Šumavský rozcestník

stručně

název: Čábuze
kategorie: města a obce
podkategorie: města a obce
lokalita: vimpersko
GPS: 49°6'53.254"N, 13°42'42.103"E

popis objektu:
Čábuze je malá vesnice, světácká osada známá z lidové písně, se šumavskými lidovými stavbami. Zbytky sejpů po rýžování zlata, lidová architektura, klenutý můstek ze 17.stol., starý hamr na říčce Spůlka. Nedostatečná možnost uplatnit se doma nutila především muže odcházet alespoň na sezónu za prací do ciziny. Proto z Čábuz odešlo 90 lidí do světa, jednak jako stavitelé cirkusů, kteří procestují celou Evropu, jednak jako zedníci a dívky, pracující v cihelnách v Německu.

stručně

název: Vimperk
kategorie: města a obce
podkategorie: města a obce
lokalita: vimpersko
GPS: 49°3'8.762"N, 13°46'27.325"E

popis objektu:
Horské město rozložené po obou březích říčky Volyňky na úpatí šumavských hor. Původně kolonizační osada, nad níž je v letech 1251-60 zbudován hrad, první zmínky z r. 1263, Prvními majiteli vsi a hradu byli v letech 1263 - 1375 pánové z Janovic. Dalšími majiteli byli: 1375 Jan Rotlev, 1395 - 1494 Kaplířové ze Sulevic. Husité roku 1423 Vimperk vypálili, byl znovu obnoven. Další majitelé: 1494 - 1512 Zdeněk Malovec z Chýnova, 1553 Jáchym z Hradce, 1554 -98 Petr Vok z Rožmberka a posledně od roku 1630 knížecí rod Eggenberků. Roku 1479 byl Vimperk králem Vladislavem Jagellonským povýšen na město s právem výročního trhu na den sv. Prokopa (4.7.) v trvání osmi dnů a s právem "opevnit se". K památkám patří renesanční zámek z let 1550 - 60, kostel Navštívení Panny Marie ze 14.století, z místní tiskárny pochází nejstarší český kalendář z roku 1485. Na náměstí stojí dvě kašny z 18. stol. a gotická černá věž, v dolní části městská pozdně gotická zvonice. Vedle ní zmíněný kostel Navštívení P. Marie, druhý kostel nese jméno sv. Bartoloměje, na východ od něj stojí kaple Čtrnácti pomocníků. Ve městě vznikla jedna z prvních tiskáren v Čechách. Vimperk se proslavil sklářským a polygrafickým průmyslem. První sklárny pocházejí již ze 14. stol. Dominantou města je renesační zámek, dnes barokně upravený a rozšířený, sídlo městského muzea. Německým názvem Winterberg.

stručně

název: Železná Ruda
kategorie: města a obce
podkategorie: města a obce
lokalita: železnorudsko
GPS: 49°8'14.761"N, 13°14'6.72"E

popis objektu:
Šumavské město leží 754 m n. m. a první zmínka je z roku 1542, kdy huťmistr Adam začíná v údolí Řezné stavět huť na hnědel a vyrábět železo. V roce 1569 pronajímá Jiří z Gudšteina osadu Kunrátu Geisslerovi a Melicharu Fiedlerovi z Pasova. Dalšími majiteli jsou: 1579 Jiří Kryštof ze Schwarzenberka, 1590 - 1757 rod Nothalfů z Vernberka. 1757 - 71 hrabata z Klenové, v 19. století rod Hafenbradlů, 1852 knížecí rod Hohenzollern. Obec vznikla na obchodní stezce, nejprve tavírna železné rudy - odtud i název, později vzniklo v okolí velké množství skláren. Dominantou obce je barokní kostel s cibulovou bání Panny Marie Pomocné z roku 1727. Největší rozmach obce na konci 18. stol., v 2. pol. 19. stol. došlo k úpadku sklářství. Sklářské muzeum v prostorách vily postavené jedním z posledních železnorudských sklářů Kryštofem Ábelem. V současnosti známé středisko zimních sportů. Německý název Markt Eisenstein.

stručně

název: Zwiesel (D)
kategorie: města a obce
podkategorie: města a obce
lokalita: Německo
GPS: 49°0'53.099"N, 13°13'59.483"E

popis objektu:
Největší město Bavorského lesa ve vládním obvodu Dolní Bavorsko, v zemském okrese Regen na říčce Řezné. Vznikl v roku 1255, dominantou města je novogotický kostel sv. Mikuláše z roku 1892 s 82 m vysokou věží, hradištní opevnění. Leží na soutoku Velkého a malého Regenu. Ve městě pracuje několik sklářských hutí. Od roku 1972 jsou to státem uznané klimatické lázně. Městem prochází železniční trať 905 z Plattlingu do Bayerisch Eisenstein, ze které zde odbočuje trať 906 do Grafenau a trať 907 do Bodenmais. Na těchto železničních tratích poskytuje řádnou osobní přepravu výhradně soukromý přepravce pod označením WaldBahn.

