Šumavský rozcestník: Předenice

Předenice

detailní info

kategorie: města a obce / města a obce
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°37'28.438"N, 13°23'44.616"E

popis

První písemná zmínka o existenci vsi Předenice se objevuje na listině Kladrubského kláštera z roku 1239. Tehdy ves patřila k přeštickému zboží kláštera. Před rokem 1379 přešla ves do světských rukou. V 15. století se dvorce rozdělily postupně ve dvě části vsi. První, kde byl jen opevněný dvorec, drželi Předenicové z Předenic. Trystan, jeden z nich, prodal svůj díl vsi v roce 1540 k panství Nebílovskému. Tehdy patřilo panství ještě Nebílovským z Drahobuze. Od nich koupili nebílovské panství Hradišští z Hořovic, poté Kokořovci z Kokořova. Od nich v roce 1705 koupil celé panství hrabě Adam ze Steinau. Pocházel z Pruska a byl maršálkem Benátské republiky. Jeho dcera Antonie, provdaná za hraběte Vtby, prodala celé panství Černínům z Chudenic. Ti tím opět připojili Nebílovy ke Šťáhlavům. Hrabě ze Steinau dal v Nebílovech postavit dnešní zámek. Po posledním Černínovi Janu Vojtěchovi zdědil panství Kristián, hrabě Valdštejn - Vartenberk. Za Valdštejnů zámek silně zpustl. Druhá část vsi, kde stála tvrz (v místě dnešního domu č.p. 27 jsou dochovány valy v zahradě stavení) patřila roku 1525 Janovi Snopovskému z Borku. Před rokem 1539 byla připojena ke snopoušovskému statku, v roce 1603 k panství řenečskému a s ním později k Dolní Lukavici. Tím ztratila předenická tvrz význam jako šlechtické sídlo a zanikla. Jáchym Lubský se zúčastnil stavovského povstání v letech 1618-1620. Byl odsouzen ke ztrátě poloviny jmění. Podvodem se mu ale podařilo přesvědčit královskou komoru, že jeho statky jsou zadluženy ve výši pokuty a proto mu byly ponechány. Poté se vystřídala řada majitelů, ale koncem 17. století vyšel najevo Lubského podvod a majetek propadl komoře. Císař Leopold L. daroval statky roku 1662 hraběti Františku Harrachovi, roku 1663 je koupil hrabě Pavel z Morzinu. Morzinové vybudovali v roce 1730 lukavický zámek. Na konci 18. století získali panství Schonbornové, kteří majetek drželi až do 30. let 20. století.