Šumavský rozcestník

stručně

název: pomník padlých WWI, Nový Dvůr
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: churáňo-zadovsko
GPS: 49°4'37.379"N, 13°39'39.683"E

popis objektu:
Památník padlým v první světové válce z Nového Dvora.

stručně

název: pomník padlých WWI, Úbislav
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: churáňo-zadovsko
GPS: 49°7'16.726"N, 13°40'4.591"E

popis objektu:
Památník padlým v první světové válce z Úbislavi.

stručně

název: pomník padlých WWI, Čkyně
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: vimpersko
GPS: 49°6'54.548"N, 13°49'43.755"E

popis objektu:
Bezkonkurenčně nejkrásnější šumavský památník padlým v první světové válce a zemřelým legionářům ve Čkyni obsahuje dokonce zem z bojišť! Z italského Doss Alto a z bodákového zákopu francouzského bojiště u Verdunu.

stručně

název: památník Charles Havlat
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: volarsko
GPS: 48°54'41.117"N, 13°50'58.794"E

popis objektu:
Památník na které je napsáno: "Památník připomíná jak současné, tak i budoucím generacím tragickou smrt vojáka, ke které došlo v těchto místech na samém sklonku druhé světové války. Ve druhé polovině dubna 1945 zasazovaly spojenecké armády hitlerovcům jeden smrtelný úder za druhým. Jihozápadním Čechám přinesla osvobození 3. americká armáda generála G. S. Pattona, konkrétně V. a XII. sbor, který byl její součástí. Rozkaz k zahájení útoku na území našeho státu vydal generál Eisenhower 4. 5. 2945. Již následujícího dopoledne zahájily oba sbory svůj bojový postup od Aše po Český Krumlov v délce 350 km. Úsek od železné Rudy po Dolní Dvořiště spadal do kompetence XII. sboru, kterému velel genmjr. S. Leroy Irwin. Oblast od Strážného ve směru do prachatického a vimperského regionu byla svěřena jednotkám 5. pěší divize - Red Diamond, která nesla ve svém znaku červený kosočtverec. Severní úsek byl svěřen 2. pěšímu pluku, který bylo posílen ještě dalšímu připojenými divizními jednotkami. Jednalo se o 737. tankový prapor a 803. protitankový prapor. V tomto složení byly osvobozeny 4. a 5.5. Lenora i Volary a další obce regionu. Dne 7.5. přibližně 07.45 obdržel 803. protitankový prapor - který nesl ve svém znaku hlavu panthera drtícího v tlamě nepřátelský tank - rozkaz k prozkoumání dalších pozic německé armády. Úkolem byla pověřena 2. a 3. četa průzkumné roty pod velením poručíka Donald T.Warrena. Obě čety postupovaly v tandemu po silnici z Volar do Lenory. V místech, kde dnes stojí památník, napadli kolonu příslušníci 11. pancéřové divize SS, kteří se skrývali v okolních lesích podél silnice. Svobodník Charles Havlat sedící v prvním jeepu byl okamžitě zabit a další čtyři členové posádky obrněného kolového vozu M8 bylo lehce a těžce zraněni po zásahu pancéřovou pěstí. Střelba na obou stranách utichla pouhých deset minut před nabytím platnosti Remešské dohody. Ta stanovila zastavení bojů na všech frontách v Evropě na 8.30 hodin. Obě válčící strany zprávu obdržely opožděně až v posledním okamžiku. Ve svém důsledku však toto opomenutí přineslo zcela zbytečnou smrt amerického vojáka. Byla o to tragičtější, že ztratil svůj život při osvobození země, z které pocházeli jeho předkové. Čechoameričan Charles Havlat se narodil 10.11. 1910 jako první syn Havlatů v Dorchesteru, z zemědělském státě Nebraska. Prarodiče pocházeli z Moravy z obcí poblíž Osové Bitýšky. Spolu s ním sloužil v témže praporu jeho mladší bratr Rudolph. I nejmladší z bratrů Adolph ukončil válečné tažení v Německu. Pro bližší poznání země jejich předků a za její osvobození od fašistického teroru a nadvlády však Charles položil to nejcennější - svůj život. Místo jeho věčného odpočinku leží ve Francii v Lotrinsku na hřbitově v Saint-Avold. Zde pod číslem hrobu 75 sní svůj věčný sen spolu s dalšími desetitisíci kamarády, kteří také položili své životy na rozsáhlém evropském bojišti. Návrh na postavení pomníku inicioval pan Radim Košíček z Vlachova Březí společně se členy Militar Car Clubu z Plzně. O vlastní realizaci této památky se zasloužilo město Volary a zastupitelstvo města. Pomník byl slavnostně odhalen 4.května 2002. Čest jeho památce."

stručně

název: pamětní deska Bartík - Kalina, Stachy
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: churáňo-zadovsko
GPS: 49°6'6.128"N, 13°39'59.083"E

popis objektu:
Pamětní deska na budově radnice s nápisem: "gen. Václav Kalina 26.9.1896 - 10.10.1946, gen. Josef Bartik 30.6.1897 - 18.5.1968. Významným osobnostem I. a II. československého odboje rodná obec."

