Sedlo mezi horami Polom (1 295 m n. m.) a Plesné hory (1 337 m n. m.) nad Vlčími jámami. Traumatologický bod A 12.
Nově postavený dům na místě původní zástavby v Železné Rudě na stráni pod lesem s výhledem na podstatnou část města. Má vlastní rozlehlou zahradu a parkoviště.
bar bezbariérový pokoj
bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímApartmány mají nové vybavení, kde najdete vše potřebné pro přípravu vlastní stravy. Lednička, vařič, rychlovarná konvice TV - sat, stahovací venkovní žaluzie.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konviceV létě turistika, cykloturistika, houbaření a sbírání lesních plodů. Černé a Čertovo jezero coby kamenem dohodil. Vrchol Pancíře 1214 m. n. m. pěšky za necelé 2 hodiny. l km do lanového centra a na slalomové káry. 20 km do skvělého koupaliště ve Zwieselu. 10 km vzdálena je dominanta Bavorského lesa Velký javor, na který vás vyveze lanovka. Na golfové golfové hřiště jen 25 km. Nákupy v Německu 20 km. Autem do 1 hodiny hrady Rabí, Švihov, Velhartice a Klenová. V zimě 250 m od lyžařského areálu Belveder a Nad nádražím, 4 km od Ski - areálu Špičák a 10 km od areálu na Javoru. Pro malé děti sáňkování kousek od domu, snowtubing 250 m. Infocentrum Národního parku Bavorský les HAUS ZUR WILDNISS jen 10 km. Přímo u ubytovatelů si můžete objednat pobyt ve Wellness areálu hotelu Horizont a lyžařskou školu na Velkém Javoru.
možnosti v objektu: bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpoolStranou dopravního ruchu, uzvřená zahrada.
vybavenost pro děti v objektu: brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrPenzion disponuje jedno a dvoulůžkovými pokoji s možností přistýlky a čtyřlůžkovými apartmány. Má vlastní restauraci, pizzerii, plně vybavenou posilovnu, úschovna kol a lyží, terasu, kulečník.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímJednolůžkové a dvoulůžkové pokoje s možností přistýlky. Čtyřlůžkové apartmány (vždy dva dvoulůžkové pokoje). Všechny pokoje mají vlastní sociální zařízení, BTV se satelitem, telefon, seif a vlasový vysoušeč.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Dřevo mělo pro život obyvatel Šumavy (německy Böhmerwald, keltsky Gabreta) a Bavorského lesa (německy Bayerischer Wald) vždy zásadní význam. Používalo se na topení, jako základní stavební materiál, sloužilo na výrobu nářadí a později i jako palivo ve sklářských pecích. Kvůli zvyšující se poptávce po dřevě ve vnitrozemí vznikaly postupně pily a dřevařské osady i hlouběji v šumavských lesích. Vytěžené plochy lesa byly následně osazovány převážně smrkovými monokulturami, jež se pak snadno stávaly obětí větrných a následně kůrovcových kalamit. K jedné z největších větrných pohrom došlo roku 1870. Vytěžené dřevo se z lesů k pilám dopravovalo prostřednictvím vodních toků, do českého vnitrozemí po Vltavě a po ní často i dále do Německa. Velký nedostatek palivového dříví ve Vídni podnítil výstavbu tzv. Schwarzenberského plavebního kanálu (jinak též Vídeňského kanálu) v letech 1787–1789, jenž umožnil plavení dříví po vodě z oblasti Plechého do Dunaje. Toto důmyslné a unikátní dílo inženýra Rosenauera je dlouhé 44 km (51 km i s novou částí kanálu, dokončenou roku 1823) a propojuje úmoří Severního a Černého moře. Podobný účel měl Vchynicko-tetovský plavební kanál o délce 13,6 km, jenž obchází nesplavný úsek řeky Vydry. Jeho část dnes přivádí vodu do akumulační nádrže hydroelektrárny Vydra v Čeňkově Pile. Mnoho informací přináší nejstarší šumavský net šumava.cz - http://www.sumava.cz/. K poznávání Šumavy a těchto technických památek jsou Vám k dispozici k levnému a kvalitnímu ubytování autokempy, kempy, horské chaty a chaty, prastaré chalupy, ubytování v soukromí, penziony a hotely, hotelové komplexy, apartmány. K výbavě běžně patří zahrady s posezením, úschovny kol a lyží, parkoviště, vybavení pro rodiny s dětmi. K vnitřnímu vybavení společenské místnosti, restaurace, bary pro společné posezení.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Zapadli do toho boru, sosny vpravo, sosny vlevo. Řídce stály chundelaté stromy, nebráníce rozhledu; vpravo záhy zase přestaly, ustupujíce znovu širým polním lánům, rozkládajícím se k jihu až k Čejkovicům a k Dechtárskému potoku, prostoupeným tu a tam skupinami drv nebo úzkými pruhy stejně neúhledných hájků; vlevo, k severu, táhne se neustále týž bor až k samému břehu Bezdrevi, jejíž hladina za slunných dnů leskle prokmitá stromovím. Dnes nic o ní nebylo vidět; jen tušit bylo lze, že za chatrným borem počíná cosi bělavého, široširého...
A ticho vezde až příšerné. Jindy tu povykují sta a tisíce přelétajících, vzduchem kroužících, po hladině rybniční lovících racků, divoké husy kejhají, kachny kváčou a štěbetají, jespáci na sebe volají; dnes nic takového, ledaže nablízku nebo v dáli drsně zakřehotala vrána, zakrákoral havran. Podobalo se, že déšť a valící se mlhy pozřely všecek zvuk...
