Šumava.cz

Vesnice Purkarec leží osm kilometrů severně od Hluboké nad Vltavou a přibližně deset kilometrů jižně od Týna nad Vltavou. Purkarec bývala úhledná jihočeská vesnice, která se rozkládala na obou březích řeky Vltavy. Hladinu Vltavy oproti původnímu stavu zvedla vodní nádrž Hněvkovice v jejíž hrázi je malá vodní elektrárna Hněvkovice. U bývalého Čalounů mlýna je nadmořská výška 365 m, ale okolní kopce mají již výšku kolem 400 m n.m.  Administrativně je Purarec místní částí Hluboké nad Vltavou. Název vsi je odvozen od jména Purkart nebo Pulkart, což bylo patrně jméno lokátora, který sem přivedl osadníky. První zmínka o osídlení katastru a nejbližšího okolí Jeznice, Chlumce, Hradecké či zahrádeckých vrat pochází ze střední doby bronzové (polovina 2. tisíciletí před n. l.). V samotném purkareckém katastru byly nalezeny četné mohyly z doby halštatské. Při záchranném výzkumu byla v Purkarci odkryta část osady ze druhé poloviny 7. století (dvě polozemnice). Osada stála na jižním svahu, sklánějícím se k potoku Rachačka, těsně u jeho soutoku s Vltavou. Polozemnice měly plochu pouhých 9 m? a kryla je sedlová střecha. Byly nalezeny i fragmenty časně slovanské keramiky s výzdobou rytou hřebenovým nástrojem. Vesnice vznikla ve středověku během kolonizace hvozdu severně od královského hradu Hluboká. Karel IV. v této oblasti založil hrad Karlův hrádek. Blízko něj je zmiňováno větší sídlo (téměř jistě dnešní Purkarec). Podle písemných pramenů byla vesnice Purkarec oficiálně založena v roce 1352; je však pravděpodobné (například podle popisu osídlení okolí Karlova hrádku v historických listinách), že sídlo existovalo již dříve. Farní kostel sv. Jiří v Purkarci existoval již ve 14. století. J. Mařík uvádí, že „dle listiny z r. 1368 byl Purkharcz založen od Purkarda z Janovic a na Vimperce, který se již před rokem 1357 připomíná.“ A. Verbík pak odkazuje na historika Tomka, který uvádí, že první písemná zmínka o vsi Purkharcz je z roku 1352. Obec Purkarec tak vznikla ve středověku během kolonizace hvozdu severně od královského hradu Hluboká (Froburg). Karel IV. Lucemburský v této oblasti založil původně strážní hrad Karlův hrádek. Blízko Karlova hrádku je zmiňováno větší sídlo (téměř jistě dnešní Purkarec). V lednu 1377 král Václav IV. udělil svému kuchaři a čeledínovi Kundovi lán pozemku v Purkarci, lán pozemku v Jeznici a opuštěný mlýn pod Jeznicí (pozdější Buzkov) s tím, že se tam on a jeho dědicové budou starat o lesy. V roce 1454 sídlil v Purkarci na lovčím a svobodnickém dvorci Jan, lovčí z Purkarce, roku 1490 Petr, lovčí z Purkarce, roku 1598 byl majitelem tohoto dvorce Bohuslav z Bejšovce (Bejšova), roku 1608 Jetřich Malovec z Malovce, roku 1614 Klíma, později Tomáš Baka z Křesína a Tomáš Janát ze Dřítně. Lovčí a svobodnický dvůr, také rychtářství, byl na místě, kde je dnes dům Purkarec č. 7 a kde se říká u Janátů. Byla to jednopatrová gotická budova z drobného kamene, která se dochovala až do roku 1880, kdy byla od základu přestavěna. Purkarecký lovčí měl ve svém obvodu hájenství v Municích, Zlatěšovicích, Velicích a v Jeznici. Obvod purkarecké rychty byl také velký; podle písemného pramene z roku 1490, patřila pod purkarecké rychtářství i Zliv a Mydlovary. Zřejmě se zde vykonávalo i tzv. hrdelní právo, protože zde existuje i lokalita, které se říkalo Na šibeničním vrchu, tj. vpravo od silnice z Purkarce do Chlumce, východně od vrchu Strážiště. Purkarec patřil po celou feudální dobu k hlubockému panství