stručně

název: fara Stachy
kategorie: kultura a památky
podkategorie: fary
lokalita: churáňo-zadovsko
GPS: 49°6'5.963"N, 13°39'59.69"E

popis objektu:
Budova renesanční fary s mansardovou střechou na náměstí dnes slouží jako radnice. Dochoval se na ní renesanční portál se dvěma erby.

stručně

název: Světák z Podlesí, Karel Klostermann
kategorie: kultura a památky
podkategorie: literatura
lokalita: churáňo-zadovsko
GPS: 49°6'6.455"N, 13°39'59.704"E

popis objektu:
Román Karela Klostermann aje příběhem muže, který se ze světa vrací do rodného Pošumaví (předlohou je městečko Stachy) a chce zde hospodařit. Je však stíhán nezdarem a odchází znovu do světa. Za tento román autor Karel Klostermann obdržel v roce 1905 výroční cenu za literaturu od České akademie, v témže roce byl vydán v nakladatelství J. R. Vilímka. Toto vydání je druhým vydáním od roku 1905, knize byl ponechán původní kouzelný Klostermanovský jazyk a je doplněna barevnými ilustracemi Josefa Černého. Stašsko bylo poslední tradičně českou oblastí, zatímco jižním a západním směrem už převládalo německé obyvatelstvo. Lidé se tady původně živili sklářstvím a výrobou dřevěných předmětů (například dřeváků či šindelů), ale obživy nebylo v relativně hustě osídleném kraji dost, a tak obyvatelé odcházeli za prací do světa. Někteří z nich tam pak pracovali jako cirkusoví umělci a hudebníci.

stručně

název: Cirkus Humberto - Eduard Bass
kategorie: kultura a památky
podkategorie: literatura
lokalita: churáňo-zadovsko
GPS: 49°6'6.455"N, 13°39'59.704"E

popis objektu:
Román Eduarda Basse z cirkusového prostředí líčí osudy tří generací cirkusu Humberto od 60. let 19. stol. až po 1. čtvrtinu 20. stol. Ústřední postavou je Václav Karas z pošumavské vesnice Horní Sněžná, který spolu se svým otcem, jenž je zedníkem a hledá práci v cizině, zakotví v Hamburku u cirkusu Humberto. Předlohou byly obyvatelé stašska (Čábuze, Stachy a okolí), kteří se původně živili sklářstvím a výrobou dřevěných předmětů (například dřeváků či šindelů), ale obživy nebylo v relativně hustě osídleném kraji dost, a tak obyvatelé odcházeli za prací do světa. Někteří z nich tam pak pracovali cirkusoví umělci a hudebníci. A právě jedna tato postava - otec Karas pracuje v partě stavěčů a hraje v cirkusové kapele, zatímco jeho syn, kterému všichni říkají Vašku, se celý den pohybuje mezi zvěří a v manéži. Nebojí se žádné práce a námahy a brzy si osvojí dovednosti několika cirkusových profesí. Stane se úspěšným krasojezdcem, artistou i krotitelem. Přestože je zamilován do hamburské dívky Růženky, ožení se s dcerou ředitele, Helenkou Berwitzovou, které se tímto sňatkem také rozplývá sen o dávném příteli z dětství Paolu Romeovi. S cirkusem jako jeho šéf prožije dobu slávy i úpadku a po velké hospodářské krizi kdy je nucen chátrající cirkus prodat, se stane ředitelem pražského varieté, které za 15 let přivede mezi nejlepší podniky svého druhu v Evropě. Mrzí ho nezájem syna Petra Antonína o cirkusovou práci, který je nadaným matematikem. Zadostiučinění pak nalézá v talentu své vnučky, která nastoupila úspěšnou dráhu tanečnice, v čemž ji děda všestranně podporuje. Vylíčení osudu Václava Karase však tvoří pouze kostru rozsáhlého epického díla, v němž vystupují desítky postav různých národností. Mnohotvárný obraz cirkusového prostředí pak dotváří výrazné lidské typy. Např. starý Malina, Kerholec, účastník revolučního roku 1848 Jan Bureš, který učil malého Vaška k lásce k rodné řeči a literatuře, krotitel Gambier, ošetřovatel slonů Ind Arr-Šehir, kuchař Vosátko, Vaškův sok Paolo Romeo, ředitel Petr Berwitz a jeho žena Anežka, Vaškova manželka a krasojezdkyně Helenka a jejich syn Petr Antonín. Tato románová kronika je dokonalou znalostí cirkusového prostředí, je ale také oslavou českého člověka, jeho píle, tvůrčích schopností a podnikavosti ve světě, čímž v podstatě Bass vyjadřuje důvěru v budoucnost národa, protože dílo vzniklo za okupace v roce 1941.

Šumava.cz