Šumava: krumlovsko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
V Českém Krumlově patřil Josefu Rosenauerovi dům Latrán č. p. 54. na kterém je dnes pamětní deska: "V tomto domě zemřel 10. března 1804 významný rodák z Chvalšin Josef Rosenauer 1735 - 1804 císařský zeměměřič, knížecí plavební ředitel a stavitel plavebních kanálů na Šumavě, občan Českého Krumlova, čestný občan Prahy a Vídně. Lesy České republiky, s.p. 2004".
Josef Rosenauer (pravděpodobně 26.února 1735, Chvalšiny - 10.března 1804, Český Krumlov) byl český inženýr, který vyprojektoval a postavil Schwarzenberský a Vchynicko-tetovský plavební kanál. Josef se narodil v Chvalšinách jako nemanželské dítě Voršily Traxlerové, dcery tesaře Martina Traxlera. Ačkoliv by měl nést jméno po svobodné matce, byl 26. února pokřtěn s příjmením Rosenauer, ovšem otec jej však nikdy nepřiznal. Josef se od 13 let se učil u lesníka Petra Lambechara, který spravoval bažantnici v nedalekém Červeném Dvoře. Do schwarzenberských služeb vstoupil jako učedník červenodvorského bažantníka v roce 1748. Již během učení prokázal mimořádné schopnosti pro lesnictví, pro práci geometra, ale vyhovění jeho žádosti o služební povýšení z roku 1758 bránil jen nemanželský původ. Listina Marie Terezie z 20. listopadu odstranila i tuto překážku a roku 1759 Rosenauer nastoupil jako lesní adjunkt do schwarzenberského lesního úřadu v Českém Krumlově. Na počátku 60. let studoval na náklady zaměstnavatele na tzv. inženýrské akademii ve Vídni, kterou ukončil v květnu 1770 s výborným prospěchem. Následujícího roku získal titul schwarzenberského knížecího lesního inženýra. V roce 1774 se Josef Rosenauer po složení zeměměřičských zkoušek stal také přísežným zemským zeměměřičem. Jako zaměstnanec vrchnostenské správy schwarzenberského panství vypracoval návrh umožňující levnou dopravu dřeva z nepřístupných pralesů Šumavy v povodí Vltavy svahovým plavebním kanálem přes hlavní evropské rozvodí do řeky Mihely (Große Mühl) a dále do Dunaje. Tento odvážný návrh předložil v roce 1774 knížeti Josefu I. Adamovi ze Schwarzenbergu, ale schválen byl až v roce 1779 knížetem Janem Nepomukem I. v roce 1779. Samotná realizace začala po deseti letech v roce 1789 a první část - 39,9 km dlouhý tzv. starý kanál vedoucí od potoka Zwettelbach k Jelenímu potoku - byla zcela dokončena v roce 1793. Josef Rosenauer se obával nedostatku vody z přítoků plavebního kanálu a raději ve stavbě nepokračoval, druhá část tzv. nový kanál byla postavena podle Rosenauerova projektu až v letech 1821 - 1822. Josef Rosenauer také vypracoval projekt kanálu, který by obcházel nesplavné části Vltavy - úprava koryta řeky Vltavy pod Čertovou stěnou pro plavbu dříví. Představa byla, že u dnešní lipenské hráze měl opustit říční koryto a pokračovat v trase, které odpovídá dnešní silnice do Vyššího Brodu. Kanálem by se mohly plavit vory, dříví i polena, zároveň by voda mohla pohánět okolo dvaceti pil. Ač byl kanál schválen v roce 1785, realizace se odložila pro výši pozemkových daní a projekt se nakonec nikdy nerealizoval. Plány ke svým vodním dílům kreslil Rosenauer vlastnoručně. Některé z nich se zachovaly. Kníže Josef II. ze Schwarzenbergu na konci 18. století pověřil zkušeného