stručně

název: Jankovec Jaroslav
kategorie: kultura a památky
podkategorie: osobnosti
lokalita: vimpersko
GPS: 49°7'34.477"N, 13°52'57.210"E

popis objektu:
Jaroslav Jankovec (26.dubna 1896, Malenice - 6.září 1961, Praha) byl český dirigent a skladatel. Narodil se v šumavských Malenicích, vyrůstal v muzikantsky nadané rodině, navštěvoval nižší reálku v Českých Budějovicích a učitelský ústav v Příbrami. Po krátkém pedagogickém působení studoval na pražské konzervatoři hru na varhany a v letech 1916-1918 dokonce skladbu u slovutného prof. Jaroslava Křičky. Zpočátku si přivydělával zpíváním ve sboru Vinohradského divadla a hraním při němých filmech v různých biografech. Profesionální uměleckou dráhu nastoupil jako korepetitor, nejprve u kočovných divadelních společností a od roku 1920 ve smíchovské aréně, kde brzy povýšil na dirigenta a začal uplatňovat své kompoziční umění, kterým se jako autor operet a populárních písní proslavil nejvíce. Jeho hlavním působištěm až na tříleté přerušení, kdy působil ve smíchovském Švandově divadle, bylo od roku 1930 až do jeho penzionování v 50. letech Tylovo divadlo jinak také Divadlo na Fidlovačce v Nuslích. Zde docílil prvního velkého úspěchu uvedením operety Na svatou Annu, která se v Nuslích hrála dvětsekrát. Pro nuselské divadlo napsal Jankovec desítky operet a zpěvoher, které uváděly i mimopražské scény. Z těch nejznámějších jmenujme alespoň "Srdce v rákosí", "Nikde není posvícení", "Na tom našem dvoře", "Usnul v pyramidě" a jeho poslední z roku 1954 "Tak žil a hrál nám Kmoch". Některé jeho operety byly převedeny do Hudebního divadla v Karlíně a hrály se ještě v 70. letech. Při zpěvu písní "Když jaro zaťuká", "Kapelo, zahraj mi tu polku hezky od podlahy" nebo "Zahraj mi tu moji" si vzpomeňte na svého slavného rodáka, který je psal také pro Vás.

stručně

název: Pleskot Jiří
kategorie: kultura a památky
podkategorie: osobnosti
lokalita: vimpersko
GPS: 49°7'34.477"N, 13°52'57.210"E

popis objektu:
Jiří Pleskot (3.května 1922, Milostín u Rakovníka - 1.prosince 1997, Praha) byl český herec. Po válečném totálním nasazení v dolech studoval od roku 1945 na filosofické fakultě University Karlovy v Praze obor estetika a dějiny umění. Láska k divadlu ho však přivedla k herectví, kterému se věnoval po celý další život. Po krátkých angažmá v divadlech v Mladé Boleslavi a v Hradci Králové působil od roku 1952 do roku 1988 (byl řádným, později po odchodu do důchodu pouze hostujícím členem hereckého souboru) v Divadle na Vinohradech, kde vytvořil přes 120 rolí. Jeho hereckých schopností využil hojně i film a televize, kde zejména v 60.- 80. letech vytvořil mnoho zajímavých postav, které vycházely i z jeho lidských vlastností - vždy byl za člověka laskavého, inteligentního a moudrého. Mezi jeho nejznámější filmové role patří, mimo jiné, ztvárnění postavy prezidenta Edvarda Beneše v dvojsnímku Otakara Vávry Dny zrady a ve filmu Sokolovo. Také zabodoval v roli otce Doubravky ve filmu Léto s kovbojem. Jednalo se humanitně vzdělaného herce, který vystudoval divadelní vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Ač původem rodák z Rakovnicka, žijící a pracující v Praze, našel zalíbení v obci Malenice a to díky svým přátelům (Zdeněk Podskalský, Jaroslav Pešek a další). Aby byl těmto přátelům nablízku, zakoupil v polovině 70. let minulého století starobylou chalupu (původně první malenickou školu), tu se svou ženou (Olgou Čuříkovou - televizní a rozhlasová hlasatelka) zrekonstruoval a až do jeho smrti se stala jeho opravdovým domovem. Proto se sousedící hřbitov u kostela sv. Jakuba, který tak miloval, stal dle jeho přání i místem jeho posledního odpočinku. Chtěl být i po smrti "doma a mezi svými."

