Šumava: písecko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Stará Pošta, Hartmanice
Kašna na hradním nádvoří v Písku před vstupem do Prácheňského muzea je krytá zdobenou kovanou mříží.
Mezi českými pohraničními horstvy měla Šumava vždy zvláštní, emocionálně nabitý význam. Po staletí se tu setkával a vzájemně obohacoval český a německý živel, po roce 1948 kraj rozťaly dráty železné opony a hraniční hvozdy bez lidí se pohroužily do tichého rozjímání narušované pouze barbarstvím domorodé armády. I přes plíživou komercializaci posledních let zůstává český příhraniční pás Šumavy z velké části pustý. Cesty tudy ale vedou. Ty, které za komunismu sloužily pohraničníkům, jsou dokonce většinou asfaltové. Co víc si cyklista může přát? Šumava je díky tomu a díky plánovanému rozvoji protkána stovkami cyklostezek a dvounozí turisté jsou dnes proti okoleným cykloturistům skoro v menšině. Šumava nabízí čistou přírodu, lesy, rybníky, přehrady, potoky, skály i spoustu zajímavostí v podobě šumavských vesnic a starých zřícenin. Na kole se můžete podívat i do chráněných přírodních rezervací a trasu si pohodlně naplánovat podle obtížnosti i délky. Navíc můžete využít místních cyklobusů, které vás nalodí i s vaším kolem, a podívat se tak do vzdálenějších míst nebo se nevracet stejnou cestou jako jste přijeli. Síť Zelených autobusů zajišťuje přepravu kol na přívěsu, jejich vykládku zajišťuje steward. V autobusech je instalován zvukový průvodce i světelné návěstí. Rezervace míst není nutná. Fialová linka jezdí trasu Nová Pec, Jelení Vrchy, modrá linka trasu Horská Kvilda – Kvilda – Bučina, žlutá linka trasu Sušice - Kašperské Hory – Srní – Modrava – Kvilda, zelená a červená linka Plzeň – Klatovy - Železná Ruda – Srní – Kvilda – Stachy – Zadov – Churáňov. Pokud nemáte své vlastní kolo, nebo se Vám nechce jej dopravovat s sebou, můžete využít řadu půjčoven horských kol. K pobytu můžete využít řady ubytování od levného po luxusní. O množství sněhu, o počasí na Šumavě se můžete informovat prostřednictvím netu pomocí šumavských web kamer. O upravenosti běžeckých tratí informuje Bílá stopa. Velké oblibě se těší Lipenská přehrada díky přehradní nádrži Lipno, skiareálu Lipno a službám Lipno servisu. Na Šumavě nebo prostřednictvím netu si můžete poslechnout místní rádio Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy a být v dění alespoň takto virtuálně. Časy se mění, Králem Šumavy dnes není pašerák, ale vítěz cyklo maratonu MTB, ROAD Author Král Šumavy…
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„To je pravda! Domkáři nemají práva, jen my starousedlí vlastníci takových živností, jimž přináleželo právo pastvy od starodávna. Soudil bych, že ani chalupníci by se neměli pojmout do toho dělení, jen my celolánní..."
„O tom my tu nerozhodneme, Jakube," pravil vážně Potužák; „dělit ano, ale dělit spravedlivě! A pokud možno dohodnout se mezi sebou, přibrat třeba geometra, který věci rozumí, ale žádných advokátů..."
„Máš svatou pravdu, jen žádných advokátů! V čem se nevyznáme, kde je třeba znát paragrafů, poradí nám můj syn Josef; ten takové věci má v malíčku, už devátý rok pořád v nich leží."
Potužák se zamračil.
„Tak ať v nich leží ještě deset let, než se z nich dá vyzkoušet," odvětil s důrazem; „já ti zase povídám, že do toho promluví právě tak málo jako který jiný doktor. My sami s to máme rozum, a nemáme-li, raději toho nechrne a nedělme!"
Krušnej neodpověděl. Kráčeli kus cesty mlčky podle sebe, každý zabrán svými myšlenkami. Došli tak skoro do polovice duby posázené hrázi Volešku, ve tmoucí tmě hlubokých stínů. V dálné dáli, od protějšího kraje rybníka, ozval se posupný "chechtot kteréhos racka, vyrušeného něčím z nočního klidu. Z levé strany, od Blat, stříbrným světlem politých, doznívalo zase kejhání pasoucích se tam hus a štěkot několika psů až ze Zbudova.
„Komáři štípají," promluvil pojednou Krušnej, třepnuv si rukou na tvář; „dá Pánbůh snad zítra vlažičku. Neškodila by, jen nepotrvá-li déšť po několik dní."
„Nu, vláhy bylo dost ještě předešlého týdne. Ať raději neprší. Já se teď vrátím, dobrou noc! — Či mi chceš ještě něco rci ?
„Už jsem ti řek, co mám na srdci. Jen přemýšlej o tom dělení. Tvoje slovo platí, u všech má váhu. Hleď, abys na to přemluvil starostu, aby předem naše obec byla s náma zajedno..."
Zakejhaly zase husy od Blat.
„Jen kejhejte! Jen kejhejte!" zabručel Krušnej; „však bude brzo po vaší slávě, vy potvory! — Víš, Jouzo, stará nebude chtít slyšet o tom dělení. Bude to s ní kříž a boj a kdo ví, kolik těch ženských ještě nasadí proti nám, a řečí bude moc! Vztekat se budou, až se jim řekne, že je konec s těmi stády hus. Což tvoje, Jouzo, ta se tomu dělení vzpírat nebude ?"
„Mám, chválabohu, ženu rozumnou..."
„Ovšem, ovšem, rozumnou! Stokrát jsem to přál té své. Má hus sotva sto."
„Nevím ani, mnoho-li jich má, ale jistě ne více než kdekterá domkářka u nás, které jich tam pasou po stech."
„To není v pořádku, vidíš! Tomu se musí učinit přítrž. Cožpak je to rozum, když řekněme paní řídící z Pištína jich tam taky má osmdesát! Když má stará o tom zvěděla, div čert ji nevzal."
Potužák se nemohl udržet smíchu, slyše tato slova. Stanul pak, dal Krušnému ještě jednou dobrou noc, podal mu ruku a už odcházel zpět k Plástovicům.