Farní kostel byl tehdy pravděpodobně dřevěný. Během třicetileté války kostel utrpěl. V roce 1627 poskytl luteránský primátor a výběrčí mýta Ruprecht Stögbauer prostředky na opravu kostela. V roce 1649 byl postaven nový oltář, který zhotovil truhlář z Haslachu. V roce 1650 byl instalován oltářní obraz svaté Kateřiny od pasovského malíře Alexandra Neumanna. V roce 1666 byl zavěšen čtvrtý zvon. Vysvěcení zvonu provedl opat kláštera ve Zlaté Koruně, Bernard Pechmann. Věž volarského kostela je symbolem volarského panoramatu od středověku po dnešek. Tyčila se tu po staletí nad shlukem mohutných roubených dvorců v místě, kde Zlatá stezka přecházela Volarský potok, a hlas jejích zvonů zalétal vstříc nejen zbloudilým soumarským karavanám, ale i k vrcholům kolem se tyčících šumavských hor: od Bobíku přes Stožec po Třístoličník, a za vzácných ztišelých večerů přes vltavský luh až ke vzdálenému Plechému. Nejstarší písemná zpráva o Volarech pochází z roku 1359, ale soumarská osada existovala již předtím. Kostel zde byl založen ve 14. století, kdy byl součástí farnosti Zbytiny. Pozdně gotická přestavba, kdy byl volarský svatostánek vystavěn z kamene, proběhla roku 1496. Tento kostel byl roku 1688 zcela zbořen a na základech starší raně gotické stavby stavitel Jan Canevale barokně vystavěl delší a širší, i s novou sakristií. Z tohoto původního kostela se zachovala spodní část věže. Dne 8. října 1690 byl slavnostně zasvěcen do ochrany sv. Kateřiny Alexandrijské. V roce 1724 byla zvýšena věž o 11 a čtvrt lokte, aby zvony bylo lépe slyšet. V létech 1715 a 1754 kostel vyhořel, pokaždé po úderu blesku do věže. Spodní část kostelní věže je nejstarší původní dochovanou stavbou Volar! Zažila vrcholný středověk, pamatuje časy, kdy medvěd byl ve volarských lesích šelmou běžně vídanou, kolem jejích zdí se do Čech valila sůl… Vršek sanktuáře, zdobná kamenická práce vsazená do zdi zvenku vlevo od vchodu, je památkou na gotickou podobu kostela. V roce 1756 postihl město rozsáhlý požár, tím byl zasažen i kostel, ale v krátké době byl opraven. Současná podoba kostela pochází po dalším požáru v roce 1863. Jednolodní chrám sv. Kateřiny má trojboce uzavřený presbytář. V roce 1756 byla na jižní straně přistavěna Tusetská kaple - neboť v ní byl uložen obraz z lesní kaple pod Stožeckou skálou. Volarský kostel tak získal v půdorysu podobu kříže. Hranolová kostelní věž je zakončená cibulovou bání. Z rakouského kláštera Schläg sem byly přeneseny v roce 1863 boční oltář a oltář v jižní kapli, oba pocházejí z první poloviny 18. století. Kostel se stal i předlohou pro vzhled kaplí volarské křížové cesty, zřízené ve svazích Kamenáče v závěru 19. století. Nejstarší volarský hřbitov se rozkládal v kruhu kolem kostela (podle mapy katastru z roku 1837), jak dodnes naznačuje kamenné dláždění. Protože k tomuto datu již existoval na okraji Volar nový hřbitov, je pravděpodobné, že hřbitov kolem kostela již nebyl používán. Konec pohřbívání u kostela sv. Kateřiny zřejmě souvisí se stavbou kaple sv. Floriána na současném hřbitově severovýchodně od města, která je kladena do roku 1709. Kazatelnu zhotovili žáci vyhlášené odborné dřevařské školy ve Volarech. V roce 1973 byly pořízeny nové věžní hodiny a elektrické zvonění. Původní hodinový stroj je k vidění ve volarském muzeu. V současnosti nese věž volarského kostela čtyři zvony. Zvon Marie je původní, další tři byly pořízeny v roce 1994. Nesou jména Kateřina, Václav a Josef. Téhož roku bylo rovněž obnoveno tzv. soumarské zvonění v létě o desáté hodině večerní, které dle pověstí z dob Zlaté stezky navádělo soumarské karavany k městu. Kolem kostela se podle mapy katastru z roku 1837 v kruhu rozkládal volarský hřbitov.
kategorie: kultura a památky
/ akce
lokalita: volarsko
GPS: 48°54'39.89"N, 13°53'30.483"E
kategorie: bankovní služby
/ bankomaty
lokalita: volarsko
GPS: 48°54'40.94"N, 13°53'30.75"E