stručně

název: Jirásková Jiřina
kategorie: kultura a památky
podkategorie: osobnosti
lokalita: vimpersko
GPS: 49°7'34.477"N, 13°52'57.210"E

popis objektu:
Jiřina Jirásková (17.února 1931, Praha) je česká herečka. Vystudovala Pražskou konzervatoř, kam přešla z řádového gymnázia. Po absolvování konzervatoře hrála rok v Hradci Králové, v roce 1951 se stala členkou pražského Divadla na Vinohradech a v něm působí dodnes. Od 30. května 1990 do 30. června 2000 zde také zastávala funkci ředitelky. V 60. letech objevil její komediální talent režisér Zdeněk Podskalský. V 70. letech ale pro ni nastala nucená přestávka na jevišti i před kamerou díky komunistickému režimu. Na filmové plátno se vrátila v roce 1983 rolí zdravotní sestry na venkovském obvodě ve filmu Karla Kachyni Sestřičky. Jejím prvním mužem byl herec Jiří Pleskot, který jezdil na chalupu do šumavské vesničky Malenice. Jejím druhým manželem byl filmový a televizní režisér Zdeněk Podskalský, který z Malenic pocházel a rád se do rodného kraje vracel.

stručně

název: Kühn Pavel
kategorie: kultura a památky
podkategorie: osobnosti
lokalita: vimpersko
GPS: 49°7'34.477"N, 13°52'57.210"E

popis objektu:
Pavel Kühn (7.července 1938, Praha - 5.ledna 2003, Praha) byl český sbormistr, který během více než čtyřicetileté sbormistrovské kariéry nahrál se svým smíšeným sborem více než 30 dlouhohrajících gramofonových desek a filmových soundtracků. Vynikal zvláště v interpretaci romantické a soudobé hudby. Jeho školou prošli skoro všichni významní členové pražských sborů. Pavel Kühn se narodil v Praze jako syn sbormistra Jana Kühna a operní pěvkyně Markéty. Pěveckou dráhu začal Kühn v dětském sboru svých rodičů, kteří byli zakladateli a sbormistry nejen Českého pěveckého (později Pražského filharmonického) sboru, ale i Kühnova dětského sboru. Již jako devítiletý se podílel na sólových partiích nahrávky hudebního doprovodu Václava Trojana k prvnímu českému celovečernímu loutkovému filmu Špalíček. Ještě za studií na Akademii múzických umění (AMU) se začal sám uplatňovat v roli sbormistra, a to s komorním ansámblem třiatřiceti dívek ve věku od 16 do 18 let, které již odrostly z otcova dětského sboru, ale stále měly zájem zpívat. Tak vznikl základ budoucího smíšeného tělesa, které se poprvé publiku představilo v roce 1958 samostatným koncertem v Městské knihovně v Praze. Jako hudební režisér pak působil v rozhlase i v Supraphonu. Jeho profesionální dráha je však spojena především s Kühnovým smíšeným sborem, jejž roku 1959 založil. Sbor spolupracoval s významnými domácími i zahraničními orchestry, natočil pod Kühnovým vedením více než třicet dlouhohrajících desek a filmových soundtracků - mezi nimi například k filmům Františka Vláčila Markéta Lazarová a Údolí včel. Umění jeho sboristů inspirovalo mnohé skladatele, mezi nimi i Bohuslava Martinů, který v posledním roce svého života zkomponoval pro tehdy čerstvě založený sbor kantátu Mikeš z hor. Kühnův smíšený sbor vystupoval se symfonickými tělesy například v Amsterodamu, Curychu a Tel Avivu a zpíval pod taktovkou řady světových dirigentů. Rozsáhlý repertoár sboru sahá od renesanční tvorby až po světovou hudbu dvacátého století. Se svým sborem spolupracoval od začátku 60. let s orchestry Václava Hybše a Václava Zahradníka, později též s orchestrem Ladislava Štaidla. V roce 2000 obdržel Evropskou cenu Gustava Mahlera, udělovanou sdružením Evropská unie umění. Život Pavla Kühna byl výrazně spjat se šumavskou obcí Malenice. Od roku 1981, kdy v Malenicích koupil chalupu, ji pravidelně navštěvoval a poslední dva roky svého pestrého života měl v obci i trvalý pobyt. Byl u zrodu Sdružené obce baráčníků Malenice a stal se i jejím prvním rychtářem. Byl předsedou správní rady Nadačního fondu „Prvosenka“ při ZŠ Malenice.

Šumava.cz