Šumavský rozcestník: Dastich Josef

Dastich Josef

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: písecko
GPS: 49°27'55.321"N, 14°4'7.863"E

popis

Josef Dastich (27. února 1835, Čimelice - 21. března 1870, Praha) byl český filozof, představitel herbartismu. Přinesl evropské (zejména německé) filozofické myšlení do Čech a významně přispěl k vytvoření českého názvosloví. Josef se narodil do rodiny chudého sedláře, přestože byl od dětství byl velmi nadaný, na studium neměli jeho rodiče peníze. Jen s podporou místního faráře Václava Stropnického mohl nastoupit na hlavní školu a později i gymnázium v Písku, kde byl jedním z nejlepších studentů. Po maturitě v roce 1855 začal studovat matematiku, fyziku, přírodopis a filozofii na filozofické fakultě v Praze. Tam na něj zapůsobil profesor Robert Zimmermann, který jej přivedl k Herbartově filozofii (často spolu chodili na výlety a diskutovali). Profesor Zimmermann ale odešel do Vídně a tak se stal hlavním Dastichovým učitelem Wilhelm Volkmann. Pro nedostatek financí si pomáhal doučováním. Přesto patřil k nejlepším studentům. Když univerzita v roce 1857 vypsala cenu za práci v oboru filozofie (zadaným tématem bylo učení Seneky, jeho vztah ke stoicismu a křesťanství), vyhrál ji právě Dastich. Předána mu byla v červenci 1858 a následujícího roku ukončil studium státní zkouškou. Jako absolvent získal místo kandidáta a později suplenta na malostranském gymnáziu. V roce 1861 měl nastoupit jako profesor gymnázia v Žatci, ale udělal odvážné rozhodnutá - rozhodl se zůstat v Praze a připravit se na titul docenta filozofie. Habilitoval se v dubnu 1861 spisem Schillerovy práce filozofické, zejména estetické a v druhé polovině roku už přednášel, a to především v češtině. Jeho kurzy se těšily velkému zájmu – vždyť je navštěvovali např. Otakar Hostinský, Julius Zeyer, Jaroslav Goll, Josef Kalousek nebo Jakub Hron Metánovský. Roku 1863 byl Dastich jmenován doktorem filozofie a byl přijat za mimořádného člena české učené společnosti. O dva roky později získal stipendium císařovny Alžběty, na jehož základě strávil čtyři měsíce studiem německé filozofie v Heidelbergu, Curychu a Göttingenu. Po návratu do Prahy byl jmenován profesorem. Udržoval kontakt se svými německými učiteli a podnikal cesty po Německu (roku 1869 navštívil Lipsko, Výmar, Berlín, Hamburk, Kiel). Zemřel po dlouhotrvající neléčené nemoci na zánět pohrudnice a pobřišnice.