Šumavský rozcestník: kostel sv. Prokopa, Nezdice

kostel sv. Prokopa, Nezdice

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
kostely
kostel sv. Prokopa, Nezdice

detailní info

kategorie: kultura a památky / kostely
lokalita: klatovsko
GPS: 49°31'53.324"N, 13°18'56.500"E

popis

Na místě dnes bývalého farního kostela sv. Prokopa v Nezdicích byla postavena zřejmě koncem 11. století vedle dnes již nezřetelné vladycké tvrze románská kaple. Počátkem 14. století byl k románské kapli z jižní strany přistavěn gotický kostelík a původní kaple sloužila jako sakristie. Pětiboké gotické presbyterium pak opět posloužilo jako sakristie z východní stany přistavěného vrcholně barokního jednolodního kostela. Roku 1245 duchovní správa v Nezdicích přešla z přeštického proboštství do opatu řádu Benediktinů v Kladrubech. Benediktini z Kladrub byli duchovními správci Nezdic až do husitských válek. Počátkem 14. století byla u kostela zřízena fara a jako farní je kostel uveden roku 1384, kdy nezdický farář platí zvláštní daň 4 groše na cestu krále Václava IV. do Říma. Zpráva z roku 1384 uvádí, že farář Mladota, svoje dědictví v Nezdicích – dvůr s poplužím, 9 dvorů kmetských s patronátním právem kostela, s poli, pastvinami, lesy, řekou – prodává za 150 kop grošů Něprovi z nedalekého Roupova. Něpr z Roupova byl hofmistrem pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna a spolu s arcibiskupovým generálním vikářem Janem z Pomuka byl mučen za jmenování kladrubského opata proti vůli krále Václava IV. Avšak Něpr na rozdíl od Jana vyvázl. V husitských dobách byla vesnice zničena a zanikla i duchovní správa. Po roce 1618 jsou Nezdice přifařeny do Vřeskovic. V roce 1622 se uvádí kostel pustý a bez zařízení. Roku 1720 – 1730 byl kostel přestavěn do dnešní podoby z darů mladé hraběnky Františky Augustý Törringové z Jettenbachu z Červeného Poříčí, kam Nezdice. Ke gotickému presbytáři je přistavěna vyšší a širší barokní chrámová loď s konchovitými boky a emporou, čímž stavba nabyla podoby kříže. Kostel však zůstal po přestavbě hraběnkou Törringovou neomítnutý a jen částečně vybavený. Dokončen, včetně omítek a hřbitovní zdi, byl pak v druhé etapě po roce 1760. V soupisu kostelního inventáře k roku 1760 najdeme i varhany. Hlavní oltář je 1763 vybaven ostatky sv. Aurelie a Justy, postranní pak ostatky sv. Apoleny.