Šumavský rozcestník: Náhořany

Náhořany

detailní info

kategorie: města a obce / města a obce
lokalita: vimpersko
GPS: 49°8'28.47"N, 13°49'45.269"E

popis

Vesnička Nahořany byla součástí volyňského újezdu a jako všechny vesnice v neúrodné a hustě zalesněné oblasti patřila ke Královskému hvozdu. Poprvé je obec zmíněna v listině české královny Elišky Přemyslovny z roku 1314, kde ji uděluje samosprávu. Král Jan Lucemburský potvrzuje listinou z roku 1316 všechna dříve daná privilegia a rozšiřuje je o právo honební. Královácká práva a svobody byly opakovaně konfirmovány českými panovníky. Roku 1361 nařídil český král a římský císař Karel IV. svobodným královským sedlákům, aby nadále odváděli stanovené platy na královský hrad Kašperk, jehož purkrabího učinil popravcem Prácheňského kraje. V důsledku zástavy hradu Kašperk v předhusitském období byli svobodní královští sedláci podřízeni hradu Hluboká. Nahořanští hospodáři odváděli panovníkovi, resp. držiteli hlubockého panství, stanovené poplatky a jejich privilegia udělená jim českými králi zůstávala zachována. V roce 1585 udělil císař Rudolf II. vsi volyňského újezdu do dědičného držení a zrušil veškerá jejich privilegia. Sedláci z Nahořan se stali ze svobodných královských sedláků vrchnostenskými poddanými. V 17. století pak náleží ves Nahořany ke lčovickému panství patřící Hodějovským z Hodějova. V roce 1622 je lčovické panství zkonfiskováno Janu Jiřímu Hodějovskému z Hodějova za účast v rebelii a novými držiteli se stávají v době pobělohorské Hýzrlové z Chodů. V poslední čtvrtině 18. století se lčovické panství ocitá v držení starého německého rodu pánů ze Sickingenu.V polovině 19. století dochází k výraznému hospodářskému vzestupu vesnického obyvatelstva. Sedláci zbohatnou a v polovině 19. století se rozhodnou k přestavbě svých usedlostí ve stylu tzv. jihočeského selského baroka, vynikajícího především výzdobou průčelních štítů. Přepychový "grunt" se stává znakem společenského postavení. V blízkých Zechovicích působil zednický mistr Jakub Bursa (1813-1884) z Vlachova Březí, který zde přestavoval a zdobil selské usedlosti. Při výzdobě, kterou nanášel bez nákresů přímo do omítky, použil ornament, pásy, pilastry, římsy, oblouky, rostliny a nápisy s letopočtem. V Nahořanech byly v této době takto přestavěny a upraveny zemědělské usedlosti s číslem popisným 1, 13, 15, 16 a 17 na návsi. Štíty lidového baroka jsou ale poměrně jednoduché, avšak tak krásné, že se Náhořany i okolní vesničky staly častým místem natáčení filmových záběrů (např. Trhák, Princezna ze mlejna).