popis objektu:
Operace Intransitive byl krycí název pro paradesantní výsadek vyslaný během II. světové války z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava. Výsadek byl organizován zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany a byl řazen do první vlny výsadků. Díky spojení s touto skupinou hrozil městečku Bernartice obdobný osud od nacistů jako obci Lidice. Za aktivní pomoc, kterou obyvatelstvo poskytlo, bylo později 23 občanů obce popraveno a dalších 5 posláno do koncentračních táborů. V noci z 29. dubna na 30.dubna roku 1942 byly vysazeny paravýsadkové skupiny INTRANSITIVE a TIN. Jejich úkoly byly sabotážní - poškodit rafinérii minerálních olejů v Kolíně a další sabotážní a destrukční úkoly. Výsadek nedopadl nejlépe, došlo ke zranění jednoho z parašutistů a jejich materiál byl zanedlouho nalezen a předán Gestapu. To vedlo k tragickému konci některých pomocníku výsadku z řad místních obyvatel. Všichni výsadkáři v průběhu války zaplatili za svou činnost životem. Dne 29. dubna 1942 na letišti Tangmere v britském Sussexu vrcholí přípravy ke startu čtyrmotorového bombardéru Handley-Page Halifax Mk.II serioveho čísla L9618 s kódy NF-W patrici ke 138. peruti. Předletovou přípravu provádí spolu s šestičlennou posádkou český pilot Leo Anderle. Letoun není určen k bombardováníi, jeho posádka má za úkol dopravit nad území Protektorátu pět parašutistu se třemi zásobníky ve dvou výsadcích. Vedle rtn. Ludvika Cupala a rtn. Jaroslava Švarce (operace TIN) se připravovala k vysazení sabotážní skupina INTRANSITIVE, sestávající se z npor. pech. Václava Kindla, čet. Bohuslava Grabovského a des. Vojtěcha Lukaštíka. Parašutisté fasuji výbavu, oblékají se do leteckých obleku, nasedají do letadla, které vzápětí roluje na ranvej a ve 20:58 hodin startuje. Miri pres La Manche, Francii a Německo do Protektorátu. Let proboha poměrně klidně a v 1:32 hodin dosahuje letoun prostoru vysazení. Posádka letounu se však trochu zmýlí v navigaci a místo plánovaně poskokové zóny jižně od rybníka Kalvín v prostoru Rožmitálu, dá pokyn k výsadku nad pasekou u chaty Václavka nedaleko Padrťských rybníků. Výsadek proběhne z výšky 200 metru v jediném průletu během 7 vteřin. Zadní střelec napočítal 8 otevřených padáku (5 parašutistů a tri zásobníky). U zásobníku skupiny TIN měl dojem, že dopadl na kraj lesa. Přestože parašutisté opouštěli letadlo velmi rychle, jediný průlet rozhodil výsadkáře i materiál na větší vzdálenost. To hned poznamenalo průběh obou operaci .... Ludvik Cupal skáče jako poslední a je již zanesen na kraj lesa. Padák se motá do větvi, ty jej vsak nezadrží ale pouze zdeformuji a parašutista prudce dopad na pařez. Je zraněn na hrudníku. Naštěstí jej brzy nalézá Vojtech Lukaštík, který mu pomůže. Nacházejí padák s materiálem, vyjmou z něho jed s injekční stříkačkou a zbytek zakopou v lese. Po rozednění se chtějí vydat na cestu do Plzně na svoje záchytné adresy, nakonec se rozhodnou jinak a vydají se na Moravu ke svým příbuzným. Jaroslav Švarc marně hledá svého velitele i balík s výstroji. Nenalézá ani nikoho dalšího. Je sám. Zakope padák i osobni věci potřebně pro seskok a vydává se do Plzně, odkud se přes záchytné adresy dostava do Prahy. Činnost velitele INTRANSITIVE Václava Kindla po seskoku není dodnes nijak ověřena. Pravděpodobně též zakopal svůj padák, hledal svoje druhy a když je nenasel, ještě před rozedněním, se vydal na cestu na svoje