Šumavský rozcestník: Šedivý Alois, plk. letec 311 Sqdn. RAF

Šedivý Alois, plk. letec 311 Sqdn. RAF

Šumava.cz
rozcestník
vojenské
vojáci
Šedivý Alois, plk. letec 311 Sqdn. RAF

detailní info

kategorie: vojenské / vojáci
lokalita: vimpersko
GPS: 49°8'23.339"N, 13°51'35.484"E

popis

Plk. Alois Šedivý (25.května 1915, Hlinsko - 16.září 1990, Adelaide) český bojový pilot RAF služebním číslem 787248 (115517), nositel nejvyšších britských leteckých vyznamenání - záslužný letecký kříž DFC a záslužná letecký medaile DFM. Alois Šedivý byl jediným potomkem četnického strážmistra Aloise Šedivého a Marie Šedivé, rozené Lukešové. Brzy osiřel - otec padl za 1. světové války, matka dne 27. června 1918 podlehla tuberkulóze a je pohřbena v Malenicích. Malého Aloise se ujali prarodiče Marie a Josef Lukešovi ve Zlešicích. V Malenicích navštěvoval obecnou školu, měšťanku absolvoval ve Volyni. Vyučil se ve známém strojařském podniku Kolben - Daněk v Praze. V učení pokračoval na Státní průmyslové škole v Českých Budějovicích a stal se automechanikem. V roce 1934 si podal přihlášku do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově. Dvouletou školu ukončil s hodnocením výtečný a získal kvalifikaci pilota dvoumístných letounů. Dne 1. října 1936 narukoval na vojnu do Kbel u Prahy k Leteckému pluku T. G. Masaryka. Posléze konal službu pilota dvoumístných Letovů Š-328 u letky v Milovicích. V roce 1938 byl jmenován polním pilotem. Po dalším zvýšení kvalifikace a po absolvování kurzu nočního létání se stal pilotem dvoumotorových těžkých bombardovacích Blochů MB-200 u 81. bombardovací letky leteckého pluku 5 v Brně. Po okupaci utekl 14.července 1939 přes Polsko a Francii do Anglie (po prezentaci na konzulátu v Krakově odplul do Francie, 1.srpna 1939, po vyvázání z poměru vůči Cizinecké legii se dostal do Francie). Od 1.prosince 1939 byl Alois Šedivý povýšen do francouzské hodnosti Caporal-Chef. Přeškolení na francouzskou techniku prodělával A. Šedivý a jeho kamarádi na letištích Avord, Istres a Chateaurox nebo Tours. Zde většinou létali s Potezy 63 nebo Potezy 630, což byly lehké dvoumotorové bombardéry se zatahovacími podvozky a stavitelnými vrtulemi. Poměrně zastaralé stroje, u nichž Čechoslováci oceňovali pouze jejich velkou stoupavost. Podobně jako většina čs. bombardovacích pilotů se na frontu již nedostala a po jejím francouzském zhroucení se dostali z přístavu Bordeaux do Británie. Do svazku RAF byl Alois Šedivý přijat, ostatně jako ostatní, do nejnižší hodnosti AC 2 t.j. prostý vojín. Později toto zařazení bylo změněno, zatím alespoň na hodnost sergeant. Alois Šedivý se stal příslušníkem RAF 24. 7. 1940 a na letecké základně v Honingtonu byl jedním ze zakládajích příslušníků 311. čs. bombardovací perutě. Na dvoumotorových Wellingtonech vykonal A. Šedivý 40 nočních bombardovacích náletů na Německo a jím okupovaná území.V krátkém čase byl vyznamenán Čs. medaili za chrabrost a třikrát Čs. válečným křížem a byl několikrát povýšen. Poprvé do důstojnické hodnosti byl povýšen 6. 3. 1941 do hodnosti P/O Pilot Officer. Operační turnus, čítající předepsaných 200 hodin se mu podařilo dokončit jako jednomu z prvních příslušníků 311. perutě, přičemž pravděpodobnost přežití dvousethodinového turnusu u tehdejšího Bomber Command činila pouhých 12 %... V rámci předepsaného odpočinku pak přešel k operačně výcvikové letce do East Wrethamu, kde pak naučil mladé letce mnoho z toho, co se sám musel tvrdě učit nad Německem. Poté se opět vrátil k operační činnosti. Protože 311. peruť byla mezitím přemístěna k Velitelství pobřežního letectva (Coastal Command) a dostala výkonné čtyřmotorové Liberatory, absolvoval i on přeškolení na tyto stroje. Operační výcvik (i záložních posádek) probíhal na Bahamských ostrovech v Nassau. Zdejší výcvik absolvoval jako jeden z prvních a po jeho dokončení byl povýšen a vrátil se zpět do Británie, kde 10. 12. 