název: vlaková zastávka Písek město kategorie: doprava podkategorie:nádraží lokalita: písecko GPS: 49°18'49.609"N, 14°9'40.843"E
popis objektu:
Vlaková zastávka Písek město leží na železniční traťi Tábor - Ražice (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 201) vede z Tábora přes Písek a Putim do Ražic. Jednokolejná celostátní trať, z Písku elektrizovaná. Provoz na trati byl zahájen v roce 1889. Částečná elektrizace trati byla provedena v roce 1994. Vede přes nádraží v Písku, na které leží i trať č. 200 přes Březnice do Zdic ležících na trati Praha – Plzeň, v opačném směru elektrizovaná spojka přes Putim do Ražic nebo Protivína na trati České Budějovice – Plzeň. Železniční trať Zdice – Protivín (v jízdním řádu označená číslem 200) je hlavní tratí. Úsek trati z Písku do Protivína je elektrifikovaný střídavou soustavou 25 kV, 50 Hz. Celá trať je jednokolejná. Roku 1875 ji zprovoznila a do zestátnění v roce 1918 vlastnila společnost Rakovnicko-Protivínské dráhy. Dále se provozovatelé rychle střídali a od roku 1884 ji proto provozovaly C.K. Státní dráhy. Dnes je na trati kromě regionálních spojů v provozu rychlíková linka Praha - Písek - České Budějovice.
Šumava A-Z: nádraží
Šumava: písecko
šumavská poloha: mapy.cz
název: nádraží Písek kategorie: doprava podkategorie:nádraží lokalita: písecko GPS: 49°17'48.263"N, 14°8'35.101"E
popis objektu:
Z nádraží v Písku vedou železniční tratě - č. 201 do Tábora a č. 200 přes Březnice do Zdic ležících na trati Praha – Plzeň, v opačném směru elektrizovaná spojka přes Putim do Ražic nebo Protivína na trati České Budějovice – Plzeň. Železniční trať Zdice – Protivín (v jízdním řádu označená číslem 200) je hlavní tratí. Úsek trati z Písku do Protivína je elektrifikovaný střídavou soustavou 25 kV, 50 Hz. Celá trať je jednokolejná. Roku 1875 ji zprovoznila a do zestátnění v roce 1918 vlastnila společnost Rakovnicko-Protivínské dráhy. Dále se provozovatelé rychle střídali a od roku 1884 ji proto provozovaly C.K. Státní dráhy. Dnes je na trati kromě regionálních spojů v provozu rychlíková linka Praha - Písek - České Budějovice. Železniční trať Tábor - Ražice (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 201) vede z Tábora přes Písek a Putim do Ražic. Jednokolejná celostátní trať, z Písku elektrizovaná. Provoz na trati byl zahájen v roce 1889. Částečná elektrizace trati byla provedena v roce 1994.
Šumava A-Z: nádraží
Šumava: písecko
šumavská poloha: mapy.cz
název: nádraží Alžbětín - Bayerisch Eisenstein kategorie: doprava podkategorie:nádraží lokalita: železnorudsko GPS: 49°7'18.616"N, 13°12'33.554"E
popis objektu:
Vlakové nádraží na trati 183 (Plzeň - Železná Ruda Alžbětín) a na německé straně Regen - Plattling. Roku 1877, kdy rakouský císař společně se svým bavorským královským kolegou otevírali zbrusu novou „střídací štaci Eisenštejnskou“, jak nádraží nazývala státní smlouva z roku 1873. Tento dokument stanovil také dodnes přetrvávající raritu zdejší železniční stanice: „nádraží eisenštejnské… založí se… tak, že prostředek jeho bude se dotýkati čáry pomezní.