Šumava.cz

Dne 11. února 1929 byla v Litvínovicích naměřena dosud nejnižší teplota v České republice i tehdejším Československu – mínus 42,2° Celsia. Rekord tehdy zaznamenal amatérský meteorolog a učitel fyziky na českobudějovickém gymnáziu Jaroslav Maňák, který měl stanici nedaleko Stecherova mlýna. Ta stála na květinové zahrádce, 28 metrů od budovy mlýna a 5 metrů od náhonu. To dávalo předpoklad, že se mrazový jazyk stáhne do nejnižší polohy v okolí. V jihočeském regionu se dlouho držel třeskutý mráz, například v třeboňské pánvi bylo zaznamenáno mínus 41,5° Celsia a v okolí města zmrzly až dvě třetiny ovocných stromů. Na samotném Stecherově mlýně bylo pak ještě 7. dubna naměřeno mínus 12,3° Celsia. Jaroslav Maňák převzal meteorologickou stanici, která byla součástí sítě Státního ústavu meteorologického, v roce 1920 od Franze Weydeho. Ten měl stanici v rámci Ústředního ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus ve svém domě ve Skuherského ulici č. 21 (dnes č. 17). Stálé bydliště měl ve Stecherově domě v Divadelní ulici a do mlýna za Budějovice jezdil zapisovat teplotu, srážky a vítr každý den na kole. S naměřením teploty měl Maňák toho dne technický problém. Ráno kolem sedmé hodiny klesla teplota pod minus 39 stupně. To je hranice, kdy tuhne rtuť. Prvně, co měřil, byl rtuťový teploměr nepoužitelný. Stejně tak druhý kontrolní teploměr. Musel proto vzít lihový teploměr, který ukázal minus 41,2 °C, přičemž lihový sloupec dále pomalu klesal a asi v osm hodin se zastavil na minus 42,2 °C. Ve stejný den se na Slovensku v kotlinách vyskytly podobné arktické mrazy. Největší zima byla v obci Víglaš – Pstruša pod pohořím Polany v okrese Zvolen. Bylo to 41,0 stupně pod nulou. Mráz otřásal celými Čechami. Na Malši v Budějovicích měřil led nejméně osmdesát centimetrů. Mrazem a hladem zahynulo tuto zimu podle odhadů osmdesát procent koroptví, pětadvacet procent zajíců a padesát procent vysoké zvěře. V jižních Čechách zmrzly asi dvě třetiny ovocných stromů. Zima na přelomu let 1928 a 1929 byla dlouhá. Oproti tomu léto 1929 bylo neobyčejně teplé. Tropický den se vyskytl i 4. října 1929. Kdyby meteorologická stanice zůstala ve Skuherského ulici, asi by vlivem městského mikroklimatu rekord nepadl. Lze však odhadnout, že mrazové jazyky, které „lezly“ do Českobudějovické kotliny, by se ve Stecherově mlýně nezastavily, ale pokračovaly by po proudu Vltavy a ještě větší třeskutý mráz by se koncentroval na soutoku Vltavy a Malše. Jenže na soutoku nikdo neměřil. Tehdy mezi lidmi kolovalo, že na českobudějovickém nádraží měli minus 43 °C a ve Vodňanech údajně někdo viděl i minus 43,5, ale není to prokazatelné. V prosinci 1945 Jaroslav Maňák přestěhoval svou meteorologickou stanici do Mánesovy ulice v Č. Budějovicích, kde na ni mohla dohlížet stálá služba. Dne 30. ledna 1987 bylo na stanici Kvilda Perla -41,6 °C. Do překonání rekordu chybělo jen šest desetin stupně. Na šumavské Jezerní slati a blízkém okolí teploty zaznamenává amatérský meteorolog Antonín Vojvodík.