Šumava: špičácko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Horské rekreační středisko pod stejnojmennou horou, železniční tunel 1748 m dlouhý, areál sjezdového lyžování, lanová drána na Pancíř, křižovatka turistických cest, východisko na Černé a Čertovo jezero.
Vodní turistika je na Šumavě velmi oblíbenou sportovní aktivitou. Vodáci každoročně tmelí své party při sjíždění vodních toků. Kanoistika s sebou přináší nejen sjíždění na různých druzích lodí, ale i poznávání okolní přírody podél vodního toku a jiné turistické atrakce. Region Šumava milovníkům vody nabízí mírné až středně tekoucí vodní toky nebo vodní hladiny. Na šumavských řekách si můžete zapůjčit nejen kánoe, kajak ale také raft. Samozřejmě s příslušenstvím nezbytným pro sjíždění řek a dopravou na počátek plavby a poté Vás vyzvednou na jejím konci. Pokud nebudete mít dostatek místa pro svou bagáž, můžete využít služby k jejich přepravě do dalšího kempu. Nejvíce láká Vltava, ale vůbec opomíjená není Otava. Pro začátečníky a milovníky přírody je atraktivní Vltavský luh – meandry před začátkem vodní nádrže Lipno. Podobnou plavbu nabízí i řeka Regen. Stojaté vody Lipna vyhovují surfařům, jachtařům. Zázemí naleznete nejen v kempech, ale i chatách, chalupách, penzionech, rodinných hotelích. Ty jsou vybavené a připravené přivítat, ubytovat a poskytnout zázemí nejen vodákům, ale i milovníky jiných sportů (cyklistika, pěší turistika, in-line, nordic walking). K výbavě běžně patří parkoviště, zahrady, zařízení pro děti, úschovny kol a lyží, společenské místnosti, kuchyňky, restaurace. O množství sněhu, o aktuálním stavu počasí na Šumavě se můžete informovat prostřednictvím netu pomocí šumavských web kamer. Velké množství turistických informací, informací o sportovním vyžití, o kultuře a historii přináší nejstarší šumavský net šumava.cz - http://www.sumava.cz/. O upravenosti běžeckých tratí on-line příznivce běžeckého lyžování informuje Bílá stopa. Na Šumavě si můžete poslechnout místní rádio Kiss Jižní Čechy, Rock Radio Šumava a projít se po místech kudy chodil Král Šumavy, nebo spisovatel Šumavy Karel Klostermann, který miloval horu Javorník na Šumavě.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Dováděly, křičely okolo ní děti Pavlíčkovy; žena, šukajíc po domě, chvílemi se u ní pozdržela, rozmlouvala s ní o dobytku, o nastávajících žních, o všem možném, co k věci, pro niž přišla, nijak nepřiléhalo.
„Och mladá," pravila mezi jiným, „věřte mi, vykašlat se na všecky muže! Za nic žádný nestojí, můj tak zrovna jako jiný! Kdyby jen za tím proutím byl došel, už tu mohl být; ale vsadila bych se, že zahnul někam do Dasného nebo do Bavorovic na pivo nebo na kořalku. Čert ho vezmi, neřáda ochlastaného. Samý kamarád je to..."
Tato slova dívku nepotěšila, avšak přesto nijak neprozradila, jak krutě rozmnožila její obavy.
Pokrčila pouze rameny.
„Jakáž pomoc!" prohodila a čekala...
Dočkala se. Pavlíček se vrátil domů ještě před polednem a divil se nemálo, spatřiv takového hostě. Byl to silný, ramenatý muž, asi čtyřicátník, nepříjemnéno, skoro odporného vzezření, nepřívětivého chování, jehož nezapřel ani jakousi nucenou žertovností. Když mu řekla příčinu své návštěvy, ušklíbl se, ukazuje dvě řady velkých žlutých zubů, a prohodil:
„Aj panenko, jakpak že vy poslíčkujete tomu vychrtlému ošustovi? To se přece málo hodí pro dceru Potužákovu; mohl si přijít sám..."