Dobrou čtvrt hodiny se brali podle kraje tohoto boru, který pojednou přestal. Před nimi bezprostředně rozlévala se hladina Bezdrevi, nepřehledná, nekonečná napohled, neboť všechny protější břehy zakrývala mlha. Hnědožlutě zbarvené vody plnily až po okraj rozložitou pánev ohromného rybníku; nevinily se, nečeřily se, a přece se zdály děsně hrozivými; bylo zjevno, že se dmou, že dřímající v nich obří síly se probudily, aby němým, úporným tlakem prolomily úžící stěny, v něž příroda a lidské ruce je stěsnaly.
Pěšina, jež vede těmito místy, je za normálního stavu vody asi padesát kroků vzdálená od vodní hladiny, od níž ji dělí mírně se klonící písčina; avšak onoho dne voda zalila nejen tuto, i pěšinu samu, ba, rozmočila i několik z hlíny vystavěných budek, jež slouží za skrýš lovcům, přicházejícím v tato místa střílet divoké husy, a přece tyto budky stojí aspoň půl metru nad pěšinou. Hromady začernalé hlíny, jež z nich zbyly, přiléhaly zplna k smutné, tísnivé náladě, tryskající z veškerého jich okolí, ze rmutných vod, ze šedých nebes, z táhnoucích mlh, z rozmočených polí, z černých nuzných borovic, opodál v padajícím dešti se ztrácejících.
„Tudy neprojdem!" prohodil Jakub Krušnejch, jenž kráčel v čele hloučku; „to se podívejme, kam až ty vody dostoupily."
Odbočili napravo. Nízký, avšak strmý hlinitý svah, porostlý potroušenými trsy travin, dřevnatým býlím; sjížděly nohy po rozmočené, kluzké hlíně, takže rukama jim bylo zachycovati se těchto trsů a křů. Když se došplhali do výše, stanuli maně všickni, těžce oddychujíce. Zraky bloudily po zastřené ohromné hladině rybniční.
„Tamhle leží Zalužice," pravil kovář, ukazuje rukou k severozápadu, „jsou docela v mlze, ničeho není o nich vidět."
Zalužice jsou dědinka, skládající se všeho všude asi z třinácti čísel, položená na samém jihovýchodním kraji poloostrova, vbíhajícího daleko do vod Bezdrevi, které je ze tří stran obkličují, dovolujíce přístup toliko od západní strany, odkudž jedna cesta do dědiny vede. Praví se, že obyvatelstvo bylo sem přestěhováno ze zaniklých Zlatěšovic, kterážto vesnice byla koncem osmnáctého věku zahrnuta do Staré Obory, lesnaté pahorkatiny to na severu od Hluboké, v oblasti Vrkoče a Kamenné Hory. Pamět na tyto Zlatěšovice se nevytratila z podání lidového, ale z vesnice samé nezbylo než několik jedva znatelných rozvalin, divokých jabloní a planých hruší střed hlubokých, hluchých lesů. Kde stávala obydlí lidská, prohánějí se dnešního dne divocí kanci. Přesídlení toto neudalo se násilně, nýbrž lid opustil dobrovolně sídlo svých předků a přenesl se na místa, vykázaná mu a postoupená tehdejší vrchností. Přesto takové stěhování není přece než smutným dokladem poroby jihočeského venkovského lidu, uváží-li se, jak houževnatě a s jakou zbožnou pietou tento lid lpí na zděděné po předcích hroudě...
„Nu," vece mrače se Krušnéj, „dnes Zalužice neuvidíme, ale uvidíme je bohdá zase. Co mlhy spohltí, slunce jim zase vyrve. Jsou vodou obehnány, ale k nim a k jich polím voda nemůže. Nám bude hůře, jen se podívejte! Nám bude jako Zlatěšovicům tam nahoře" — máchl rukou k severu — „Zlatěšovice pohltila obora; kde bývaly statky, ryjou tam divoké svině, a kde leží naše pole, panští kapři budou plovat. Zlatěšovickým vykázali tohle" — máchl rukou ve stranu, kde leží Zalužice — „ale co nám vykážou, to se neví."
„No, tak zle nebude," vece Potužák, „s těch časů zavedli katastr a bílé kameny vykazují, co patří knížecím a co patří nám. Aby, co našeho, zabrali, na to nepomýšlejí a my bychom se taky uhájili. Že se vzpírají proti vypuštění rybníku, tomu rozumím. Pomysli na škodu, kterou by měli. Kdyby jim ryby uplavaly, přinejmenším osmdesát tisíc je pryč. Čekají, že déšť snad přece ustane."
„Já jim nevěřím," zaskuhral Krušnej.
„Já taky ne," přisvědčil kovář.
„Ukázat jim zuby!" pravil Jakub Krušných.
„Nu pomalu!" chlácholil ho Potužák; „vzájemnou dobrou vůlí se zmůže více. Nebude-li jiné pomoci, uvidíš, že se sami odhodlají pustit stavidla..."
„Ale škoda je už velká..."
„Živlům nezabráníš, brachu..."
Brali se dál suchopárem a polní mezí, až se dostali na silnici vedoucí od Hluboké k Čejkovicům; nebylo už daleko ke krátké, ale neobyčejně pevné hrázi bezdrevské, po níž běžela tato silnice, pěkná, dobře schůdná, košatými stromy vroubená. Pro tyto stromy nebylo rozhledu dopředu, zato vpravo rozkládají se rozkošné háje listnatých stromů, kraj parkovitý, zelený jako brčál, jenž i v tomto smutném počasí podržel svůj půvab.
