Toto státem uznané místo rekreace a zimních sportů v půvabné oblasti Lamer Winkel (Lamského zákoutí) se vine ke Královskému hvozdu a jeho skalnaté hoře Osser (Ostrý). Z hory Lohberg se pohled stáčí na mohutný masiv Velkého Javoru a horské pásmo Kaitersbergkette. Nabízí se proto túra po horském hřebenu ve výšce přes 1000 m n. m. s proslulými lezeckými skalami Rauchröhren a jeskyní legendárního loupežníka Heigla Heigl-Höhleho. V Lohbergu a Sommerau se nacházely sklářské hutě již v 16. století. V roce 1538 například provozoval v Lohbergu svoji huť Florian Frisch, který zhotovoval zrcadlové sklo. Roku 1555 získal od kláštera Rott dědičné právo na celý Lohberg. V dalších staletích, za následujících majitelů hutí Klingseisena, Hainze, von Hafenbrädla (od roku 1752), Riedla a Schrenka se oblast Lohbergu s celkem 16 hutěmi stala sklářským centrem. Během 30leté války ale výroba téměř zanikla. Znovuoživení nastalo až od roku 1679. V roce 1836 byla v Lohberghütte zřízena na dlouhou dobu poslední sklářská huť (vyhořela 1907). V červnu 1998 zde byla znovu založena sklářská huť (Sellner), v Lohbergu už sedmnáctá. Darovací listinou z roku 1279 přenechal biskup Henricus, hrabě von Rotteneck oblast mezi "Ozzer (Ostrým), Dwerckecke (Zwercheck) a Hadwich (Javor) klášteru Rott na řece Inn k vymýcení a osídlení". Lohberg byl poprvé zmíněn v desátkových knihách kláštera v roce 1447. Po udělení horního práva vévody Johannem a Sigmundem Bavorskými v roce 1463 začala na "Lopergu" těžba stříbra. Obce oblasti "Wingei" (Winkel), spálené a vylidněné během husitských válek a války Löwlerkrieg (v letech 1491 - 92 válka Nußbergerů proti bavorskému vévodovi), byly mezi roky 1502 a 1507 nově osídleny z Tyrolska. Roku 1687 obdrželi všichni sedláci dědické právo a tím se stali "králováckými svobodnými sedláky", kteří podléhali kurfiřtovi. V roce 1697 vyměnil klášter Rott oblast od Arrachu po Arber a ta se dostala pod nadvládu kurfiřta Maxe Emanuela Bavorského. V roce 1822 se spojily osady Thürnstein, Schwarzenbach a Sommerau s Lohbergem, protože Lohberg jako panská vesnice - "Herrendörfl" - měl již roku 1683 kostel a od roku 1750 školu. V Lohbergu můžeme zažít tradiční práci sklářů ve starém kostele Alte Kirche ze 17. století; působí tam dnes už světoznámá sklářská huť Glashütte Sellner, která se stala pojmem stejně jako pivovar Späth. Další umělecký zážitek nabízí stavební památka Schwarzauer Haus - je to tzv. "Waldlerhaus", dům s architekturou typickou pro Bavorský les. Je památkově chráněný a poskytuje přístřeší atraktivní umělecké a sklářské galerii. Nabídku aktivit pro volný čas doplňují výlety pro pěší i cyklisty, např. na "Skelné stezce", "Pošťácké stezce" nebo po některé z mnoha okružních cest. V zimě zaručují stabilní sněhové podmínky a výborně upravené běžecké tratě nádherné túry na běžkách, buď od hotelu na Ostrém po trase Bayerwaldloipe nebo od běžeckého centra Lohberg-Scheiben s 15 km dlouhou trasou pro bruslení na běžkách. 500 m dlouhá sáňkařská dráha pod parkovištěm Scheiben. Kostel v novorománském slohu z roku 1883. K zajímavostem patří zoologická zahrada lesní zvěře v místní části Lohberghütte.
Parkoviště, restaurace s krbem a BTV, sauna (kapacita 6-7 osob), ruský kuželník, terasa, zahradní posezení, ohniště, grill, půjčovna sportovního náčiní.
