Za první světové války si zřícenou část dobršského feudálního sídla – tvrze - koupil pan Josef Menčík, který byl potomkem vladyckého rodu, známý po celém okolí jako „rytíř Menčík“. Rytíř Menčík se pokusil zachránit starou tvrz před zkázou (původně byla v majetku bohatých Schwanzenbergů, ale po ničivém požáru prodali stavení právě Josefu Menčíkovi) a snažil se v ní žít jako středověký feudál. Z ciziny si přivezl brnění (které si nechal načerno propašovat z Francie), jezdil v něm po okolí, navštěvoval různé slavnosti a pouti a brzy se stal rázovitou figurou kraje pod Javorníkem, zvaného Podlesí. Podivínská postava nesla rysy Dona Quijota - sbíral také rozmanité starožitnosti a podařilo se mu shromáždit rozsáhlou kolekci, získal například staré varhany z hradního kostela na Rábí. Své polorozpadlé sídlo si zařídil podle svých představ o středověku a zval do něj jednotlivé návštěvníky i celé výpravy školních dětí. Jednou si děti dokonce všimly dřevěného krokodýla v hradním příkopu! Dřevěného krokodýla tam nechal Menčík udělat, aby připomněl Kryštofa Koce z Dobrše, který kdysi do Dobrše z daleké výpray přivezl skutečného krokodýla. Odmítal moderní vymoženosti, nevlastnil tedy žádnou elektroniku a k osvětlení využíval svíčky a pochodně. Proslulý byl svým pohostinstvím. Kromě své oddanosti rytířskému povolání budil pozornost spoluobčanů i netradičním způsobem stolování. Velice zajímavý byl i jeho hospodský rituál. Pokaždé, když odcházel z hospody, na jedno polknutí spolkl celého slanečka, zapil to korbelem rumu a na celou hospodu z plna hrdla hrozivě zařval! Měl přezdívku „fousatý táta“ nebo „poslední rytíř“ kterou naplnil v osudových zářijových dnech roku 1938. Když se podle Mnichovské dohody československé jednotky stáhly z hranic a německá armáda začala obsazovat pohraničí, vyjel rytíř Menčík na koni, v rytířské zbroji a s halapartnou proti německým tankům a postavil se jim na Šumavě až u Bučiny. S bláznivou odvahou se pokusil sám zastavit ocelovou armádu moderní doby. Němci mu neublížili, pravděpodobně ho považovali za blázna a nejspíše i díky jeho odvaze, že se proti nim rozjel na koni, ho propustili. Znárodnění se nevyhnulo ani jemu. O „svůj hrad“ přišel v roce 1945 a pár dní poté, 19. listopadu 1945 umírá ve věku 75 let na stáří a pravděpodobně i na příslovečné zlomené srdce. Leží pochován na místním hřbitůvku…
kategorie: instituce
/ šlechtické rody
lokalita: vimpersko
GPS: 49°9'18.919"N, 13°45'6.535"E
kategorie: kultura a památky
/ filmová místa
lokalita: vimpersko
GPS: 49°9'21"N 13°45'16"E
typ: apartmánový dům
lokalita: kašpersko
obec: Kašperské Hory
kapacita ubytování: 16
cena ubytování: od 350 Kč
typ: chalupa
lokalita: sušicko
obec: Annín
kapacita ubytování: 12
cena ubytování: od 250 Kč
kategorie: bankovní služby
/ bankomaty
lokalita: vimpersko
GPS: 49°8'9.57"N, 13°43'45.47"E