Rosenauera, tehdy již ředitele schwarzenberské plavby, navržením systému plavení dřeva z oblasti Modravy a Roklanu. Návrh Vchynicko - tetovského plavebního kanálu, který obcházel nesplavný úsek řeky Vydry pod Antýglem (Povydří) spojením s Křemelnou, kníže schválil a okamžitě začal být budován. Josef Rosenauer stál také u zřízení plavebního kanálu pro plavení dříví na řece Aist v Horním Rakousku. Zemřel na jaře 1804 v 69 letech ve svém domě (Latrán č. p. 54, Český Krumlov) na následky neúspěšné operace močových cest. Zanechal vdovu s osmi dětmi. Jedna z jeho dcer se později provdala do rodu Sturz-Sattelbergů a stala se spolupracovnicí a podporovatelkou svého zetě, významného železničního podnikatele, rytíře Karla Fr. Bartos-Sturz Sattelberga. V Chvalšinách jsou na domě čp. 118 umístěny dvě pamětní desky Rosenauera, první z roku 1928, druhá z roku 1991. V letech 1999-2000 pak byl ve Chvalšinách realizován projekt zřízení Muzea Schwarzenberského plavebního kanálu.
Spolu s Bavorským lesem (německy Bayerischer Wald) tvoří Šumava (německy Böhmerwald, keltsky Gabreta) nejrozsáhlejší souvislý lesní porost ve střední Evropě, nazývaný „zelené srdce Evropy“ a chráněný jako biosférická rezervace UNESCO. Odůvodněné je i označení „střecha Evropy“, neboť pohořím prochází hranice hlavního evropského rozvodí. Voda odsud odtéká zčásti do Černého a zčásti do Severního moře. Na Šumavě mají své prameny řeky Vltava, Otava, Volyňka a Úhlava. Ubytování v centrech i na samotách nabízí dostatečný prostor pro děti i Vaše zvířecí miláčky. Ubytovat se můžete na pronajaté chalupě, chatě, apartmánu, na farmách, v rodinných penzionech, hotelech ale třeba i kempech u stojící nebo tekoucí vody. Ubytování najdete již za velmi příznivé ceny bez ztráty kvality. Podle počtu osob jsou k dispozici jednolůžkové, dvoulůžkové, třílůžkové, čtyř i vícelůžkové pokoje, s možností přistýlky, kuřácké i nekuřácké pokoje. Parkování u objektu samozřejmostí a u vybraných kapacit na pozemku ubytovatele či uzavřené parkoviště. Zvykem bývá úschovna kol a lyží, zahrada s nábytkem, dětským koutkem a grilováním. Zápůjčka dětských postýlek v objektech, lyží a horských kol v každém větším hotelu či středisku standardem. Nebojte se že Vám nebude k dispozici net - připojení k internetu v objektech WiFi free, internetové kavárny, přípojné body již naprostý standard také v téměř každém městském, obecním informačním středisku, či informačním centru Národního parku Šumava.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Potužák podal oběma ruku a všickni tři pak vešli do světnice, ježto Krušnej přes neustále padající déšť se chtěl převléci do lepších šatů, „aby před pány nedělal ostudu".
Selka znamenajíc, že manžel se strojí na odchod, nejevila se potěšenou.
„Kampak se ty strojíš?" tázala se ho, jedva utajujíc svou nevůli.
„Na Hlubokou půjdu tuhle s kmotrem," zabručel Krušnej.
„V tomhle lijáku mi ho odvádíte, kmotře?" obrátila se na Potužáka; „vždyť se tam ani nedostanete."
„Nestarejte se, kmotra, dostaneme se tam..."
„Nejde mi do hlavy, nač toho nimru s sebou vlečete; nebo myslíte, že ten tam něco zmůže? Na toho tam zrovna čekají..."
„Kmotr chce, aby táta s ním šel," ujal se slova syn Jakub, „a to stačí. Táta půjde..."
