Šumava.cz

Johann von Oppolzer (4.srpna 1808, Nové Hrady - 16.dubna 1871, Vídeň) byl rakouský lékař a univerzitní učitel a byl pokládán za zakladatele komplexního určování diagnózy a léčby na Druhé vídeňské lékařské škole. Jeho synem byl Theodor von Oppolzer. Narodil se v Nových Hradech, kde bydel v budovách hradu. Tehdy si jeho majitelé - Buquoyové - postavili nový empírový zámek na severní straně města Nové Hrady a Novohradský hrad tak definitivně ztratil svoji rezidenční úlohu a byl v tomto období využíván pro bydlení panských úředníků, jako lesní správa a k dalším hospodářským účelům. Po brzké smrti svých rodičů se musel živit jako soukromý učitel a po dobu studií si přivydělávat. Medicínská studia absolvoval v Praze, kde na něho měl velký vliv profesor Krombholz, proslulý encyklopedickou znalostí všech lékařských oborů. Jako sedmadvacetiletý si nechal Oppolzer v Praze vytisknout svou doktorskou disertaci věnovanou tehdejším epidemiím. V roce 1835 byl na Karlově univerzitě v Praze promován jako Dr. med. Až do roku 1839 pracoval jako asistující lékař (což byla tehdy funkce téměř bezplatná, a proto byl zároveň i pražským praktickým lékařem) u Julia Vincence Krombholze (1782 - 1843) na pražské klinice a potom si otevřel vlastní ordinaci jako praktický lékař. Brzy byl pokládán za nejlepšího lékaře v Praze a po odchodu Julia Krombholze byl jmenován jeho nástupcem na univerzitní klinice. V roce 1841 byl již primářem pražské všeobecné nemocnice a na základě habilitačního spisu z roku 1839 se stal profesorem klinických předmětů na pražské univerzitě. Oženil s Marií Pleischlovou. Stal se tak zetěm neméně významného vědce Adolfa Martina Pleischla (1787 - 1867), zakladatele lékařské chemie na pražské univerzitě. S jeho podporou založil Oppolzer v roce 1845 v pražské nemocnici první chemickodiagnostickou laboratoř v českých zemích, která vedle rozboru krve a moči, močových a ledvinových kamenů přinesla i nové metody chemických zkoušek pro tehdejší klinickou praxi. V Praze patřil mezi ty internisty, kteří vyšetřovali podle vzoru Vídně pomocí poklepů a poslechů. V roce 1848 vyslyšel pozvání na univerzitu v Lipsku a přijal vedení tamější Jakubské nemocnice. O Velikonocích 1850 ho povolal hrabě Leo von Thun-Hohenstein (1811 - 1888) na univerzitu do Vídně. Jeho kolegové Josef Škoda (1805 - 1881) a Karel Rokytanský (1804 - 1878) stáli proti němu z počátku rezervovaně, protože se stal představitelem fyziologické medicíny a podle jejich názorů byl patolog. Brzy patřil mezi nejoblíbenější učitele a stal se mezinárodně uznávaným a vyhledávaným lékařem. V této funkci byl velkým propagátorem nových terapeutických metod a speciálních výzkumů. Protože často předepisoval lázeňskou léčbu, stal se příznivcem rakouských lázeňských míst. Mimoto využíval také elektroléčbu a stal se důležitým představitelem vídeňské lékařské školy. V letech 1860 - 1861 byl rektorem Vídeňské univerzity. Mezi jeho žáky, mezi jinými, patřil Moriz Benedikt (1835-1920) – neurolog, Josef Breuer (1842-1920), Johann Schnitzler (1835-1893) a Joseph Seegen (1822–1904). V roce 1854 koupil po Karoline Pichler (1769 - 1843) dobrý dům v Alser Straße 25 v 8. vídeňském okrese Josefstadt. Středem jeho vědeckých zájmů byly choroby srdce,dýchacího ústrojí a ústní dutiny a o těchto tématech také hojně publikoval. Vedle odborných znalostí je dodnes připomínán jeho přístup k pacientům a jeho heslo, kterým se po celou dobu své lékařské praxe řídil: „Nikdy by žádný lékař neměl zapomenout, že ne s nemocemi, ale s nemocnými lidmi máme co do činění…“ U jména doktora Oppolzera se objevuje označení „von Oppolzer“. Známý lékař a pedagog byl totiž za své zásluhy oceněn císařem a povýšen na rytíře. Zemřel 16. dubna 1871 na skvrnitý tyfus, kterým se nakazil při práci v nemocnici. Jeho hrob se nachází v rodinné hrobce v části "staré arkády" na vídeňském ústředním hřbitově.