Šumavský rozcestník: kostel Panny Marie Královny a sv. Jiljí, Třeboň

kostel Panny Marie Královny a sv. Jiljí, Třeboň

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
kostely
kostel Panny Marie Královny a sv. Jiljí, Třeboň

detailní info

kategorie: kultura a památky / kostely
lokalita: třeboňsko
GPS: 49°0'17.787"N, 14°46'12.170"E

popis

Kostel Panny Marie Královny a sv. Jiljí v Třeboni je dvoulodní děkanský kostel. Na místě původního kostela z roku 1280 zasvěceného sv. Jiljí vzniká v Třeboni klášter augustiniánů kanovníků. Stavbu financuje rod Rožmberků, kteří zde mají patronátní právo a zakládají zde nové středisko duchovního života. Kostel je postaven ve stylu vrcholné gotiky a zůstal ve stavu stavební neporušenosti až dodnes. Augustiniáni přišli do Třeboně 22. května 1368 z Roudnice a za probošta konventu zvolili kanovníka P. Beneše. Na žádost Rožmberků nařídil papež Urban VI. dne 8. prosince 1386 arcibiskupu Janu z Jenštejna, aby kanonii povýšil na opatství. Prvním opatem se stal P. Beneš. Opatovi a jeho nástupcům bylo uděleno právo pontifikílií. Ve znaku kláštera je ifulovaný opat (znak je osazen v hlavici prvého sloupu dvoulodí kostela). Ihned po příchodu do Třeboně přikročili Augustiniáni ke stavbě kostela a kláštera. Do roku 1380 byla hotová křížová chodba s kaplí sv. Vincence a kostel, který je postaven ve stylu vrcholné gotiky a zůstal ve stavu stavební neporušenosti až dodnes. Augustiniánští kanovníci si byli vědomi, že umění je jedna z cest, která vede k Bohu. Věnovali proto záměrně značnou pozornost umění všude, kde se usadili. V Třeboni byli úspěšní a kostel s křížovou chodbou tedy patří mezi nejkrásnější u nás. Také akustika kostela a křížové chodby splňuje nejpřísnější požadavky a proto zde mluvené slovo i hudba zní opravdu krásně. V roce 1723 postihl Třeboň požár, který zničil téměř celé město a poškodil také kostel. Zřítila se klenba v presbytáři a požár rovněž zničil interiér kostela. Požár přečkaly fresky a socha Třeboňské Madony. Nové řešení interiéru po požáru bylo svěřeno vídeňským umělcům P. Koeckovi (presbytář s hlavním oltářem) a J. N. Rottmayerovi (vlastní prostor kostela). Vídeňští umělci splnili svůj úkol na výbornou. Interiér kostela tvoří jednotný architektonický celek a je opravdu nádherný. Vzhledem k tomu, že se jedná o klášterní kostel, je v kostele i v křížové chodbě mnoho námětů k rozjímání, protože rozjímání je samozřejmou součástí denního rozvrhu mnichů. Na hlavním oltáři je znázorněno Nanebevzetí Panny Marie a její korunování. Ve spodní části obrazu je výjev z legendy o sv. Jiljí, kdy se král Vamba setkává na parforsním honu při pronásledování laně se svatým Jiljím a ten je postřelen šípem do ruky. První boční oltář vpravo je zasvěcen Bolestné Panně Marii a na sedmi menších bočních obrázcích seskupených kolem oltářního obrazu jsou tyto bolesti znázorněny. Z vybavení klášterního kostela se za nejcennější považují dvě umělecká díla: Jsou to tři oltářní desky Mistra Třeboňského. O Mistru Třeboňském nevíme nic, přesto toto jeho dílo patří k vrcholům gotiky ve Střední Evropě. V polovině 18. století byly z klášterního inventáře vyřazeny a dostaly se do různých kostelíků Třeboňska. Zachráněny byly teprve v 19. a 20. století, kdy přešly do majetku Národní galerie v Praze. Druhou nejvýznamnější památkou je z doby kolem roku 1400 Madona Třeboňská, která představuje gotickou madonu tehdejšího „krásného slohu“. Madona je v třeboňském kostele k vidění dodnes. Třeboňskou Madonu velmi proslavil český básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu, Jaroslav Seifert, který po návštěvě Třeboně v roce 1946 napsal oslavnou báseň Prsten Třeboňské Madoně. Kostel má výbornou akustiku, a proto se zde občas konají koncerty významých pěvců (např. Gabriela Beňačková), hudebníků (houslový virtuos Václav Hudeček) nebo hudebních těles (např. Třeboňští pištci, kteří 20.10.2011 předvedli své umění i v Římě přímo Svatému otci papeži Benediktu XVI.).