostů. Kubíček (nyní již Kubitschek) se zde oženil s jistou Terezií Marií de Jesus a měl s ní 3 děti. Zemřel v Diamantině v roce 1880 a o 22 let později se zde narodil jeho pravnuk Juscelino. Narodil se sice jeho vnučce, otec však krátce nato zemřel, Juscelino si proto za své příjmení zvolil matčino rodné jméno Kubitschek. Matka byla učitelka a přes skrovný příjem synovi zajistila skvělé vzdělání, v roce 1921 byl Juscelino přijat na lékařskou fakultu v Belo Horizonte, hlavním městě státu Minas Gerais. O šest let později zde byl promován, nastoupil na chirurgickou kliniku, později se začal specializovat na urologii. Své vzdělání si doplnil stážemi na evropských klinikách, pár let pracoval v Paříži, zajel se podívat i do vlasti svých předků, která nyní nesla hrdé jméno Československo. K naší vlasti cítil vřelý vztah celý svůj život. Kubitschek byl prý vynikající chirurg, cítil však, že svým krajanům může ještě víc pomoci jako politik. Většina obyvatelstva žila v neuvěřitelné bídě, kterou ještě prohloubila celosvětová ekonomická krize. V roce 1934 se Kubitschek stal poslancem brazilského parlamentu za stát Minas Gerais. V letech 1937 až 1938 přeměnil prezident Getúlio Vargas brazilskou parlamentní demokracii na diktaturu nazývanou po vzoru Salazarova Portugalska Estado Novo, zrušil parlament a Kubitschek se tak musel ještě na pár let vrátit k chirurgii. V roce 1940 se však stal starostou Belo Horizonte (hlavního města stát Minas Gerais) a poprvé zde ukázal, že dokáže realizovat své sny - spojil síly s dnes legendárním architektem Oscarem Niemeyerem při vybudování rozsáhlého umělého jezera Pampulha, na jehož březích vznikl architektonický komplex, který předstihl svou dobu o několik desetiletí. Konec války v roce 1945 znamenal obnovení parlamentu, Kubitschek byl znovu zvolen poslancem, v roce 1950 se stal guvernérem státu Minas Gerais a v roce 1955 se rozhodl kandidovat na prezidenta s heslem „Padesátiletý pokrok za pět let“. V lednu roku 1956 nastoupil do úřadu a krátce na to vypukla budovatelská horečka. Stavěly se silnice, přehrady, elektrárny, ale především se horečně budovalo nové hlavní město Brasilia. Jeho architektem byl opět Oscar Niemeyer. Kubitschekových pět let v prezidentském úřadě Brazílii trvale změnilo, nastartovalo ekonomický boom, vytvořilo však také obrovský státní dluh a katastrofální inflaci. Novináři, kteří ještě před nedávnem na prezidenta pěli chválu, nyní jízlivě psali o „Padesátileté inflaci za pět let“. V dalších volbách Kubitschek již nezvítězil. Jeho mírně tolerantní postoj ke Kubě změnil jeho populistický nástupce v otevřeně levicový kurs s nebezpečnými vazbami na Sovětský svaz. Vojenský puč v roce 1964 byl logickým vyústěním předchozího vývoje. Kubitschekovým nástupcem byl v roce 1961 zvolen Jânio Quadros. Když v roce 1964 převzala státní moc armáda, Kubitschekova politická práva byla na deset let suspendována. Odešel do exilu a žil v mnoha městech USA a Evropy. V roce 1967 se vrátil do Brazílie, kde o 9 let později, v roce 1976, zemřel při dopravní nehodě v Resende ve státě Rio de Janeiro. Na jeho pohřeb dorazilo 350 000 truchlících. Nyní je pohřben v Památníku JK, který byl otevřen v roce 1981. Možnost, že šlo o atentát nebyla dodnes ani potvrzena, ani vyvrácena. V roce 2000 bylo oficiálně zahájeno vyšetřování, avšak vzhledem k předpokládané účasti tajných služeb není pravděpodobné, že by někdy pravda vyšla najevo. Národní komise pravdy města S?o Paulo našla důkazy o tom, že autonehoda byla ve skutečnosti atentátem provedeným vojenskou juntou v rámci Operace Condor. Mezi nimi bylo i svědectví exprezidentova řidiče, který vyšetřovatelům řekl že mu byla nabídnuta finanční odměna, když na sebe vezme odpovědnost za autonehodu. V roce 2014 byla zveřejněna zprava celonárodní Komise pravdy, ze které vyplývá, že Juscelino Kubitschek zemřel v důsledku autonehody a nebyl obětí atentátu. Není jasné, proč si závěry obou komisí protiřečí. Kubitschek se stal pro Brazilce legendou, nazývají jej „otcem moderní Brazílie“. Jméno bývalého prezidenta dnes nesou desítky budov a institucí, z nichž nejznámější je asi mezinárodní letiště ve městě Brasilia nebo zdejší most Juscelino Kubitscheka. Asi 50 km od rodné Diamantiny dnes leží městečko Presidente Kubitschek. Roku 1996 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka I. třídy.