Lenora (Eleonorenheim): Ves prvně zminovaná v roce 1832 je pojmenována "Elenořin háj" na počest kněžny Eleonory ze Schwarzenberka, manželky tehdejšího majitele panství Jana Adolfa Schwarzenberka. V roce 1834 byla založena sklárna Lenora na popud a následně pronajata skelmistru Janu Meyrovi, který zde vyráběl nejdokonalejší křišťálové sklo v Čechách. Roku 1833 zahájil přípravné práce na stavbu sklářské hutě. Za majitele skláren Viléma Kralika dosahují sklárny největšího rozmachu a V. Kralik je povýšen do rytířského stavu s predikátem von Meyrswalden. Vznikla na popud skláře Jana Meyra. Ve sklárně od roku 1869 pracoval známý malíř Jan Zachariáš Quast, v roce 1996 sklárna zanikla. Technickou památkou je krytá dřevěná lávka přes Vltavu, zvaná rechle. Zdejší sklárna byla jednou z tří posledních skláren udržujících na Šumavě dlouholetou tradici - vyrábí především foukané sklo na vývoz. Byla poslední sklárnou na foukané sklo na Šumavě, začátkem roku 1996 vynášena. Technickou památkou uprostřed obce je obecní pec z 1. pol. 19. stol. Obec u soutoku Řasnice s Vltavou (765 m n. m.) a je zde počáteční místo při vodáckém sjíždění Vltavy. Známé jsou také rechle, které se nacházejí pod silnicí vedoucí obcí mezi posledními domy Lenory a železničním přejezdem s tratí do Volar. Rechle lze využít k přechodu Teplé Vltavy, blízko od nich však na pravém břehu vede hranice I. zóny NP Šumava Malá Niva, kam je vstup zakázán. Hlavním účelem rechlý nemyl jen přechod přes řeku, ale zachycování polenového dříví, splavovaného z míst těžby, k provedení záznamů o něm a roztřídění k další expedici. Mezi mohutnými kamennými pilíři byly v době plavení (většinou zjara) nataženy zábrany. Horní krytá lávka sloužila k obsluze a kontrole. Německý název Eleonorenheim.
kategorie: kultura a památky
/ zámky
lokalita: volarsko
GPS: 48°55'20.54"N, 13°47'34.592"E
kategorie: obchody
/ čerpací stanice
lokalita: volarsko
GPS: 48°56'6.637"N, 13°45'55.930"E
