Šumavský rozcestník: Újezd u Domažlic

Újezd u Domažlic

detailní info

kategorie: města a obce / města a obce
lokalita: domažlicko
GPS: 49°26'8.395"N, 12°52'11.145"E

popis

Újezd se dříve jmenoval Kozinův Újezd nebo Újezd u Domažlic. Rozkládá se bezprostředně pod chodskou památnou horou Hrádek (585 m n. m.) se sochou slavného rodáka Jana Sladkého Koziny. Jak dokládají archeologické nálezy, byla celá oblast Horního Chodska osídlena již v dobách pravěku, již v neolitu (3500 let př.n. l.) a době bronzové. Na přelomu letopočtu zde žili Keltové a v 8. století sem začínají pronikat první slovanští obyvatelé. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1325 - v privilegiu Jana Lucemburského z roku. Během 12. a 13. století začaly být na tomto území západní hranice Čech panovníkem zakládány vesnice, které měly za úkol chránit hranice Českého království. Jejich obyvatelstvo bylo nazýváno Chodové. Právě tak vznikla také obec Újezd jako jedna z jedenácti chodských vesnic. Ochrana království byla pro panovníka neobyčejně důležitá, proto chodské vsi dostávaly řadu výsad a privilegií. Postupně však význam Chodů pro obranu hranic klesal. Panovník již jejich služby nepotřeboval, a proto je dával do zástavy. Nová vrchnost tu pak dávná privilegia neuznávala a nutila své chodské poddané robotovat. Ti ovšem svá práva bránili a tak propukly spory, které přetrvávaly několik staletí. Na konci 17. století se v Újezdě našel legendární Jan Sladký (zvaný Kozina narozený v roce 1652), který se tehdejšímu pánovi Wolfu Maxmiliánovi z Lamingenu (Lomikar), vzepřel, a bojoval za práva Chodů u zemského soudu jako jejich mluvčí. Během jeho působení v Praze na Chodsku vypuklo povstání a Kozina byl zajat a vězněn jako buřič. Nakonec byl v Plzni dne 28. listopadu 1695 popraven. Jak praví pověst, Lomikar po Kozinově popravě do roka a do dne náhle skonal, aby se s ním sešel před soudnou Boží stolicí. Ve vzpomínkách chodského lidu Kozina zůstal jako mučedník a dodnes je tento významný rodák Újezda považován za symbol nezdolnosti a svébytnosti všeho chodského obyvatelstva. Roku 1895 mu byl nad obcí na vrchu Hrádek postaven pomník a v současnosti je Kozinův statek upraven jako malé muzeum, kde je expozice zaměřená na rebelii Chodů, rod Sladkých a národopis. Vesnici vážně poničil velký požár v roce 1873. Obyvatelstvo v kraji tvořili původně pouze Češi, s německou vrchností sem však začalo pronikat také Německé obyvatelstvo. Oblast chodských vesnic přesto zůstala česká. Území Horního Chodska bylo připojeno před druhou světovou válkou k Německu jako celé Sudety – na základě Mnichovské dohody. Chodsko bylo osvobozeno na přelomu dubna a května 1945 americkou armádou, za dramatických okolností, kdy německá armáda se stahovala jen pomalu, a několik dní probíhaly boje o přechody přes Český les. Ve zdejším okolí po nich zůstal pomníček na místě sestřeleného amerického pilota Virgila Paula Kirkhama, který má na obecním úřadě pamětní desku. V chodských vesnicích se dodnes udržely národopisné zvyky a tradice. Stále se zde hovoří nářečím, nosí se kroje a dodržují se tradiční zvyky. V Újezdě jsou dnes k vidění kromě statku a pomníku Jana Sladkého Koziny, který se zapsal do dějin této země a především Chodska, také památné statky s ukázkami lidové architektury a kostel sv. Václava z roku 1891. V obci je větší počet pěkných a zajímavých staveb lidové architektury. Nejznámější je asi právě „Kozinův statek“, ve kterém je dnes jeho pamětní síň a muzeum chodských tradic. Dalšími významnými stavbami jsou: Dvůr U Rozsochů (čp. 7), Dvůr U Podestátů (čp. 33), roubený statek (čp. 30) nebo roubená chalupa výměnkáře (čp. 31). Velmi pěkně je opravena také místní kaple svatého Václava. Nad obcí na vrchu Hrádek byl v roce 1895 - 200 let po Kozinově smrti - postaven pomník slavnému újezdskému rodáku. Sochu vytvořil sochař Čeněk Vosmík. Socha na podstavci je vysoká 3,2 m. Od pomníku je nádherný výhled do kraje. Pod správu obecního úřadu patří také blízká ves Petrovice, nacházející se přibližně na poloviční cestě mezi Újezdem a Domažlicemi.