zachytne adresy. Jako jediný se snažil dostat svým povinnostem ohledne shozeného materiálu Bohuslav Grabovský. Nad ránem doršel k samotě Vyrovná v obci Věšín, kde vyhledal pomoc rolníka Josefa Viktory. Přemluvil jej k pomoci při ukrytí shozených kontejneru, což oba hned ten den učinili. Grabovský se u Viktoru zdržel několik dnů, kde přestál také 2. května domovní prohlídku Gestapa ukryt v šatní skříni... Na základě oznámení četnické stanice v Rožmitále je 2. května vyhlášeno rozsáhlé pátraní po výsadkářích. Příčinou jeho vyhlášení byla zpráva říšské hlásné služby, která zaznamenala letící osamělý letoun, jenž neměnnou rychlosti pokračoval územím Protektorátu a zpomalil nad oblasti Rožmitálska. Již tehdy se vědělo, že pravděpodobně vysazoval výsadkáře a odposlechová služba byla schopna toto místo lokalizovat s poměrně velkou přesností. Současně však lesní dělníci nacházejí nedaleko chaty Václavka na stromě padák a nález ihned ohlásí. Na místo se vydává četnictvo, které nález zajistí a ohlásí to Gestapu a říšské policii. Rozjíždí se velká pátrací akce, je vytyčen prostor mezi obcemi Tesliny, Bukovou a Padrťskými rybníky, který prohledávají rojnice vojáků a příslušníku pořádkových sil. Jsou nalezeny další dva zakopané kontejnery s materiálem a všechny padáky. Cele vybaveni obou výsadkových skupin tak padá do rukou Gestapa. Obe skupiny tak svoje úkoly nemohou splnit. Václav Kindl (25. srpen 1916, Dašice - 20. květen 1944, Nasavrky) se skrýval v Bernarticích, kde se později sešel s Grabovským a Lukaštíkem. Bertartice byly rodným městečkem jejich instruktorů (Rudolf Hrubec, Rudolf Krzák), kteří vedli v Anglii výcvik. Neúspěšně se pokusili vyzvednout ukrytý materiál. Po atentátu na Heydricha se přesunul do Východních Čech. Díky odbojářům získal nové doklady a práci. Zároveň nadále pokračoval v ilegální práci. V březnu 1943 byl zatčen gestapem a následně získán pro spolupráci. Jako konfident byl výkonný a později pracoval samostatně. Nasazován byl zejména do pátrání po dalších paraskupinách. 20. května při pátrání po veliteli skupiny Calcium byl omylem zasažen příslušníkem gestapa dávkou ze samopalu. V Chrudimi byl sice operován, ale na následky zranění zemřel. Bohuslav Grabovský (19. ledna 1917, Kylešovice - 28. října 1944, Malá pevnost Terezín) se skrýval v Bernarticích a ve východních Čechách. Přes léto 1942 se zdržoval na Slovensku, ale již na podzim téhož roku pracoval jako zemědělský dělník v Mostku u Brandýsa nad Orlicí. 17. března 1943 byl v Pardubicích zatčen gestapem. Přijal nabídku ke spolupráci, jako konfident byl ale bez zájmu a neaktivní. Proto byl 1943 znovu uvězněn. Z Pankrácké věznice se pokusil poslat moták s varováním londýnské exilové vládě, byl ale odhalen. Proto byl 3. prosince 1943 převezen do Terezína. V říjnu (pravděpodobně 28. října) 1944 byl bez soudu popraven. Vojtěch Lukaštík (11. července 1920, Chropyně u Kroměříže - 8.ledna 1943, Jankovice) po seskoku nalezl zraněného Ludvíka Cupala ze skupiny Tin, jehož odvezl nejprve k ošetření do Rokycan, a poté k příbuzným na jižní Moravu. Protože ztratil kontakt se členy své skupiny, snažil se s Cupalem bez úspěchu splnit jeho úkol a zastřelit Emanuela Moravce. Na podzim 1942 oba parašutisté vytvořili v oblasti Bzenecka ilegální síť a snažili se provádět diverzní činnost na železnicích. Na základě udání byl vypátrán Gestapem v Jankovicích a v bezvýchodné situaci se zastřelil.
