Postřekov patří mezi jedenáctku chodských vsí zmiňovaných v privilegiu J. Lucemburského roku 1325 - jako sídlo svobodných lidí podléhajících přímo králi prostřednictvím královského purkrabího z Domažlic. Jako strážcům zemských hranic byla Chodům českými králi přiznána četná privilegia včetně osvobození od robot. Po bělohorské porážce v roce 1621 ztrácí Chodové svoji nezávislost a po selských bouřích koncem 17. století jsou donuceni vzdát se výsad a přísahat poddanství. Místem nejradikálnějšího odporu Chodů v boji za nezávislost je právě Postřekov - aktivně se zapojila do selských rebelií roku 1693. Na přelomu 17. a 18. století přecházejí Chodové z poddanství Lamingenů pod Stadiony, kde setrvávají až po začátek 20. století. Po smrti Lamingena kupují panství Stadionové, kteří podporují průmyslové podnikání. Již v roce 1666 je v Postřekově založena papírna, později proměněná na brusírnu skla. V letech 1820–30 zaměstnávala 17 dělníků. Přibližně v té době byl pod Postřekovem zřízen hamr a panský dvůr Podhamří i osada Mlýnec. Název vsi vznikl pravděpodobně podle postřehování – tedy střežení zemské hranice Chody, které prováděli ze stražisek na vrcholu Haltravy. Postřekovští patřili k nejradikálnějším. Zatímco v roce 1531 měl Postřekov 45 domů, v roce 1890 69 domů (447 Čechů), roku 1921 již počet dosáhl 199. Postřekov leží v pohraniční části okresu Domažlice v podhůří Českého lesa. Je nejlidnatější chodskou obcí. Postřekov je charakteristický svou podhorskou polohou a neúrodnou půdou, která nemohla být dostatečným zdrojem obživy obyvatelstva. Proto se již v 19. století vyčlenila samostatná vrstva dělníků. V Postřekově tehdy vzniká rafinerie zrcadlového skla, funguje papírna, vzkvétá krajkářství, začíná manufakturní tkalcovství. Dnešní Postřekov se skládá ze dvou částí: Postřekova a Mlýnce. Postřekov je obec typicky chodská a byla vždy česká. Naproti tomu obec Mlýnec byla do roku 1945 německá. Mlýnec je připomínán již roku 1379 jako poddanská ves pivoňského kláštera a poběžovického panství. V roce 1946 byli Němci vysídleni a Mlýnec byl osídlen převážně rodinami z Postřekova. Obě obce dělily od sebe louky a Mlýnecký potok. Tento prostor byl od začátku šedesátých let postupně zastavěn novými rodinnými domky a tím se obě vesnice propojily v jeden celek. Obec je známa v dnešní době výrobou látek z přírodních materiálů a krajkářstvím. V Evropě (ale i v Indii) ji proslavili hlavně řemeslníci; zedníci-šamotáři a komínáři. V obci, tak jako i na celém Chodsku, jsou stále živé lidové tradice. Zvláště slavení masopustu v Postřekově je pověstné čtyři dny trvajícím veselím. Na bohaté chodské lidové tradice navazuje folklórní soubor. V obci stojí kaple sv. Jakuba Staršího, apoštola, která byla vystavěna koncem 19. století podle plánů A. Čenského. V kostelíku je oltářní obraz od Jaroslava Špillara, malíře Chodska. V obci je také od roku 2000 hasičské muzeum. Pod obcí směrem na Klenčí je přírodní rezervace Postřekovské rybníky. V tomto útvaru se nachází vzácná fauna a flóra, kterou jinde v Čechách nenajdete. Rezervace byla 25. září 1990 vyhlášena jako chráněný přírodní výtvor. Německý název Possigkau.
kategorie: kultura a památky
/ osobnosti
lokalita: domažlicko
GPS: 49°27'28.445"N, 12°48'20.531"E
typ: chata
lokalita: špičácko
obec: Hamry
kapacita ubytování: 30
cena ubytování: od 390 Kč