a tvořil významné středisko schwarzenberského revíru. Sídlo mělo do výrazného úpadku během třicetileté války charakter městečka. K novému rozvoji došlo v souvislosti s voroplavbou po Vltavě. Hlavní obživou obyvatel Purkarce v celé jeho historii bylo zemědělství, práce v lesích a plavení dříví po Vltavě. Těžené dříví z lesů se již ve 14. a 15. století dopravovalo po významné dopravní tepně-řece Vltavě do Prahy a dále do Německa. Purkarec jako samosprávní obec existovala po celá staletí. Pobělohorské období bylo i předělem v obecní samosprávě. Purkarec zpočátku byl uváděn stále jako městečko až do roku 1706. Od té doby se Purkarec označoval důsledně jako ves. Ztráta označení městečka neznamenala změnu ve správě. I nadále ves spravoval rychtář a konšelé. Purkarecká rychta se připomíná k roku 1672 a patřily k ní až do roku 1848 Jeznice, Buzkov a Jaroslavice. Od roku 1850 byl Purkarec samostatnou obcí. V roce 1897 zahájil v Purkarci činnost " Záložní a spořitelní spolek v Purkarci". Do spádového obvodu spolku patřily obce Purkarec, Chlumec, Nová Ves, Jeznice, Jaroslavice, Kostelec a Líšnice. Koncem roku 1912 měl spolek 64 členů. V roce 1898 vznikl v obci Sbor dobrovolných hasičů, původně se 30 členy. Sbor si pořídil z finančních prostředků nadace Josefa Svobody moderní hasičskou stříkačku za 1 130 zl. V dubnu 1902 byl v Purkarci založen spolek vzájemně se podporujících plavců, rybářů a pobřežných "Vltavan". Roku 1985 byl Purkarec připojen k Hluboké nad Vltavou. Usnesením vlády ČSSR č. 221/78 ze dne 7. září 1978 a usnesením vlády ČSR č. 300/78 ze dne 18. října 1978 bylo rozhodnuto o vzedmutí hladiny Vltavy vodním dílem Hněvkovice – Kořensko pro potřeby plánované jaderné elektrárny Temelín. Realizace záměru měla za následek zánik sídel Jaroslavice, Buzkov (dříve Buskov), celého Purkarce na pravém břehu, velké části Purkarce na levém břehu, jediného mostu spojující oba břehy Purkarce (umožňoval přepravu pěších a jednosměrný průjezd osobních automobilů). Pamětihodnosti: raně gotický farní kostel svatého Jiří, v 19. století upravován - věž kostela v novorománském slohu byla postavena v roce 1879, před tím měl kostel zvonici dřevěnou. Peníze na stavbu zděné věže věnoval ve své závěti spořivý domkář Josef Svoboda z dnes již zaniklého domku Purkarec č. 13, který byl dokladem původní lidové architektury, stával na tzv. purkarecké Skále. / Poutní kaple svaté Rozálie v Rachačkách z roku 1682, přestavěna v letech 1881–1882 / Karlshaus - zřícenina hradu ze 14. století, hospoda č.p. 92, mohylník Na Kukli, mohylník Strážiště, usedlost čp. 30 a 34 / dvě kapličky směrem k Jeznici. V noci z 2. na 3. července 1944 byl u Purkarce vysazen paradesantní výsadek vyslaný během II. světové války z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava. Byl organizován zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany a řazen byl do třetí vlny výsadků. Krycí název výsadku byl Operace Glucinium. Koncem srpna 1944 byl za pomoc parašutistům zatčen hajný Josef Rybák, dále jeho manželka Terezie a lesní dělník Vojtěch Ambrož - všichni tři v koncentračních táborech zahynuli. Osobnosti spojené s obcí: Josef Svoboda (†1847), zakladatel nadace Josefa Svobody / Karel Horký (1879–1965) / Josef Rybák (1889–1944) / Terezie Rybáková (1888–1945) / Vojtěch Ambrož (1906–1945) / Dům vedle kostela (Purkarec č. 17) patřil rodině význačného českého novináře a dramatika Karla Horkého (25. dubna 1879 - 2. března 1965). Německý název Burgholz.