popis objektu:
Petr Chelčický (1390, Chelčice u Vodňan – 1460) byl spisovatel, překladatel a radikální český náboženský a sociální myslitel. Nejvýznamnější myslitel a zároveň nejzajímavější česká postava 15. Století. Nejsou dochovaná žádná fakta, z kterých by mohli historici vycházet. Neznáme s určitostí dodnes ani datum, ani místo jeho narození. Je však jisté, že se narodil někdy v posledním dvacetiletí 14. stol. Pravděpodobně to byl svobodný sedlák nebo drobný zeman, který větší část svého života strávil v jihočeské vsi Chelčice. První historicky doloženou informací o Chelčickém je jeho návštěva Prahy v roce 1410. Již po této návštěvě bylo vidět, že je Chelčický svérázný a samostatný člověk, který se nevzdává nároku na volný úsudek a neostýchá se vyslovit své názory, odlišné od názorů jeho učitele. Chelčický však do Prahy nepřijel kvůli universitě. Neuměl latinsky a tak by se nemohl stát ani studentem ani knězem. Přesvědčení o nutnosti nápravy církve a života vůbec. Jeho hlavním cílem byla v té době Betlémská kaple. Není sice jisté, jestli se Chelčický osobně znal s Janem Husem, znal se ale s mnohými z jeho přívrženců, například s Martinem z Volyně a Jakoubkem ze Stříbra. Jejich prostřednictvím se také seznámil se spisy náboženského charakteru, které ho obeznámily s názory anglického teologa Johna Wyclifa žijícího v letech 1320-1384. Největší vliv měl na něj pravděpodobně M. Jan Protiva z Nové Vsi, někdejší Husův přívrženec, později jeho zuřivý odpůrce. V té době probíhal tzv. chiliasmus (očekávání konce pozemského života, příchodu Spasitele a jeho tisíciletého panování) – byla to doba, kdy mělo náboženské hnutí vliv na vývoj husitských válek. Petr Chelčický byl ale jako stoupenec nenásilí proti ozbrojenému boji, proto se s tábority, kteří stáli v čele revolučního hnutí a s jejichž ideami o nutnosti nápravy církve se nejprve ztotožňoval, nakonec rozešel a kritizoval je stejně ostře jako ostatní husitské směry a katolíky. Své myšlenky Petr Chelčický formuloval ve svých spisech O boji duchovním, Sieť viery pravé, O trojiem lidu a Postila. Od samého začátku se drží biblické zásady lásky a neodporování zlu. Jako člověk venkova si velice dobře uvědomoval, jaké strádání přinášejí války- i když jsou vedeny za spravedlivou věc- obyčejným lidem. Ve svém názoru byl pak ještě více utvrzen, když patnáctiletý boj radikálních husitů nakonec skončil porážkou. I to Chelčického přimělo k odmítání jakéhokoli násilí a prosazování myšlenky, že oprávněný je pouze „boj duchovní“, k němuž se křesťan uchyluje tehdy, když je vystaven ďáblovým nástrahám. Kritizoval pohodlný život bohatých měšťanů, odmítal výhody duchovenstva a šlechty, které vyplývaly pouze z jejich společenského postavení. V zásadě se Chelčický stavěl proti společenské nerovnosti jako jevu odporujícímu Kristovu zákonu. Nesouhlasil také s vyšším vzděláním, v němž viděl jednu z příčin prohlubování společenských rozdílů. Podobně jako Jan Hus ostře útočil na zkaženost katolické církve, kupčení s vírou, zaměnění duchovních hodnot za dobré jídlo, pohodlné obydlí, okázalý oděv a další hmotné požitky. Chelčického názory se po skončení husitských válek, které skončily porážkou táborských vojsk 30.5.1434 u Lipan, staly východiskem jednoty bratrské, menšinové reformační církve, která se později, po Chelčického smrti, zabývala budováním malých společenství vzájemné služby, na výchovu a školství a svým písemnictvím (písně, Bible kralická) obohatila českou kulturu.
