sv. Kilián, Přeštice
popis objektu:
Jedna z řady náměstních soch v Přešticích - socha svatého Kiliána v biskupském rouchu, pravicí žehnající, stojí na východní straně náměstí a nese latinský nápis z r. 1784, který v překladu znamená: „Svatý Kilián v nebezpečenství ohně města Přeštic ustavičný zástupce a ochránce.“ 8.července 1590 na den sv. Kiliána „vypukl o třetí hodině odpolední v Přešticích strašný požár, kterýž za dvě hodiny celé město i s Pohořkem strávil. Shořela tenkrát radnice se všemi spisy a knihami, škola, špitál, věž kostelní se zvony … Tento den, v němž metla navštívení Božího tak citelně se dotkla zdejšího obyvatelstva, povždy zde v živé zůstal paměti … Zbožná mysl Přeštičanů sama tento den zasvětila, takže v den sv. Kiliana bez všech dalších okolností samo sebou ve svátek pro Přeštice zasvěcený se proměnil, a až do roku 1954 se světil.“ Každoročně se v ten den nebo v neděli, která ku svátku přináležela, konala v Přešticích slavná bohoslužba, zakončená průvodem k soše na náměstí, při němž byl od roku 1728 nošen obraz téhož svatého. „Den ten byl každému ve městě dokonale svatým, a nikdo neopovažoval se nějakou prací jeho svěcení porušiti. Sv. Kilian býval ve dne v noci co ochrance proti ohni vzýván.“ Protože žádný z těchto požárů, které město přece čas od času navštěvovaly, již nenabyl tak zhoubného rozměru jako ten z roku 1590, přičítali přeštičtí tuto skutečnost přímluvám sv. Kiliána. Oficiálnímu svěcení tohoto svátku učinil přítrž až dvorní dekret z 21.ledna 1754 o snížení počtu církevních svátků. Konzervativnější měšťané to sice odmítali vzít na vědomí, většina však uposlechla a pracovala o někdejším svátku jako v jiný všední den. „Od té doby však téměř na každý rok na den svatého Kiliana se událo v Přešticích nějaké neštěstí, hořelo, burácela škodlivá bouře, bylo krupobití, hrom uhodil a zapálil, lidé přišli nešťastnou náhodou o život nebo k ourazu ap.“ Mnozí tím byli zvikláni a odhodláni svěcení tohoto dne obnovit. Další dvorní dekret z 27.července 1786 však pohrozil sesazením těch kněží, kteří by zrušené svátky přec hodlali světit. A tak zůstalo pouze na občanech, chtějí-li o jeden den více pracovat a vydělávat, či den sv. Kiliana tajně světit odpočinkem, modlitbami či dobrými skutky. K určitému uvolnění došlo až za časů císaře Františka, kdy se svátek sv. Kiliána v Přešticích opět obnovil v plném lesku a starodávné kráse. Město dokonce za tím účelem založilo zvláštní nadání. A tak ještě děkan Řičák se v roce 1864 zmiňuje, že „až podnes se tento svátek svědomitě světívá … a rušení téhož nikdy nezůstává bez potrestání.“
