Šumavský rozcestník: Hanzal Josef

Hanzal Josef

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: vimpersko
GPS: 49°4'6.415"N, 13°52'44.825"E

popis

Dr. Josef Hanzal CSc. (11. června 1934, Radhostice – 22. června 2002, Praha) byl český historik, archivář a zabýval se též publicistickou činností. Ve své badatelské činnosti se specializoval především na české dějiny od 17. do 20. století. Je autorem děl, jako jsou Od baroka k romantismu nebo Josef Pekař - Život a dílo, popularizačních prací Rekatolizace v Čechách - její smysl a význam, Antonín Švehla nebo Edvard Beneš. Josef Hanzal se narodil v Radhosticích na Prachaticku v rodině drobného zemědělce. Gymnázium vystudoval v Plané u Mariánských Lázní a maturoval tam v roce 1953. Měl to štěstí, že jako gymnazijního učitele poznal historika dr. Josefa Křivku, pozdějšího archiváře v Libochovicích, v Pátku nad Ohří a v Žitenicích u Litoměřic, s nímž ho po celý život pojilo upřímné přátelství. Po absolvování filosofické fakulty UK nastoupil do Libochovic jako archivář do zemědělsko-lesnického oddělení Státního archivu v Litoměřicích, kde pracoval (práce byla přerušen vojenskou základní službou) do roku 1962. Poté přešel do Archivu Univerzity Karlovy v Praze. V tomto archivu a v Historickém klubu, jehož jednatelem byl od roku 1965, pracoval až do jeho úřední likvidace na počátku 70. let. Měl to štěstí, že se osobně poznal s historiky: J. Werstadt, J. Slavík, J. Borovička, F. Kutnar, Z. Kalista aj. Na počátku 70. let 20. století přišel Josef Hanzal vlivem nastupující normalizace o zaměstnání, a pracoval poté v Kabinetu Zdeňka Nejedlého při Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Tam setrval až do roku 1986, kdy byl po zásahu tehdejších orgánů zbaven místa. Podařilo se mu však dostat se do archivu Národní galerie v Praze. Po listopadové revoluci 1989 a následné demokratizaci všeho života odtud potom v roce 1990 přešel do Historického ústavu ČSAV (později AV ČR), kde pracoval až do smrti v roce 2002. Podílel se na činnosti řady organizací sdružujících historiky. Byl znám svými zásadními postoji před listopadem 1989, po listopadu byl doslova hybatelem dění v řadě spolků např. Matice česká, Masarykova společnost a Pekařova společnost - Český Ráj. Dílo Josefa Hanzala je možno rozdělit do tří základních okruhů, a to na činnost archivářskou, historickou a publicistickou. Jako archivář se Hanzal podílel na zpracování několika archivních průvodců, především 2. svazku Průvodce po Státním archivu Litoměřice a Průvodce po archivu Zdeňka Nejedlého. Z práce v libochovickém zemědělsko-lesnickém oddělení Státního archivu v Litoměřicích plynul i jeho zájem o teoretické otázky archivnictví, zvláště patrimoniální správy a jejího vztahu k archivnictví. Hlavní podíl v Hanzalově práci zaujímala ovšem historie, a to v mladších letech především 17.-18. století, v novější době problematika 19.-20. století, zvláště otázky historiografie. V tomto oboru vypracoval řadu studií, jež uveřejnil v Sborníku historickém, Vědeckých pracích Zemědělského muzea, Sborníku archivních prací aj. (převažují práce věnované 17.-18. století). Své poznatky získané dílčími studiemi potom shrnul ve své knize "Od baroka k romantismu" (1987). Zaměstnání v Kabinetu Zd. Nejedlého ho mimo to přivedlo k řadě prací a edic týkajících se této rozporuplné postavy české vědy a politiky. V posledních letech se Josef Hanzal nejvíce věnoval osobnosti svého milovaného historika Josefa Pekaře. Vyvrcholením této jeho činnosti byla monografie Josef Pekař - život a dílo, která vyšla krátce před jeho smrtí a fakticky jeho dílo uzavřela. Josef Hanzal zemřel náhle 22. června 2002 v Praze. Široká veřejnost a přátelé se s ním rozloučili při smutečním obřadu dne 3. července 2002 v Lštění u Radhostic v rodných jižních Čechách, kde byl uložen do rodinného hrobu.