Šumavský rozcestník: Kvíčalovská chalupa, Mirotice

Kvíčalovská chalupa, Mirotice

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
pamětihodnosti
Kvíčalovská chalupa, Mirotice

detailní info

kategorie: kultura a památky / pamětihodnosti
lokalita: písecko
GPS: 49°25'46.041"N, 14°2'9.429"E

popis

V Kvíčalovské chalupě v Rybářské ulici čp. 112 u kostela sv. Jiljí v Miroticích se narodila manželka českého loutkáře Matěje Kopeckého. Ten se sem roku 1795 přiženil, přistěhoval a do roku 1836 v ní žil. Matěj Kopecký (24.února 1775, Libčany – 3.července 1847, Koloděje nad Lužnicí) byl český loutkový divadelník. Mezi nositeli českého národního obrození zaujal navždy význačné postavení. Matěj Kopecký byl synem loutkáře Johanese Kopeckého, proto také do školy chodil jen krátce. Jeho cesta k loutkařině však byla klikatá a dlouhá. Jako šestnáctiletý se stal z vůle svých rodičů poddaným malého panství Lažanského na Blatensku. Odtud odešel do Prahy, kde se vyučil hodinářem. Po vyučení se oženil v Miroticích s Rozálií Holzäpfelovou a po vzoru svého tchána se stává trhovcem. Manželé bydleli u Rozárčiných rodičů, nedaleko kostela sv. Jiljí, kde byli oddáni. Ve dvaadvaceti letech se stal Matěj mirotickým měšťanem - jeho tchán mu totiž přepsal polovinu domku (Rybářská ul. čp. 112 - chalupa Kvíčalovská). V roce 1798 byl povolán na vojnu a stal se pěšákem píseckého regimentu a byl propuštěn až někdy před r. 1809. Je možné, že se v té době účastnil i několika bitev. Z poslední vojenské kapitoly svého života se vrátil jako vojenský vysloužilec – invalida. Před oficiálním provozováním loutkářství vystřídal celou řadu profesí: hodinář, kramář, obchodník s knoflíky a velbloudí srstí, cestář, v roce 1819 se rozhodl pro loutkářský život a podal si žádost ke krajskému úřadu v Písku o propůjčení jednoroční licence „K provozování mechanických představení“. Tu musel poté každoročně prodlužovat. V Kvíčalovské chalupě v Miroticích (Rybářská ul. čp. 112) žil v letech 1795 až 1836. Pak se přestěhoval do Přečína (místní část Vacova u Strakonic). Zde pokračoval v provozování loutkářských představení. Poslední měsíce svého života prožil v Kolodějích nad Lužnicí u svého přítele Václava Šonky (s jehož dcerou se oženil jeho nejmladší syn Antonín) kde také zemřel. Byl pochován v Týně nad Vltavou. Měl 15 dětí, dospělosti se dožilo jen šest. Tři z nich – synové Josef, Václav a Antonín – se také věnovali loutkářství. Mirotické setkání loutek a hudby probíhá každoročně koncem srpna od roku 2004.