první film natočený v České republice - Hořice na Šumavě zajímavosti ze Šumavy
nejstarší český tištěný kalendář z roku 1485 - Vimperk zajímavosti ze Šumavy
rozlohou 648 ha největší rybník na světě - rybník Rožmberk zajímavosti ze Šumavy
nejkratší mezinárodní železnice na světě 105 m - Nové Údolí zajímavosti ze Šumavy
první Čech, který navštívil metropoli Inků Cuzco, byl František Boryně – Malonice zajímavosti ze Šumavy
nejvyšší kopec na území bývalého protektorátu Böhmen und Mähren - Javorník 1089 m zajímavosti ze Šumavy
nejstarší církevní stavba v Čechách - rotunda sv. Petra a Pavla, Starý Plzenec zajímavosti ze Šumavy

Horký Karel

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: budějovicko
GPS: 49°7'45.765"N, 14°27'8.632"E Zobrazit na mapy.cz

popis

Karel Horký (25.dubna 1879, Ronov nad Doubravou - 2.března 1965, Praha) byl český novinář, zejména fejetonista, spisovatel, kritik a vydavatel. Karel Horký se narodil 25. dubna 1879 v Ronově nad Doubravou u Čáslavi. Jeho otec byl důchodním na císařském panství, matka pocházela z mlynářské rodiny. Od roku 1891 začal studovat na gymnáziu v Hradci Králové, ale po čtyřech letech z něj vystoupil. Pracoval jako myslivecký i poštovní praktikant. Začal publikovat v Humoristických listech a po marných pokusech prosadit se v Praze od roku 1901 působil v Rokycanech jako redaktor a zprvu korektor nového krajinského týdeníku Žďár, vydávaného Josefem Bartolomějem Zápotočným. V roce 1903 se oženil s Hermínou Hlavsovou, která však po několika měsících zemřela. Téhož roku se po prvních žurnalistických zkušenostech osamostatnil a začal vydávat první ze svých vlastních časopisů „Kramerius“. Po přestěhování do Prahy v roce 1906 nastoupil do týdeníku Národní obzor, kde jeho talent usměrňoval Gustav Gamma Jaroš. Horký se etabloval jako bystrý a kritický fejetonista. Krátce působil i v Humoristických listech, souběžně se věnoval literatuře a dramatu, 16. ledna 1908 mělo v Národním divadle premiéru jeho drama Vodopád Giessbach. V září uzavřel sňatek s Emanuelou Dürichovou (1884–1973), dcerou agrárního politika a poslance říšské rady Josefa Düricha. Od roku 1909 vydával Horkého týdeník, od něhož přešel k literární revui „Stopa“ s původně čtrnáctidenní periodicitou. V obou listech debutovalo či publikovalo mnoho zajímavých postav české literatury jako Karel Čapek, Josef Čapek, Vladislav Vančura, Helena Malířová či Marie Majerová. V roce 1912 se Horký přestěhoval i s manželkou a dcerou Věrou (narozena 5. června 1909) do Paříže, odkud nadále redigoval Stopu. Po vypuknutí první světové války nalezl útočiště ve Španělsku (postupně žil v Barceloně, Valencii, San Vicente, Granadě a Madridu) a v portugalském Lisabonu. V roce 1915 se apelem Teď, anebo nikdy přihlásil k protirakouskému odboji, přispíval do časopisu „Československá samostatnost“ a českých periodik v USA. V říjnu 1916 připlul do New Yorku, kde zprvu působil ve shodě s Českým národním sdružením, s jehož představiteli navázal ještě ve Španělsku kontakt. Již na americké půdě se 30. ledna 1917 narodila jeho druhá dcera Alena. Od února téhož roku vydával časopis „Poděbradka“, jímž podporoval zahraniční akci v intencích Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše, stejně jako statí Třetí armáda. Roku 1917 se ovšem s vedením československého odboje dramaticky rozešel, a to kvůli odstavení svého tchána Düricha, jenž byl kvůli odlišné politické orientaci vázané na Rusko zbaven funkce místopředsedy Československé národní rady. Svá stanoviska, namířená nejvíce proti E. Benešovi, Horký vysvětlil v pamfletu Dürichův národ a Benešovo obecenstvo (1917), posléze