„Co se ty do toho pleteš? Ty si hled svého!" Krušná se obořila na syna.
„Vy tátovi nemáte co poroučet!"
„Ajaj..."
„Vy tu brzo doporoučíte! Já zas půjdu na knížecí, abyste věděla! Nepustí-li rybník, vytáhneme stavidla my, a budou-li chlapi bránit, do vody je hodíme všecky, třeba Petra s nimi."
Mínil Petra Radonického, mládka, milence své sestry Rozárky.
„Vy toho pořídíte proti knížecím, vy blázni!" prohodil úsměšně jeho bratr Ferda, železniční zřízenec.
Jakub si ho změřil pohrdlivým pohledem.
„Ty si ponech pro sebe svoje úsměšky," pravil s důrazem, „a bud pěkně zticha."
„To ti snad tvoje nevěsta dodala kuráže, aby ses takhle naparoval," posmíval se dále Ferda; než, zarazil se za okamžik.
Jakub se vzpřímil hrozivě, jeho líce rudě zahořely, z očí vyšlehl divoký hněv. Byl by se snad vrhl na bratra, kdyby Potužák jej nebyl zadržel.
„Otřeš-li se ty o mne ještě jediným slovem," zařval, „zapomenu se a přerazím ti všecky hnáty, kluku nabubřilá! Jako bych nevěděl, z čeho ten tvůj jed se ti v srdci nahromadil! — Však je o tom plná Zliv, jak tě Apolena odbyla, když ses včera k ní dotíral." „Není pravda!..." zasyčel Ferda.
„Cože? Pravda že to není?... Já ti opakuju, že je to pravda..."
„Pane Bože na nebi! Cožpak jsi se zbláznil, Jakube?" vykřikla selka.
„Nezbláznil, mámo!" odpověděl mnohem klidněji Jakub, jenž se poněkud opanoval; „nezbláznil, ale tolik vám povídám, že toho vašeho komandování mám až po krk a že jsem odhodlán ukázat všem těm milostpánům mým bratrům, počínajíc Josefem, až dolů k Frantíkovi, že pánem na selském statku, z něhož vyšli a za nějž by se nejraději styděli, je sedlák a tím sedlákem budu já! Rozuměla jste mi, mámo?"
„Můj Bože! Můj umučený Ježíši! Toho jsem se dočkala na svém dítěti, které jsem pod srdcem nosila!" zaúpěla Krušná, propukajíc v pláč a lomíc zoufale rukama.
Po celý tento výjev Krušnej se převlékal v kterémsi koutě světnice, ni jediným slovem se nemíchaje do povstalého sporu, nic jinak, než jako by věc jeho ni v nejmenším se netýkala. Potužák stál u dveří, vzpřímen, se staženými brvami, jako socha z kamene vytesaná, ni jeden sval jeho osmáhlého, ve vládnoucím šeru na bronz připomínajícího obličeje se nepohnul. Znamenaje, že mladý Jakub při posledních slovech své matky sebou škubl, maje na jazyku patrně novou tvrdou odpověd, přistoupil k němu, chopil ho zlehka za rameno I pravil klidným, ale nicméně přísným tónem:
,,Chlapče, i kdybys pravdu měl, na matku se neutrhávej a uctivě k ní mluv! Nemám ti čeho poroučet, ale s dobrou se potážeš, budeš li povždy pamětliv mých slov."
„Kdo by vás neuposlechl, pantáto?" odpověděl skoro pokorně mladík; „odpusťte, že jsem se dal takhle strhnout. „Kdyby máma se neujímala vždycky druhých proti mně, slova zlého bych jí neřekl, ale co bych od těchhle přijímal?" Ukázal na Ferdu a na své sestry.
„Posud jsem u rodičů," pravil Ferda; „až tu budeš hospodářem — budeš-li jím vůbec — k tobě nepřijdu."
Jakub pokrčil ramenoma.