1943 znovu nastoupil službu u 311. čs. perutě, která již operovala s Liberatory ze základny Beaulieu. Následovala série operací, které měly převážně charakter protiponorkových hlídek nad Biskajským průlivem, Severním mořem i Baltem. V rámci Coastal Command vykonal celkem 39 operací a provedl celkem čtyři útoky na nepřátelské ponorky, jeden na ponorku japonskou dislokovanou ve Francii. Jako jednomu z hrstky kapitánů 311. perutě mu bylo oficiálně přiznáno potopení německé ponorky U-1060 u ostrova Fleina 29. října 1944. Dne 7.září 1944 byl jmenován velitelem A-letky 311. Perutě, byl povýšen do britské hodnosti S/Ldr- Sguardon Leader (major). Kromě dalších vyznamenání obdržel vysoce ceněné DFM A DFC a stal se tak jedním z pouhých tří čs. letců, kteří tato vyznamenání dostali obě dvě. (DFM-Distinguished Flying Medal - Záslužná letecká medaile). (DFC - Distinguished Flying Cross - Záslužný letecký kříž). Čtyřikráte pak československý válečný kříž a další vyznamenání. Vykonal celkem osmdesát bojových akcí u Bombardovacího letectva - Bomber Command (v letech 1940-42) a u Pobřežního letectva - Coastal Command (v letech 1943-45). Stal se živou kronikou 311. československé perutě v RAF. Létal všechny typy letounů jimiž postupně disponovala její operační i výcviková část. Stal se tak jediným čs. kapitánem letounu, který zaútočil na japonskou ponorku a jedním z pouhých pěti, kteří mají na kontě potvrzené potopení ponorky německé! Byl také jedním ze tří československých letců, kteří obdrželi obě zmíněná nejvyšší britská letecká vyznamenání - záslužný letecký kříž DFC a záslužnou leteckou medaily DFM. Po skončení války, pracoval na dokončení posledního úkolu 311. perutě - převozu kamarádů repatriantů a materiálu z Anglie domů, byl 1.února 1946 jmenován velitelem 1. letky právě vzniklého leteckého pluku 25 v Havlíčkově Brodě. Po skončení války se vrátil do Zlešic. Alois Šedivý odešel z armády pro nepříznivé platové podmínky a usiloval o uplatnění v lépe placeném civilním letectví. Oženil se se Soniou Ellisovou (narozenou 1. 8. 1919 v Belize, Britský Honduras), která se za ním přestěhovala z Anglie do Havlíčkova Brodu. Z Anglie si přivedl také čtyři děti, přičemž tři děti vyženil. Bydleli tehdy na zdejší adrese Rozkošská č.p. 320. Z Havlíčkova Brodu se pak s rodinou přestěhovali na adresu blíže ke svému budoucímu působišti: Ruzyně-letiště čp. 320 okres Praha-východ. Nastoupil k Ministerstvu dopravy jako vládní pilot. Mezi jeho klienty patřili státní představitelé a ministerští úředníci, především pak ministr zahraničí Jan Masaryk. Dne 22. dubna 1948 emigroval podruhé, nevrátil se ze služebního letu do Ženevy, který uskutečnil na stroji C-47 Skytrian-Dakota. Doma byl degradován a rodinu se mu podařilo shromáždit za velkých potíží opět v Anglii, kde 21. 2. 1949 opět nastoupil službu u RAF. Zde nastoupil do kapitánského kurzu pro dálkové lety a posléze k 511. peruti která z letiště Lyneham létala prakticky po celém světě. Vystřídal řadu posádek RAF i v zámoří, kam ho následovala početná rodina (Lybie, Kypr). Cvičil kadety RAF u různých škol základního výcviku. Létal dlouhé tratě s VIP klientelou t.j. britskými ministry, vládními úředníky. Celá rodina se nakonec usadila v Penzance na jihu Anglie. Mezitím se mu narodily ještě další dvě dcery. Nejvytíženější byl v době Suezské krize (1956), kdy jednotka létala tam s vojenským materiálem a zpět s raněnými parašutisty. Do penze odešel 25.května 1965 právě v den dosažení 50 roků v hodnosti Flight Lieutenant. Ještě v roce 1965 ukončil svou aktivní službu u letectva a přestěhoval se s rodinou do Austrálie (v Adelaide, ale krátce žil i na Novém Zélandu). Návratu svobody a demokracie do své staré vlasti se sice dožil, ale tento zlom si sotva uvědomoval, neboť v roce 1983 mu lékaři diagnostikovali Alzheimerovu chorobu, které v roce 1990 podlehl ve věku 75 let. Dne 21. května 2005 mu byla slavnostně odhalena pamětní deska na budově ZŠ Malenice.