Rodný dům Josefa Hlávky v Přešticích označuje pamětní deska s textem: "Ph. a Tech. Dr. Josef Hlávka. V tomto domě se narodil dne 15.února 1831 slavný syn českého národa, architekt, stavitel a mecenáš, zakladatel České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze a Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových." Jedná se o měšťanský dům č.p. 16, Přeštice. Josef Hlávka (15.února 1831, Přeštice – 11.března 1908, Praha) byl architekt, stavitel a největší český mecenáš. Byl druhorozeným synem nemajetného úředníka rakouského mocnářství a Anny Hlávkové, rozené Stachové. Od r. 1841 studoval 5 let gymnasia v Klatovech, odkud přešel na přípravku pro studia technická v Praze, t. j. na stavovskou reálku o dvou ročnících, připojenou tehdy k polytechnickému ústavu v Praze, na němž pokračoval ve studiích ve školních létech 1847 – 1851, věnuje se oboru stavitelství pozemního. Akademii výtvarných umění tam Hlávka studoval v letech (1851–1854). Studium však bylo drahé a tak si Hlávka přivydělával o prázdninách na stavbách jako zednický učeň u česko-vídeňského stavitele Františka Šebka. Hlávkovou touhou bylo poznat kromě teorie i praxi. Hlávka se seznámil s nejnovějšími proudy v architektuře, které se v té době šířily většinou z Paříže, velikány jako byli August von Siccardsburg, Eduard van der Nüll, Karl Rössner a Friedrich Schmidt. Hlávka získal státní tříleté stipendium na poznávací cestu po Evropě, ale po návratu, v neutěšené situaci po prohrané rakousko-pruské válce, nenašel uplatnění jako architekt, ale jako velmi úspěšný stavitel. Začátky podnikání Hlávkovi velmi usnadnil František Šebek, který Hlávku před jeho cestou zaměstnával jako ředitele své stavební kanceláře. Hlávku si natolik oblíbil, že mu při odchodu do penze odkázal celou svou stavební kancelář. Hlávka si velmi brzy vydobývá pověst solidního stavitele. Na sklonku roku 1860 mu ministerstvo kultury a vyučování zadalo vypracování projektu rezidence řeckokatolického biskupa v Černovicích (dnešní ústřední budova tamní university) v Bukovině (dnes Ukrajina) spolu s arménsko-katolickým kostelem, v roce 1861 vyhrál soutěž na výstavbu Dvorní opery ve Vídni (architekti Opery byli jeho někdejší učitelé August von Siccardsburg, Eduard van der Nüll). Stavět začal na podzim téhož roku. Vrací se i do Prahy, kde v roce 1862 přijal zakázku projektu na novou Zemskou porodnici v Kateřinské ulici v Praze (1863, dodnes fungující s nepřetržitou kontinuitou); zde projekt založil na nejpokrokovějším systému své doby, tj. pavilónovém členění, odůvodněném v té době počínající propagací hygienických hledisek. Vedle velkého kapitálu získal za postavení Dvorní opery osobně od císaře titul stavebního rady a za vlastní architektonický projekt bukovinské biskupské rezidence o velikosti poloviny Versailles obdržel II. cenu na světové výstavě v Paříži v roce 1867. V té době koupil pro svoji ovdovělou maminku zámek v Lužanech u Přeštic, který později sehrál velmi významnou roli v jeho dalším životě. Hlávkova stavební kancelář postavila v letech 1860–1869 142 staveb. Tím se mohla pochlubit jen málokterá firma. Přestože na to měl pan stavební rada lidi, sleduje vždy každou stavbu osobně. K tomu, aby celý tento jmenovaný výčet mohl být postaven, by nestačila jen jeho neuvěřitelná pracovitost. Bez