bar
bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L, 3L, 4L (jedna místnost nebo dvě průchozí ložnice) se sprchou a WC. 2L-pokoj č. 9 má vlastní WC na chodbě o patro níže.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrByt 1 + 1 v nově postaveném bytovém domě, je kompletně zařízen pro 4 osoby, obytná kuchyň (sporák, lednice, varná konvice, lednice), obývací pokoj se dvěmi lůžky, BTV, sociální zařízení (sprchový kout, WC). Parkovací místo, možnost úschovy kol a lyží. Nekuřácké prostředí.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímObývací pokoj se dvěmi lůžky, dvě lůžka v kychyni, možnost dvou přistýlek.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Plošná ochrana na Šumavě se v chráněném území Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava provádí prostřednictvím zonace. To znamená, že je území rozděleno do jednotlivých zón, ve kterých jsou pak následně uplatňovány rozdílné ochranné postupy. Národní park Šumava je rozdělen do 3 zón, chráněná krajinná oblast do 4 zón. Nejpřísnější ochranářská opatření jsou uplatňována v I. zónách, které zahrnují nejvzácnější území (rašeliniště, jezera, původní horské smrčiny, v CHKO zahrnují maloplošná chráněná území aj.), nejnižší opatření jsou v III. a IV. zónách. V nejcennějších územích, I. zónách ochrany přírody, je v národním parku volný pohyb návštěvníků omezen pouze na vyznačené turistické trasy. V CHKO Šumava je pohyb omezen na turistické značené trasy pouze v národních přírodních rezervacích a některých vybraných maloplošných chráněných územích. Není v nich povoleno sbírat lesní plody a houby, neboť i tyto jsou přirozenou součástí přírody a jejich sběr s sebou přináší poškozování přírodního prostředí, ať již přímo nebo druhotně rušením živočichů. V terénu je I. zóna Národního parku Šumava označena tabulkou s nápisem „I. zóna národního parku“. Hranice I. zóny je dále vyznačena dvěma červenými pruhy namalovanými na hraničních sloupcích nebo hraničních stromech. Spodní pruh je otevřený směrem do I. zóny. Šumava (německy Böhmerwald) nabízí svým návštěvníkům především svou téměř nedotčenou přírodu, ve které se mohou zotavit, sportovat, načerpat sil. Pro poznávání Šumavy využijte bohaté nabídky levného ubytování až po luxusní nejen na horách, v horských městečkách, osadách i ve městech. Vybrat si můžete hotely, chaty a chalupy, penziony, apartmány, kempy, zámky, farmy a jiné druhy ubytovacích kapacit. Ubytování na Šumavě je vhodné pro dovolenou, sportovní aktivity, společenské akce, oslavy konce roku, poznávání kraje, historie a přírody.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
A Potužák děkoval Bohu z té své duše...
Jen jedna myšlenka se mu neustále vtírala jako černá chmura, nedopouštějíc, aby se cítil zplna šťastným: po tom, co u soudu řekl pěšák Martinák, nebylo mu lze pochybovati, že tento člověk se potkal na Blatech s jeho dcerou Apolenou. Co znamenalo ono „zašpásování", o němž se zmínil? — Však řekl úřední sluha Novák, že tenhle Martinák je záletný zhýralec... Snad někdo doprovázel Apolenu a ten pak zakročil!... Však promluví s děvčetem, přinutí je, aby povědělo pravdu!... A výstrahu mu dá...
„Jen nepřijdeš-li pozdě se svou výstrahou!" ozval se po-supně hluboko v jeho nitru posměšný jakýs hlas, a rackové, kroužící opodál nad hladinou rybniční, zachechtali se jízlivě... Rval se s těmito myšlenkami; vší mocí je zaháněl, ale marné bylo jeho úsilí zbavit se jich... Bez příčiny toho pěšáka přece nikdo neuhodil, a on snad naschvál vinil Václava, aby pravou příčinu zakryl...
Přiblížil se ke splavu. Hučely, šuměly dosud vody přes něj uhánějící, jak se Potužákovi zdálo, se stejným třeskem jako zrána, ale záhy se přesvědčil očima, že večerní ticho jej klamalo a že ráno jich hukot byl překonáván hulákáním rozlíceného zástupu shromážděných tuto lidí. Maně oči jeho zabloudily tentokráte vpravo, k brlení, jehož se držel tonoucí Petr Radonický... Tam, kousek opodál, stáli správec, po-rybí a baštýř... ba, tam správec mu přislíbil, že se ho ujme, že nedopustí, aby nevinný jeho syn byl dále vězněn... Dostál svému slovu pan správce, Bůh mu požehnej! — Bez jeho přispění by si hocha nevedl ještě domů... A on pochyboval, nedůvěřoval!... Bůh mu odpusť, ale když... když... tak zřídka páni v slovu stávají... I na Karhouna vzpomněl s vděčnou myslí, přes hnus a odpor, jímž ho naplnil, sotva hodina tomu... Nemohl jinak, i musel před ním v pravém toho slova smyslu utéci... Byl by své vážnosti příliš zadal, kdyby Hlubočtí jej byli viděli v ulicích města ve společnosti tohoto notorického zloděje a jeho namol opilé čtyřčlenné družiny... Však beztak se rozletí zvěst po Hluboké a po celém okrese, že on, vážený hospodář, seděl a popíjel za jedním stolem s touto chasou, jíž se každý bál a štítil... Stud ho pojal při tomto pomyšlení..., a přece nemohl jinak... do své smrti mu bude zavázán díky... Bůh ho jinak naprav a položiž na váhu svého soudu tento dobrý skutek hříšného syna lidského!...
Krušnej jako by byl četl v jeho myšlenkách.
„Tu to bylo, tu jsi vytáhl Petra, Jouzo — pomysli, že potom promluvil Polda Karhoun. Dá Pánbůh, že mu ujdeme. Kdyby byli šli s námi ti lajdáci, tu by nás byli asi přepadli. Však věděli, že máš u sebe mnoho peněz..."