Blesk hněvu vyšlehl z očí dívčiných.
„Do toho vám nic není!" odsekla prudce; „poslal mě, protože tak uznal, a já jsem šla, protože jsem chtěla. Už jsem se načekala dost. Tři kapry mi vydejte bez dlouhých řečí a já půjdu, odkud jsem přišla."
Vycenil zase své pardálí zuby, vjel si špinavou pravicí do rozcuchaných, potem slepených vlasů a do hustých, přizrzlých vousů, kryjících bradu a líce.
„Aj, aj — to se podívejme, jak taková panenka umí poroučet!" pravil; „a což kdybych nedal, zlatoušku? Kdybych, dejme tomu, řekl, že nemám, že jsme jich nachytali málo a těch že jsme se už zbavili..."
„Pro mne!" skočila mu do řeči; „vzkazujete-li mu to, vyřídím mu váš vzkaz, ale bude vás to mrzet všechny. Chytili jste poslední rybu, to vám povídám já!"
Mluvila úsečně, s velkou rozhodností; bylo zjevno, že řeč jej porazila.
„Počkejte," odpověděl, „uvidím! Dobrá vůle je dobrá vůle. Tři kluky mu nedám, jen dva! Má jich dost; na žádného z nás jich nepřipadá víc!"
„Jen dejte tři, jak jste ujednali!"
„Namouduši, ať jsem zatracen, dám-li... mohu-li! Vyřiďte mu, že se musí spokojit..."
„Dobře tedy! Vyřídím mu to, nebude-li spokojen, odnesete si to vy. S Vojtou nejsou žerty, třeba byl mladý."
Konec byl, že jí dal dva kapry, pěkné, skoro dvoukilové, s nimiž odešla, zaobalivši je do mokrého pytle. Byla ráda, že se dostala z blízkosti tohoto člověka, z něhož kořalka odporně čpěla.
Dala se jinou cestou, vedoucí přímo do Blat; zůstavila vlevo hráz Zlivského rybníka a brala se místy, kde stojí nyní továrna na šamotové zboží, obešla rybník Pacák, zapadla do borového lesíka, z něhož se záhy zase vynořila, přešla hrází rybníku řečeného Knopr pod obecní hájovnou Překážkou, kde se otvírá pohled na Blata.
Ač bylo o polednách, pohled byl ponurý. Nebe zamračené, nikde jasného paprsku slunečního. Mlhy se valily nad širou rovinou, v husté chuchvalce se kupily, modré hory na dalekém obzoru šerým hávem zastíraly, ba, samé blízké dědiny v mračný, němý vír svých kruhů pohlcovaly. Tu a tam vynořil se z šerého příboje ojedinělý strom, jenž jako by se potácel, zase zmizel v záhybech ohromného pláště; onde celé řady a skupiny vrb a topolů nebo houštiny nízkých křovin vystupovaly, na krátké chvíle se objevovaly očím a zase se ztrácely, podobné beztvárným, příšerným fantomům. Co za nimi, co dál, to nic, bez konce šedé šero, v němž splývaly země i nebe, všechen obzor, všechen předmět...
Apolena sestupovala po mírném svahu k trati tudy vedené, přeběhla ji, brala se bahnitou cestou k Vomáčce, baštýrně to na břehu Soudného potoka, za vysokými topoly se kryjící.
Napravo i nalevo zelené louky, jichž tráva, ač před nedávnem pokosena, už zase bujně vyrůstala, vodotok jeden za druhým, tu podle sebe stékající, onde křižující se, vesměs vysokým, hustým rákosím zarostlé, mezi nimiž jako inkoust černé vody jedva prostupovaly. Dva mosty přešla dívka, u samé Vomáčky třetí, přes Soudný potok se klenoucí.