dobře fungující stavební kanceláře by jen těžko uspěl. Základ kanceláře, získaný tak nečekaně a šťastně od Šebka, Hlávka značně zvelebil a rozšířil. Zaměstnával 19 architektů, takže posléze byl schopen, díky takto vybavené kanceláři a své neuvěřitelné pracovitosti, mít neustále rozestavěno a vyprojektováno více než padesát staveb najednou, a to často staveb nijak podřadného významu. V důsledku pracovního vypětí, kterému byl Hlávka vystaven, a namáhavého cestování mezi Vídní, Prahou a Černovcemi na podzim roku 1869 Hlávka zkolaboval a ochrnuly mu obě nohy. Osmatřicetiletý velmi úspěšný muž se ocitl na invalidním vozíku, musel opustit kancelář a odejít do ústraní na zámek v Lužanech, tři kilometry od rodných Přeštic. Kolem roku 1880 se jeho zdravotní stav natolik zlepšil, že mohl opět chodit. O dva roky později zemřela na tuberkulózu Hlávkova první žena Marie. Hlávka se na čas vrátil do Vídně a seznámil se s hudebně velmi nadanou přítelkyní rodiny Antonína Dvořáka Zdeňkou Havelkovou, která se stala jeho druhou ženou. Poté se s ní vrátil do Lužan, kde přestavěl celý zámek do současné podoby inspirované italskou neorenesancí. Antonín Dvořák pro novou kapli zámku zkomponoval pozoruhodné hudební dílo známé jako Lužanská mše. Na zámku se tak Hlávkovi podařilo vytvořit útulné prostředí pro všechny hosty navštěvující Lužany. Jejich počet se vzrůstajícím Hlávkovým věhlasem mecenáše neustále přibýval. Šlo o zvučná jména předních osobností kulturních, vědeckých i politických kruhů. Mecenášský věhlas získal Hlávka svým dokonale promyšleným programem zaměřeným především na kulturu a vzdělanost českého národa. V Lužanech vznikly projekty založení České akademie věd a umění (na jejím založení, které se uskutečnilo díky jeho neúnavnosti a houževnatosti proti vůli panovníka, měla Hlávkova finanční účast rozhodující podíl), stavby studentských kolejí, stavby nové budovy Akademie výtvarných umění a mnohé další. Hlávka hradil první kompletní překlad Shakespearova díla, podporoval Julia Zeyera, Oskara Nedbala a jeho proslulé kvarteto a mnoho dalších. Čtyři roky před smrtí završil Hlávka mecenášské úsilí tím, že ve své poslední vůli 25. ledna 1904 ustanovuje (dětí nemaje) svým univerzálním dědicem nově založené Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových, které podle statutu přiloženého k závěti mělo být ustanoveno ihned, nejdéle však do dvou roků po jeho smrti. Právnicky bylo Nadání tak dokonale vytvořeno, že přežilo jak totalitu nacismu, tak komunismu a do dnešních dnů plní nadace velkou část Hlávkova odkazu. Je to nejstarší nadace s nepřerušenou kontinuitou v České republice. Postavení kolejí bylo reakcí na tíživou situaci chudších studentů, kteří v Praze těžko sháněli bydlení. Na svou dobu byly koleje velmi moderně vybaveny např. vlastní tělocvičnou, pekárnou, kuchyní, kde se vařilo a kde si každý mohl vzít tolik čerstvého chleba, kolik chtěl, čehož často využívali i mimokolejní studenti. Říká se, že Hlávka své vlastní hospodyni odmítl zakoupit nový hrnec, ale vybavil nové koleje moderním a drahým měděným nádobím od Rotta. Někdy také můžeme slyšet pojem „Hlávkovi rytíři“ – studenti totiž směli koleje užívat pod podmínkou, že ovládnou perfektně jeden cizí jazyk a umění šermu (údajně proto, aby se v případě nutnosti mohli bránit Němcům).
