Šumava: budějovicko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Stará Pošta, Hartmanice
Dobrá Voda u Českých Budějovic (něm. Gutwasser) je obec ležící v okrese České Budějovice, kraj Jihočeský v blízkosti 4km od centra Českých Budějovic. Obcí protéká Dobrovodský potok. První proměnu zdejšího místa a usedlíky přineslo dolování stříbra ve druhé polovině 16. a počátkem 17. století. Roku 1555 zde byla zaražena štola Svatý Václav, následovala díla Dům rakouský (později přejmenované na Svatá Anna) a Svatý Šebestián. Výtěžek však trvale nenaplňoval očekávání, až dolování nakonec roku 1635 nadlouho ustalo. Zatím se do okolí šířila povědomost o léčivých účincích vody ze zdejšího minerálního pramene. Když tato v roce 1629 ulevila od nemoci také Dorotě Karmenské, manželce českobudějovického purkmistra Jana Karmenského z Ebenfeldu, nechali vděční manželé v letech 1630 až 1632 při prameni postavit kostelík, zasvěcený Panně Marii Bolestné. V letech 1677 až 1678 zde také město zřídilo nevelké lázně, které, roku 1720 rozšířené, po následujících sto let provozovalo, než je roku 1779 odkoupil soukromník Antonín Graf. Původní kostelík zanedlouho svou kapacitou nepostačoval hojným procesím poutníků, když nadto klenba začala praskat a hrozit zřícením, přikročilo město České Budějovice ke stavbě kostela nového, k čemuž byli zjednáni přední tuzemští architekti a výtvarníci. Hlavní část stavby proběhla v letech 1733 až 1735; ke slavnostnímu vysvěcení, spojenému s přenesením uctívaného mariánského obrazu ze starší svatyně, došlo roku 1739. Původní kostelík byl roku 1809 odprodán a přeměněn na byty (nynější č.p. 5). Mezitím kolem lázní a poutního kostela zvolna přibývalo domů a vznikající osada začala být označována U dobré vody či Dobrá voda (v podobě Dobrawoda je název doložen k roku 1720). Na sklonku 60. let 18. století zde znovu ožilo dobývání stříbra a zlata, zpočátku iniciativou soukromých těžařstev. Byly obnoveny práce na dílech Šebestián (přejmenovaném na Barboru), Václav a Anna, nově zaraženy štoly Mauricius a Ondřej. V roce 1778 získal většinový podíl na těžbě stát, což přineslo lepší technické vybavení, vznikl též další důl Leopold a na Dobrou Vodu v roce 1784 přesídlil horní úřad z Rudolfova. Dlouhodobě však byla těžba opět ztrátová (výnos nedosahoval ani 2/3 vynaložených nákladů), a tak byly s rokem 1809 veškeré práce v dolech zastaveny. Pokusy o obnovení těžby drahých kovů do třetice byly v menším rozsahu činěny ještě od roku 1893, vedly ale též ke krachu. Počátkem 19. století už byla Dobrá Voda vesnicí s několika desítkami domů a vlastní duchovní správou (1777 při kostele usídlen kaplan, 1786 zřízena lokálie, 1858 povýšena na farnost). Po zrušení poddanství ke královskému městu České Budějovice se roku 1850 Dobrá Voda stala součástí obce Mladé, od níž se pak osamostatnila po roce 1902. Význam vsi, coby střediska lázeňství postupem času upadal, Dobrá Voda se však stala oblíbeným výletním místem pro českobudějovické měšťany, někteří zámožnější si ve zdejším příjemném prostředí počátkem 20. století nechali postavit vily. S počátkem roku 1952 byla Dobrá Voda připojena k městu České Budějovice, samostatnou obcí se znovu stala dne 24. listopadu 1990. Pamětihodnosti: stará a nová fara, poutní a farní kostel Panny Marie Bolestné, křížová cesta s Božím hrobem, kaplička nad pramenem, stará škola, pomník padlým v 1. světové válce z roku 1920 od místního sochaře Edwina Schopenhauera, pomník obětem nacismu z roku 1946, portál štoly Barbora (Šebestián), taktéž Schopenhauerovo dílo, socha Jana Husa.