“ Takže důstojná nádražní budova symetrické koncepce se dvěma dvoupatrovými stavbami na křídlech a spojovací částí, vybudovaná dělníky Bavorské východní dráhy, je do dnešních dnů přesně ve svém středu rozdělena státní hranicí. Společně s nádražní budovou je takto rozděleno i kolejiště. Konec říše Habsburků a zrod ČSR nepřinesl mnoho nového. Trať i s polovinou železnorudského nádraží převzaly ČSD, které obzvláště v polovině 30. let šikovně podchycovaly stoupající zájem o turistiku na Šumavě. V závěru října 1938 – na základě ujednání mnichovské dohody – postoupily ČSD českou polovinu železnorudské stanice včetně tratě až do Nýrska Německu. Válku i její závěr však tady drážní zařízení přečkalo bez pohromy a první český motoráček mohl z Nýrska do společného nádraží v Železné Rudě Alžbětín jet již 2. června 1945. První poválečná léta byla v tomto koutě Šumavy ve znamení zvýšené nákladní přepravy z ČSR na západ. Současně se ale objevilo něco, co železnice od svého zvyku tady v Železné Rudě ještě nepoznala. Z příkazu americké armády bylo kolejiště na hraniční čáře rozděleno dřevěnými zábranami. Po roce 1948 byla celá oblast prohlášena za uzavřenou, čímž veřejnou osobní dopravu odsoudili k zániku. Dne 3. září 1953 byla Železná Ruda Alžbětín jako přechodová stanice zrušena, česká osobní pokladna zazděna, budovu i nádraží přeťaly zátarasy. Tentokrát fortelnější než ty americké. Tady byla ona pověstná hranice dvou světů. Osobní doprava končila v předposlední zastávce Železná Ruda – město a vlaky odtud couvaly zpět na nádraží Špičák. Již před listopadem 1989 se tu a tam hovořilo o znovuaktivování Železné Rudy Alžbětín jako přechodové stanice. Zůstalo jen u úvah. Nebývalým tempem se události hnuly až na konci roku 1989. Po podpisu oficiální dohody v dubnu 1990 byla za jediný rok uskutečněna rekonstrukce tratě i společného hraničního nádraží. Dne 2. června 1991 se vlaky znovu rozjely. Dále pokračuje železniční trať 905 z Bayerisch Eisenstein do Plattlingu, přičemž ve Zwieselu odbočuje trať 906 do Grafenau a trať 907 do Bodenmais. Na těchto železničních tratích poskytuje řádnou osobní přepravu výhradně soukromý přepravce pod označením WaldBahn.
Šumava A-Z: nádraží
Šumava: železnorudsko
šumavská poloha: mapy.cz
název: nádraží Nemilkov kategorie: doprava podkategorie:nádraží lokalita: klatovsko GPS: 49°17'5.257"N, 13°20'39.586"E
popis objektu:
Vlakové nádraží na trati 185 (Horažďovice předměstí - Domažlice). Jedno z mála nádraží ze kterého je vidět sousední nádraží (Běšiny), ne že by bylo tak blízko, ale díky výškovému profilu objíždí celé údolí, dokonce se zde původně uvažovalo o výstavbě zubačky.
Šumava A-Z: nádraží
Šumava: klatovsko
šumavská poloha: mapy.cz
název: kostel sv. Václava, Písek kategorie: kultura a památky podkategorie:kostely lokalita: písecko GPS: 49°18'33.150"N, 14°7'53.314"E
popis objektu:
Patrně již od konce 12. století stála rýžovnická vesnice na pravém břehu řeky Otavy. Vzniklá osada se jmenovala "Na Písku". Později se z osady stala trhová ves s kostelem sv. Václava. Jedná se o jednolodní raně barokní kostel s obdélníkovou lodí a pětiboce uzavřeným presbytářem stojí na bývalém vojenském hřbitově. Byl postaven v letech 1695–97 na místě raně gotického kostela ze 13. století, zničeného za třicetileté války. Autorem projektu byl architekt J. A. de Maggi. Věž byla přistavěna roku 1719, kruchta z roku 1740. Kostel byl opraven v letech 1891 a 1972. V interiéru byla objevena unikátní freska, znázorňující upálení Mistra Jana Husa. Zajímavé jsou i bohatě vyřezávané lavice, pocházející z doby kolem roku 1730.
název: starý hřbitov Písek kategorie: kultura a památky podkategorie:hřbitovy lokalita: písecko GPS: 49°18'32.631"N, 14°7'53.212"E
popis objektu:
Patrně již od konce 12. století stála rýžovnická vesnice na břehu řeky Otavy, která se jmenovala "Na Písku". Později se z osady stala trhová ves s kostelem sv. Václava a město Písek. Písecká těžba zlata skončila v 16. století. Kolem kostela svatého Václava byl přirozeně i hřbitov obehnaný omítnutou zdí s branou. Později byl hřbitov vojenský. Náhrobky jsou tvořeny především litinovými kříži.