Šumava: písecko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Pověstná, zajímavá jsou to místa; kus dějin naší jihočeské vlasti se k nim pojí. Pokud se ví, Blata bývala za Vladislava krále majetkem komorním, královským; blatští sedláci, nejsouce poddám žádné vrchnosti, svobodně na nich pásli a trávu žali. Léta P. 1509 král Vladislav daroval Blata panu Petru z Rožmberka a tento ponechal sedlákům i nadále volného jich užívání, na němž ničeho se nezměnilo, pokud drželi panství hlubocké páni z Pernštýna, ani za pánů Ungnadů ze Suneka, kterým po nich připadlo, ani za císaře Ferdinanda, jenž roku 1561 právo zástavní na Hlubokou vykoupil, ba zdá se, že volné užívání Blat směrem k Dívčicům (u Nákří) ještě bylo rozšířeno darováním paní Evy Slatinské na Dívčicích, která konáním dobrých skutků se snažila usmířiti vinu svého chotě, pana Jindřicha Slatinského, jenž v návalu hněvu dýkou skolil nákeřského faráře v samém kostele u stupňů oltáře.
Teprve když panství hlubocké r. 1562 císařem bylo prodáno a přešlo v majetek pánů z Hradce, započaly spory na Blatech. Pan Adam z Hradce, jak se podobá, štván svými úředníky a zřízenci, popíral sedlákům práva na svobodné užívání pastvy na Blatech a zaručených dřívějšími pány na Hluboké jim svobod; sedláci pak, v jichž čele stál statečný a neoblomný rychtář Jakub Kubáta na Zbudově, ani o píď od svých práv a svobod neupustili, přes to, že týráni bývali od čeledi panské a i vězněni a všelikým způsobem pronásledováni a pokutováni. Když posléze vzpoura a nepořádky povstaly, Kubáta byl sťat r. 1581 na břehu Soudného potoka, dav hlavu svou za volnost Blat, a uhájil smrtí svou práva svého lidu, dovolávaje se Boha samého, že za právo stojí, a nepřistoupiv na žádnou podmínku, která by právu byla zadala, ale jejímž přijetím by byl život svůj vykoupil. Císař Rudolf, u něhož sedláci žalobu vedli, dal těmto za pravdu, a Blata zůstala svobodná.
Přehnaly se přes ně bouře třicetileté války, zpustošeny, vydrancovány jsou všecky vesnice, většina obyvatelstva povražděna jest aneb vyhnána z rodné půdy sběří válečnou všech tehdy bojujících stran; bitvy se svedly u Zablátí, u Hluboké a na jiných místech těchto jihočeských končin; vyrvána jest Hluboká z držení růže pětilisté Vitkovců, jichž větví byli i pánové z Hradce, a dána jest císařem Ferdinandem II. zlopověstnému Baltazaru Maradasovi, jenž chtěje snad klidu vrátiti svému svědomí, vezde kapličky zakládal, z nichž mnohé do té chvíle stojí a jimž lid říká maradasky; r. 1661 syn Baltazarův prodal Hlubokou i veškero své zboží knížeti Adamu ze Schwarzenberka, jehožto rodu do dnešního dne náleží; veškeren lid selský uveden jest v bídnou porobu, ale přesto obstál a vědomí práv jeho nevyhynulo v jeho paměti. Spor o Blata znovu povstal a celým dvoustaletím se vlekl, až posléze r. 1865 vyřízen jest ve prospěch devíti nahoře jmenovaných obcí, jejímžto starousedlíkům Blata připadla v neobmezený majetek; i poslední zbytek práva, jež vrchnost si osobovala v příčině užívání pastvy na Blatech a který tehdy i soudem přiřknut byl, pasení ovcí z ovčína na Vomáčce, odkoupily jí jmenované obce o několik let později. — „Kubáta dal hlavu za Blata!" — Och, lid nezapomněl! — Ze všech úst se ozývá tato vděčná připomínka rychtáře, jenž životem svým uhájil budoucím nikdy nezadané právo.
A dobře jest, že lidová paměť věrnou zůstala a že za nejnovějších časů mnohé podrobnosti o statečném rychtáři zbudovském pracně jsou shledány, o jeho životě, o bývalých selských právech a o různých fázích bojů za tato práva. Lid zajisté, maje na očích bohatýra ze svého středu, jenž právo kladl nad svůj život, mravně se povznáší a útěchy nachází v tuhé své lopotě. Kdo poskytne lidu ideál, více mu dá toho, jenž soli mu opatří na jeho vezdejší chléb. Nic nevadí, že mnohý článek chybí v řetězu toho, co se ví o Kubátovi; že mnohá legenda, mnohá báj se připojila k ději bojů, jež on a jeho vrstevníci sedláci vedli v zájmu budoucích, aby svaté právo uchránili přes klíčné věky temnoty a zvůle, takže v jasných časech z mrtvých vstáti mohlo: zda vadí Švýcarům, že není vše s historickou pravdou, co se poutá k osobě Tellově ? Zda na škodu bylo Srbům, že rek jich hrdinných zpěvů, kraljevič Marko, není osobou přesně historickou? — Zda legendy o něm, slepci zpívané, nepřispěly k jich osvobození ze jha sveřepých Turků?