Nedopověděl, také odpovědi se mu nedostalo, neboť v tomto okamžení, kde se vzal tu se vzal, vynořil se z háje podle cesty baštýř konající večerní hlídku. Krušnej ve svém strachu před Karhouny jej nepoznal hned a ulekl se, že div k zemi se nesvalil.
„Aj, pantáta Potužák!" zvolal baštýř; „nu, dobře jste pochodil,, syna si vedete domů. To mě těší..."
„Karhouni přijdou za námi," skočil mu do řeči Krušnej, který se vzpamatoval; „je jich pět, dejte si pozor!"
Potužák se neubránil smíchu.
„Kmotr je trochu u vidění," pravil, „pochybuji, že by ještě přišli, a přece-li, na lov sotva pomýšlejí." Baštýř máchl rukou.
„Pro mne ať jich přijde třeba deset," řekl, „dnes už tu nechytnou nic. Však nejsou tak hloupí. Ale dobře to provedl náš pan správec, co ? Pan soudce asi koukal! Kus kluka, tenhle Martinák!"
Potužák mu vylíčil stručně průběh věci, načež se rozešli.
Rudá zář na nebi už neplanula nad rybníkem, jehož hladina se nyní rozlévala od nich k severu, nýbrž zhasínala, skomírala někde nad pičinskou remízou. Když došli do Češňovic, noc už zvítězila úplně nad soumrakem, hloubná, bezhvězdná noc, taková tma, že na dva kroky nebylo vidět. Než, kráčeli po císařské silnici, cestě dobré, zabloudit nemožno. V Pištíně se odloučil Krušnej, jenž zaměřil domů do Pašic. Zbyl tedy Potužák sám se svým synem.
Dobrá hodina cesty ještě; po silnici se dobře šlo, ale když odbočili vpravo na pěšinu, vedoucí k Plástovicům podle samého kraje Volešku rybníka, nastal jim zápas s tmou. Vody bylo tolik, že se přelévala místy až přes pěšinu a každým téměř krokem nohy vázly v bahně a v rozmočené hlíně pobřežní. Nehybně rozprostírala se hladina, černo bylo vůkol, že ani ji rozeznat nebylo možno. Bylo jim jiti úplně po paměti, nerozhlížeti se, aby směr neztratili, a jedině kupředu tíhnouti, bez ohledu na to, kam nohy stoupaly. Ticho jako v hrobě; žádný větřík neševelil v sítí a v rákosí, vody nešplouchaly, žáby nekřehotaly, jen občas, nablízku nebo v dáli, zakvílel, zahoukl, zapískl vodní pták v té hloubné tmoucí tmě, která, než pohltila příšerný hlas, desateronásob jej zesilovala...
Došli domů propoceni, promoklí do těch nití, celí zabláceni, ale přece bez pohromy...
A ve světnici, v níž temně hořela začazená lampa, vyskočila na nohy matka, v radostném rozechvění vítala syna, za jehož návrat Boha na kolenou byla prosila, všecka zoufajíc žalem.
Hrnuly se otázky, stíhaly se. Jak bylo ? Co bylo ? A konec-li všemu ?
Potužák vypravoval klidným svým způsobem.
„Bůh všecko řídil, sám pomohl — buď jméno jeho pochváleno!" zaplesala matka.
Snad stěny promluvily, jež dělily Apoleninu komůrku od světnice. Dívka přiběhla.
„Je tu Váša!" zvolala, objímajíc bratrovu šíji.
Ubohý hoch vším, co se přihodilo, byl tak poplašen, tou měrou ze své míry vyrván, že jedva promluviti mohl. Byl zemdlen k smrti, a přece se mu nechtělo jít spát, a večeře, již mu matka ustrojila, zůstala téměř netknuta. Půlnoc dávno minula, když otec jej vybídl, aby šel ulehnout. Neměl se k tomu, prosil, aby ho ještě nechali ve světnici, že by neusnul. Vpravdě se bál Vojty; předvídal, že tento se ho bude vyptáva-ti, snad i posmívati se mu; bylo mu, že uslyší z jeho úst řeči podobné těm, jež dorážely na jeho sluch v temné žalářní kobce, v níž byl právě strávil téměř dvacet čtyři nejděsnější hodiny svého života.
Rodiče i sestra dobře postřehli, že se hrozí promluvit o těchto ztracených hodinách, a žádný z nich se ho neptal, co tam dělal a jak mu tam bylo. Když pak otec jej opětně vyzval, aby se šel vyspat, že zítra bude třeba přivstat, zvedl se přece a šel, vrávoraje jako opilý. Když byl ze dveří, Apolena také se hotovila odejiti; než otec ji zadržel.
„Počkej ještě, zbývá mi promluviti s tebou," pravil přísným hlasem.
Dívka se zarazila, oči její utkvěly plaše na rtech otcových; jeho pohled se jí zdál pojednou strašlivým, zlověstným, všecka krev jí prchala z lící, nožky div se nepodkosily.
