popis objektu:
Město Volyně leží na řece Volyňce v okrese Strakonice v nadmořské výšce 461 m. První písemná zmínka o Volyni je z roku 1271 kdy byla majetkem pražské kapituly. Město vzniklo u brodu přes Volyňku jako knížecí hradiště někdy v 9. - 10. století. Roku 1299 byla Volyně povýšena na město. V první polovině 14. století bylo město kolonizačním střediskem volyňského újezdu a získalo řadu práv, mezi nimi i právo vařit pivo. V 15. a 16. století došlo ve městě k rozvoji řemesel a chovu ovcí, jeden z nejdůležitějších příjmů plynul městu také z dovozu soli do Čech. Po odklonu nejdůležitějších obchodních cest od města v 17. a 18. století se hospodářský růst města zastavil. Četné požáry, které Volyni v této době postihly, poškodily její středověký ráz. Město, které se původně skládalo ze dvou částí a dodnes má dochována dvě náměstí. Na horním náměstí stojí původně renesanční radnice z let 1501 - 1529. Uprostřed horního náměstí stojí mariánský sloup vztyčený v roce 1760. Na vršku severně od náměstí je dobře zachovaná gotická tvrz postavená na místě knížecího hradu. Dnes je v jejích prostorách umístěno městské muzeum. Současně s tvrzí byl v jejím těsném sousedství založen kostel Všech Svatých, který byl v letech 1460 - 1505 rozšířen na síňové dvoulodí s nestejně širokými loděmi. Na vrchu Malsička na jižním okraji města stojí hřbitovní kostel Proměnění Páně. Byl postaven podle návrhu V. Vogarelliho v letech 1580 - 1618. Prostor kostela, od něhož je pěkný výhled na město, je sklenut hřebínkovými klenbami. Ve městě žili také Židé - první židovští jednotlivci žili ve Volyni již před rokem 1500. Po roce 1520 se Židé začali usazovat v části města příznačně pojmenované Hradčany, v témže století byla založena i židovská obec. Na Hradčanech byl založen i židovský hřbitov, celá čtvrť byla v té době mimo obvod města. S rozrůstáním židovského osídlení ve Volyni vyvstala potřeba přemístění celého ghetta, neboť Židé nesměli být přes noc ve městě spolu s křesťanskými obyvateli a byli nuceni žít pohromadě v ohraničených místech jim vykázaných, v ghettech a staré nedostačovalo. Volyňští Židé zakoupili místo pro nové ghetto, uprostřed něhož postavili v letech 1838–1840 synagogu, která byla roku 1890 renovována. Vlastní synagoga je jedna z mála synagog empírového typu, stavebně velmi vzácná. V roce 1849 byly zrušeny zákony omezující počet židovských sňatků (dříve se směl oženit jen nejstarší syn) a zákon omezující právo volného pohybu a usídlování Židů v libovolných místech. V této době, kdy se průmysl začal bouřlivě rozvíjet, hledali Židé, většinou obchodníci, uplatnění ve velkých městech. Po roce 1890 venkov opustili téměř všichni Židé produktivního věku se svými rodinami a židovské obce na venkově začaly silně upadat. V důsledků toho docházelo na venkově ke slučování upadajících obcí. Tímto způsobem zanikly obce např. v Hošticích, Vlachovo Březí nebo v Dubu u Vodňan. Majetek obcí byl rozprodán se smlouvou, že pokud budou synagoga nebo hřbitov rozbořeny, na jejich půdorysu bude zřízena zahrada, aby místo nebylo nijak znesvěceno. Historické jádro Volyně je od roku 1990 městskou památkovou zónou. Město má dvě střední školy, jednu vyšší odbornou a proto v něm přebývá během školního roku značné množství studentů. Významným rodákem města Volyně je český národohospodář Josef Kaizl. Pocházeli odtud i architekt Josef Niklas a literární kritik Antonín Matěj Píša.