Parkoviště, restaurace pro ubytované, posilovna, sauna, venkovní posezení s grilem, úschovna a půjčovna kol a lyží.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen
garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L s možností přistýlky se sprchou, WC, BTV/SAT. Apartmány 2 - 6 ti lůžkové s vlastní koupelnou, WC, BTV/SAT, vybavenou kuchyňkou a venkovní terasou s výhledem na pasoucí se koně.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrParkoviště, restaurace s krbem a BTV, sauna (kapacita 6-7 osob), ruský kuželník, terasa, zahradní posezení, ohniště, grill, půjčovna sportovního náčiní.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L, 3L, 4L (jedna místnost nebo dvě průchozí ložnice) se sprchou a WC. 2L-pokoj č. 9 má vlastní WC na chodbě o patro níže.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Díky nehostinnosti nejsou dějiny Šumavy tak bohaté jako dějiny podhůří a jiných částí země. Na Šumavě se usazovali pouze pastevci. První osídlení připomíná latenské hradiště Obří hrad z druhé poloviny prvního tisíciletí. Slované pronikají do Pošumaví v 6. - 10. století. V centralizačním procesu se Slované dostávají ke kmeni Zličanů. Kolonizace Šumavy souvisí především s rozvojem obchodu, kdy byly krajinou klestěny obchodní stezky. Z osad u těchto stezek postupně vznikaly střediska a poté i královská města. 14. století přineslo rozmach hornictví - okolo dolů na zlato a stříbro vznikají hornická města. V 16. století zajišťuje hornictví a obchod na Zlaté stezce blahobyt řadě měst v oblasti. V 17. a 18. století jsou kolonizována stále vyšší místa. Díky výrobě skla a těžbě dřeva osidlují lidé šumavské lesy. Nerozvinutý průmysl v 19. století způsobil značný odliv obyvatelstva. Průmyslovými středisky byly v té době pouze Strakonice, Klatovy a Sušice. Po druhé světové válce a v období studené války byly rozsáhlí části Šumavy a Českého lesa součástí hraničního pásma. Toto území bylo v podstatě nepřístupné a za oběť tehdy padlo množství pohraničních vesnic. Počátky turistiky v oblasti sahají již do 2. poloviny 19. století. Klub Českých turistů postavil na počátku 20. století několik chat a rozhleden. To vše ale patří k minulosti, dnes můžete Šumavu poznávat na kole, pěšky, autem, vlakem, cyklobusem. Šumava je ideálním místem pro sport, rekreaci, regeneraci, odpočinek, romantické a ozdravné pobyty pro rodiny s dětmi, pro rodiny se psem, sportovce, lyžaře, běžkaře, cyklisty, pěší turisty. Ubytovat se můžete v široké škále zařízení za příznivé ceny. Dnes nejde jen o horské chaty a chalupy, ale o farmy, rodinné penziony, apartmány, hotely až po hotelové komplexy. Oblíbené jsou zejména penziony. Šumava nabízí v zimě poměrně stabilní sněhové podmínky pro běžecké lyžování (Bílá stopa), sjezdové lyžování (ski-areály např. Lipno Kramolín, Špičák, Železná Ruda, Zadov - Churáňov, bavorský Mitterdorf - Philippsreut nebo Velký Javor, či rakouský Sternstein a Hochficht) o čemž se můžete přesvědčit prostřednictvím netu pomocí webových kamer. K dispozici jsou Vám i menší poklidná lyžařská střediska pro lyžování jako Hartmanice, Hojsova Stráž, Horní Vltavice, Kvilda, Kubova Huť, Nezdice na Šumavě, Nové Hutě, Javorník, Javorná, Přimda.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Předchozí vláhy pomohly jařím a i ozimu neuškodily — úroda pěkná, mnohoslibná. Bylo asi deset hodin, když obešed nejvzdálenější své polnosti u samých hranic pašických a pomýšleje již na návrat, si vzpomněl, že by mohl zajiti ke Krušným. Co Krušnej onehdy nadhodil v příčině dělení Blat, nevycházelo mu z hlavy a neustále o tom přemýšlel. Vedle důvodů, jichž tento byl uvedl, napadl mu ještě jeden, jenž se mu zdál vážnějším všech ostatních. V Hlavatci se vyskytla kulhavka, byla tam z Prachatic komise. V Mýdlovarech zase padají vepři, sněť slezinná (červenka) byla zjištěna. Všecken tento dobytek se stýká na pastvě na Blatech, ba, i odjinud se tam dohání, aniž možno tomu zabrániti. Společná pastva je tudíž zdrojem různých nákaz a vážným nebezpečenstvím; však již v minulosti právě blatské obce bývaly jevištěm všeobecného padání dobytka; všude hledali příčinu tohoto neutěšeného zjevu, jen tam ne, kde ve skutečnosti vězela. Třeba na to upozorniti a učiniti stůj co stůj a pokud možno brzo konec společnému pasení.