kriticky hodnotil i T. G. Masaryka. I poté ovšem svou publicistikou podporoval snahy o samostatnost, po vzniku ČSR věnoval legionářům brožuru Z vašich rukou. V roce 1921 přijel do Československé republiky, usadil se v Dürichově mlýně v Klášteře Hradišti nad Jizerou, jako novinář se i kvůli opozičním politickým názorům, shrnutým v knize Vlast (1921) nemohl uplatnit. Až v roce 1923 nastoupil jako redaktor humoristického časopisu Švanda dudák. K politické publicistice se vrátil až v roce 1926 polemikou s Karlem Čapkem Masaryk redivivus? Následujícího roku se stal redaktorem nového pravicového týdeníku „Fronta“, jehož program zprvu formovali i Viktor Dyk a Lev Borský. Sympatizoval s agrární stranou, jejíž politik Milan Hodža měl zprvu podíl na financování Fronty, i s uskupeními Jiřího Stříbrného. Za jeho Národní ligu byl v roce 1931 jako nezávislý zvolen do ústředního pražského zastupitelstva. Zapojil se do polemik s kulturní levicí, nadále ostře kritizoval E. Beneše a Hrad. Po Benešově zvolení prezidentem v roce 1935 ale došlo k otupení útoků a Horkého texty, jež od roku 1937 pravidelně publikoval i v Národních listech, získaly smířlivý tón. Po Mnichovu 1938 Horký odmítl možnosti, které se mu jako známému pravicovému novináři otevřely, zastával se bývalých názorových protivníků v čele s Karlem Čapkem, a protestoval proti úsilí kontrolovat a sjednotit kulturní tvorbu a podřídit ji ideologické a výchovné funkci. Stavěl se také proti zuřivému potírání kulturní levice a pokusům o čistky. Díky tomu se smířil se svým protivníkem v polemikách Ferdinandem Peroutkou. Po okupaci raději ukončil vydávání Fronty. S pochopením popisoval úlohu politiků a prezident Emil Hácha ho pozval na Pražský hrad, aby se mu svěřil s tím, jak prožíval noc ze 14. na 15. března, kterou strávil na jednání v Berlíně, a proč se podvolil německému nátlaku. Výrazem Horkého nové společenské pozice je skutečnost, že v roce 1939 nastoupil do koncernu Melantrich jako redaktor Nedělního Českého slova. Po nevyslyšených výzvách k psaní aktivistických článků a problémech s cenzurou v roce 1943 z listu odešel a k redaktorské činnosti se už nikdy nevrátil. Svým jménem zaštítil Kruh přátel D 40, jehož se stal předsedou. Po osvobození usiloval o odjezd do USA, ale bez úspěchu. Nebylo mu dopřáno vrátit se k redaktorské činnosti, po komunistickém převratu v únoru 1948 mu sice vyšly dvě knihy, ale nikoli jeho dvoudílné paměti Dýmka míru a Ze zápisků věčného žáka. Pravidelněji publikovat mohl až od konce 50. let v deníku Lidová demokracie. Fejeton byl Horkého nejvlastnějším tvůrčím projevem. Bezprostředně navazoval na fejetonistickou tvorbu Josefa Svatopluka Machara a už před světovou válkou mu vyšlo několik výborů, které obsahovaly i povídky a drobné žánry. Vystupoval jako vášnivý obhájce průměrného občana proti všem nespravedlnostem, korupci, militarismu, klerikalismu, byrokracii a oficiálním institucím, stejně jako pokrytectví či falešné morálce. Díky tomu Horkého literární kritik František Xaver Šalda nazval „rytířem ulice“ a literární kritik Arne Novák „rytířem fejetonu“. Jeho rodina vlastnila dům č.p. 17 v obci Purkarec (vedle kostela).

doplňující info

odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Hork%C3%BD_(novin%C3%A1%C5%99)

Horký Karel na mapě

místa v okolí

Purkarec

Purkarec

kategorie: města a obce / města a obce
lokalita: budějovicko
GPS: 49°7'43.344"N, 14°27'7.508"E

zobrazit více
Vorařské muzeum Purkarec

Vorařské muzeum Purkarec

kategorie: kultura a památky / muzea, expozice
lokalita: budějovicko
GPS: 49°7'36.514"N, 14°27'9.340"E

zobrazit více

další místa v okolí