Turistický region Šumava se nachází na jihozápadě České republiky. Na území Šumavy je od roku 1991 vyhlášen Národní park Šumava. Při návštěvě tohoto regionu se turisté mohou seznamovat s okolní neporušenou přírodou, hlubokými lesy, bystřinami a jezery, která jsou dostupná jak v letní, tak i v zimní turistické sezoně. Šumava leží na území okresů Český Krumlov, Prachatice, Klatovy a Domažlice. Šumava není jenom českým turistickým rájem, ale jeho území a aktivity na něm konané zasahují také do Rakouska a SRN. Často hledané ubytování Šumavy jsou Špičák, Železná Ruda, Zadov, Churáňov, Srní či Modrava. Velkým lákadlem je Lipenská přehrada, ledovcová jezera jak na české tak bavorské straně Šumavy. Vyberte si z rozsáhlé nabídky ubytování na Šumavě - naleznete zde hotely a penziony, priváty a apartmány, chaty a chalupy a také kempy. Ubytování na Šumavě je pěkné v každém ročním období. Máme pro Vás tipy na ubytování na Šumavě - levné ubytování, ubytování na samotě, luxusní ubytování. Ve výběru levného ubytování naleznete ubytování s cenou pod 200Kč. Nebojte se levně se ubytovat, není to totiž většinou na úkor kvality ubytování. Vždy zde naleznete levné a kvalitní ubytování. Ubytování za výhodné ceny na horách, u vody, ve vesničkách i ve velkých městech. Široká nabídka levných hotelů, chat a chalup či penzionů. Zcela nejlevnější způsob ubytování jsou levné ubytování v ubytovnách. Pro studenty a turisty jsou lákavé ubytování v levných penzionech, či levné ubytování v soukromí. O množství sněhu, o počasí na Šumavě se můžete informovat prostřednictvím netu pomocí šumavských web kamer. O upravenosti běžeckých tratí informuje Bílá stopa. Turistické, praktické informace, zajímavosti, informace o městech, tipy na výlet a volný čas vám přináší náš nejstarší šumavský net http://www.sumava.cz/.Na Šumavě si můžete poslechnout místní rádio Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy a projít se po místech kudy chodil Král Šumavy, nebo spisovatel Šumavy Karel Klostermann, který miloval horu Javorník na Šumavě.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„Nerozhněvám se, ba, dojista nerozhněvám, Jouzo! Pravdu máš, měl bych to udělat, ale co plátno? Ona nepovolí a děti stojí k ní! Jakub ovšem se čertí a přísahá, že jednou všem břicha rozpáře, ale tímhle sakrováním a vyhrožováním se nic nezmění, protože mámu nezastraší a hlavně jen proti mně míří, a já že jsem tím vinen, říká, a proti mně a proti jeho bratřím jsou tyhle řeči namířeny a nikoli proti mámě, od níž všecko zlo vychází."
Staroch těžce dýchal, hlavu nad stůl sklonil, čelo dlaněmi opřel.
„Ožeň tedy Jakuba," děl vážně Potužák, „a jdi na výminek; ať si to potom mezi sebou spraví. Všakže Jakub se postará, aby si své uchránil, a druzí uvidí, že bude třeba se uskromnit."
Krušnej sebou trhl a zabručel cosi, že by rád, tuze rád; ale kdeže by se našla nevěsta, která by chtěla žiti s jeho ženou pod jednou střechou, a dokonce ještě, kdyby tato vládla hospodářstvím. A ona na výminek že nepůjde, leda by Josef už byl doktorem; v tom že to nejvíc vězí! Člověk nerozumí, co takové študování na doktora obnáší, žene se do toho a potom uvázne. Kdyby Josef se byl stal knězem, jak se původně myslilo, nebylo by všech těchhle starostí a trampot...
Odmlčel se opět.
„Nevím ti rady," řekl temným hlasem Potužák. „Je mi tě líto, jsi hodný člověk, ale chyba je, žes rodičů neposlechl, svou hlavu jsi nasadil proti nim, ale proti ženě vůle neměl a otěže do rukou jí dal. Nechrne těch řečí; připotmělo se, třeba povečeřet. Mám hlad a ty dozajista ho máš taky. Podívám se po ženě, kde se omeškala, a připomenu jí, aby nám přinesla večeři."
„Počkej jen maličko. Já hlad nemám, kamaráde, mne jiné věci tlačí. Chci ti jenom ještě říci, že nějaký ten rok to musím všecko ještě snášet. Pepíkovi dopíšu, že mu dávám ještě šest měsíců lhůty, aby toho doktora udělal; neudělá-li, krejcaru mu více nepošlu."
„To je moudré slovo, jen se ho drž a nepovoluj zase..."
„Nepovolím a provedu to, i kdyby se všickni čerti proti mně spikli..."
„Copak je o čerty! Ti se nespiknou, ale žena tě zas osedlá..." „Neosedlá mne tenhlekrát!" „Nu, uvidíme!"
Vešla selka, přivítala vlídně hostě, na večeři pozvala. Ježto již silně se stmívalo, rozžali lampu. Syn a dcera vešli, čeleď přivolali, všickni vespolek za stůl zasedli. Hospodyně postavila na stůl dvě velké mísy, jednu naplněnou krupicovou kaší, dobře omaštěnou a smaženou cibulkou politou, druhou se sladkým mlékem. Pomodlili se, všichni pak, vedle starého obyčeje, ze společné mísy pojídali kaši, již mlékem splakovali. Při jídle a před mladými a dětmi mužové nepromluvili slova o věcech, jež dříve byli přetřásali; hovořili vůbec málo, jen tu a tam padla lichá poznámka.
Jakmile pojedli, mladí i čeleď opustili sednici dodělat práce ve stájích a po dvoře vyšli. Zůstaly jen hospodyně a děvečka, která jí při mytí a ukládání nádobí pomáhala; oba mužové pak se rozhovořili o svém hospodářství, o úrodě, o dobytku. Po desáté hodině host povstal a prohlásil, že půjde domů. Hospodář jej zval, aby ještě zůstal; než Krušnej na svém stál, že je svrchovaný čas na odchod.
„Pojď mě kousek vyprovodit, můžeš-li," pravil skoro šeptem svému hostiteli: „rád bych ti ještě něco řekl; před panímámou bych se neostýchal, ale není třeba, aby děvka slyšela."
Potužák pokývl hlavou a vyšel se svým hostem, jenž se krátkými slovy s hospodyní rozloučil.
„Přijďte brzo zase, strýčku!" volala tato za odcházejícím.
„Přijdu, přijdu!" odpověděl Krušnej, neohlížeje se více; „dej vám Pánbůh štěstí a zdraví!"
„Dejž to Pánbůh!"