Potužák tedy šel do Pašic a Krušného taky doma zastal. Věděl, že Krušnou nepotěší svojí návštěvou — ta vůbec žehrala na každého, s kým její muž se stýkal —, ale nedbal toho, ježto právě tak dobře věděl, že se neopováží dáti mu otevřeně najevo svou nechuť k němu. V tom se také nemýlil: Krušná ho přijala velice vlídně a řečí bylo dost a „to jsou hosti!" a „pěkně vítám!", jen se od úst prášilo, a bochník chleba na stůl a čerstvé máslo a homolka s lunínem. Než, když započal hovor o dělení Blat a Potužák se jal vykládati o nebezpečí dobytčích nákaz, které plynulo ze společné pastvy, zakabonilo se její čelo, z očí sršel jen s námahou utajovaný hněv a boky poskakovaly, jako by velký sud se byl dostal zemětřesením v pohyb. Potužákovi neušly tyto projevy nevůle ani plaché pohledy, jež Krušnej metal úkosem na svou ženu; přesto, nedbaje toho všeho, neustal ve svých výkladech, ba, s jakousi úpornou horlivostí v nich pokračoval.
„Však sáms první na to připadl," pravil, „a pravdus děl.
Třeba všecky přesvědčit, předem u nás v obci a pak druhé. Jako dosud, dále se hospodařit nemůže.."
„Dyž vono..." koktal Krušnej, jenž dostával pořade většího strachu, vida známky blížící se bouřky na obličeji a v posun-cích své ženy, která tu stojíc, onde pošlapujíc, napjatě naslouchala řečem mužů; „dyž vono... je moc nerozumu u nás..."
„Ale jdižiž, Jakube! Copak mi to teď mluvíš? Snad nepomýšlíš couvnout nyní, když sáms mě na tu věc přivedl? Tohle není žádná řeč, co teď povídáš! Když nerozumní lidé se rozumné věci vzpírají, třeba jim ji jaksepatří vyložit, a když to nepomůže, nu, odstrčí se stranou a jde se dál!"
Krušná slyšela všecko, ačkoli Potužák pronesl poslední slova poněkud přidušeným hlasem. Přistoupila ke stolu, ruce v bok podepřela, z očí jí sršely opravdové blesky.
„Přece jsem si myslila," promluvila, „že tahle marná věc o tomhle dělení se vylíhla tuhle v jeho hlavě! Divím se jenom, že takový moudrý člověk jako vy, kmotře, se na ty jeho řeči chytá. Dyť ho přeci znáte! Dyť přeci víte, že z něho mluví kořalka..."
„E, mlč, prosím tě..."
„Co bych mlčela ? Jsem snad němý pes ? — Vymluvit byste mu takové věci měl, kmotře, nikoli ho ještě v nich utvrzovat. Kdybyste věděl, co já s ním zkusím! Vezme si něco do hlavy a potom neustále rýpá a týrá mne a děti..."
„Poslechněte, kmotra..."
„Já slyším, kmotře, ale povědět vám musím, jaký je. Vy s ním nežijete, vy ho přece tak neznáte. Srdce pro děti nemá. Nebýt mne, seděly by tu všechny a čuměly. Copak on si vzpomněl, aby některého z těch chlapců dal studovat nebo něčemu vyučit? To to! On by je nechal vyrůst jako lilium na poli, jako by mohl před svou smrtí rozdělit statek na osm dílů a každému po jednom dát! Ty by toho měly potom! On má v hlavě jen samé dělení, a proto chce rozdělit Blata! Jako by Blata nebyla od nepaměti všem společná!..."
